Hlasujte pro Kulturák v anketě Podcast roku!

---

„Psal jsem rychlokvaškové songy, které umíraly stejně rychle jako internetové trendy,“ přiznává oceňovaný hudebník Mat 213. Tři sta skladeb mu trvalo, než se vysvobodil z tvůrčí krize. Právě vydal Retroskepsi, své nejupřímnější album.

Cítí se ještě jako rapper? Jak prožívá úspěch spřátelených Gufrau? A po jaké hádce začal Mat 213 svůj osobní úklid? Pusťte si nový Kulturák.

---

Kulturák

Rozhovory s osobnostmi i rozbory kulturních fenoménů. To je Kulturák, podcast kulturní rubriky Seznam Zpráv, který moderuje Jonáš Zbořil. Poslouchejte na SZ.cz, Podcasty.cz a ve všech podcastových aplikacích.

Jak se vám podcast líbí? O čem by se Jonáš měl se svými hosty bavit příště? Napište nám na audio@sz.cz. Nebo to tweetněte s hashtagem #Kulturak.

Hlasujte pro Kulturák v anketě Podcast roku!

---

„Česko je batole soutěže,“ říká o letošním ročníku Eurovize reportérka Seznam Zpráv Tereza Povolná. Spolu s hudebnicí Dominikou Haškovou nabízejí vhled do populární soutěže, která je čím dál neprůhlednější.

Vítězkou sedmdesátého ročníku Eurovision Song Contest pořádaného ve Vídni se stala bulharská zpěvačka Dara, Čech Daniel Žižka postoupil do finále, kde ho ale přibrzdily technické problémy. Připravilo ho to o vítězství? Jak vypadá zákulisí Eurovize? A proč „apolitickou soutěž“ komentoval i německý kancléř? Pusťte si eurovizní speciál Kulturáku.

---

Kulturák

Rozhovory s osobnostmi i rozbory kulturních fenoménů. To je Kulturák, podcast kulturní rubriky Seznam Zpráv, který moderuje Jonáš Zbořil. Poslouchejte na SZ.cz, Podcasty.cz a ve všech podcastových aplikacích.

Jak se vám podcast líbí? O čem by se Jonáš měl se svými hosty bavit příště? Napište nám na audio@sz.cz. Nebo to tweetněte s hashtagem #Kulturak.

Hlasujte pro Kulturák v anketě Podcast roku!

---

„Zvenku o tom nikdo neměl tušení,“ říká o temném příběhu spisovatelky Simony Monyové herec Igor Orozovič. V nové minisérii platformy Oneplay ztvárnil jejího partnera. Násilníka, ale také, jak sám říká, nedomazlené dítě v těle dospělého.

Minisérie Monyová je inspirovaná příběhem úspěšné spisovatelky, kterou její partner v roce 2011 zavraždil. Igor Orozovič, představitel nekontrolovatelně agresivního druha Monyové, ale tvrdí, že tvůrcům seriálu šlo o víc než jen o tragickou smrt.

„Není to true crime, je to true story,“ vysvětluje jedenačtyřicetiletý herec a hudebník, jehož postava má v sérii jméno Adam Lang. „Je to příběh Monyové a okolností domácího násilí. Má postava je pojmenovaná podle hrdiny z jednoho jejího románu, protože jde vlastně spíš o perspektivu Simony Monyové. Takhle může být příběh nahlížen jejíma očima, není to rekonstrukce.“

Jak přemýšlí Igor Orozovič o svém angažmá v Národním divadle? Proč nesnáší popkorn v kině? A proč naopak miluje muzikál? Který z nich přirovnává k Sixtinské kapli? Poslechněte si Kulturák s Igorem Orozovičem.

---

Kulturák

Rozhovory s osobnostmi i rozbory kulturních fenoménů. To je Kulturák, podcast kulturní rubriky Seznam Zpráv, který moderuje Jonáš Zbořil. Poslouchejte na SZ.cz, Podcasty.cz a ve všech podcastových aplikacích.

Jak se vám podcast líbí? O čem by se Jonáš měl se svými hosty bavit příště? Napište nám na audio@sz.cz. Nebo to tweetněte s hashtagem #Kulturak.

Hlasujte pro Kulturák v anketě Podcast roku!

---

„Umění začíná zraněním, jizvou. Je to místo, odkud vyvěrá imaginace,” říká spisovatel Marek Šindelka. V jeho novém románu Systémy něhy se klavíristka Ada snaží přiblížit zmizelému otci.

„Rozhodl jsem se, že už na to nebudu spěchat,” říká Marek Šindelka, spisovatel a držitel Ceny Jiřího Ortena, několikanásobný laureát Magnesie Litery oceněný i Českým lvem. Od vydání jeho knihy Únava materiálu uplynulo deset let. Teď se Šindelka vrací s románem Systémy něhy. Příběh klavíristky Ady pátrající po zmizelém otci, autor několikrát přepracoval. Přesně v souladu s tématem knihy.

„Touha po dokonalosti nějak zvláštně patří k téhle době,” myslí si spisovatel a dodává, že Systémy něhy tematizují také opouštění - další symptom současnosti. „Málokterá rodina v mé generaci zůstala úplná. Je to jako citově vybombardovaná země,” říká Šindelka, podle kterého spolu dokonalost a ztráta souvisejí.

„Má hrdinka se snaží být dokonalá, aby tak přehlušila podivnou samotu, ve které se ocitla. Mám pocit, že investicí do kariér a podobně se snažíme zaplnit propast, kterou za sebou vlečeme,” uvažuje autor oceňovaných knih jako Zůstaňte s námi, Mapa Anny nebo Únava materiálu. I on vyrůstal bez otce, tragicky zemřel, když byly Šindelkovi dva roky. „Myslím, že umění začíná nějakým zraněním, jizvou. Člověk se snaží doléčit, pochopit to zranění. U mě je to vyloženě místo, odkud vyvěrá imaginace. Musel jsem si vymýšlet příběhy o tom, kdo byl můj táta.”

Když chce, umí Šindelka napsat i angažovanou knihu. Teď se ale snaží držet si politiku od těla. Moc se u ní prý rozčiluje. Naposledy ho vytočila zpráva o možném uzavření Českého centra v bulharské Sofii. „Přijde mi to s prominutím jako idiocie. To místo má dlouhou tradici, jedním škrtem se zabije a už se to nikdy neobnoví. Neušetří se na tom nic, pár šlupek, za které se nepostaví ani dva milimetry nějaké dálnice. Zato se zlikviduje něco, co mělo tradici,” říká spisovatel.

Jaké používá aplikace na telefonu? A proč nerad píše dialogy? Poslechněte si Kulturák se spisovatelem Markem Šindelkou.

---

Kulturák

Rozhovory s osobnostmi i rozbory kulturních fenoménů. To je Kulturák, podcast kulturní rubriky Seznam Zpráv, který moderuje Jonáš Zbořil. Poslouchejte na SZ.cz, Podcasty.cz a ve všech podcastových aplikacích.

Jak se vám podcast líbí? O čem by se Jonáš měl se svými hosty bavit příště? Napište nám na audio@sz.cz. Nebo to tweetněte s hashtagem #Kulturak.

Říká Ďábel nosí Pradu 2 pravdu o módě? „Asi tak jako James Bond o tajných službách,“ myslí si módní novinářky. Jak se povedlo pokračování slavné komedie? A proč někdy působí pokrytecky?

Po dvaceti letech se do kin vrací film o lesku a slávě módy i módní žurnalistiky. Pokračování komedie Ďábel nosí Pradu se hned první víkend po premiéře stalo kinohitem, jehož výdělek překonal 200 milionů dolarů a na žebříčku nejsledovanějších tak porazil životopisný snímek o Michaelu Jacksonovi.

Druhý díl přichází s Meryl Streep jako asertivní šéfkou časopisu Runway a Anne Hathaway jako naivní, ale ambiciózní novinářkou Andy. Je tu i Stanley Tucci v roli loajálního, posmutnělého sekundanta šéfredaktorky nebo ukřivděná Emily Blunt. A také jsou tu muži zastupující technologické giganty. To oni nejvíc ohrožují svět módy i fashion magazínů. Podaří se Andy a Mirandě nad optimalizací zvítězit? A je pokračování stejně dobré jako dvacet let starý první díl?

„Samozřejmě, že je horší,“ hodnotí hned v úvodu podcastu Kulturák novinářka a autorka publikace o módě On Fashion Adéla Šponerová. „Užila jsem si th, hodně ale žije z nostalgie. Některé scény byly jedna ku jedné odkazy na první díl.“ Uznává ale, že se u Ďábel nosí Pradu 2 bavila. I Jana Patočková z magazínu Vogue bere pokračování oblíbené komedie jako „dokonalý popcornový film“.

Patočková také připomíná, proč měla komedie s krutou šéfredaktorkou a la Anna Wintour před dvaceti lety takový úspěch. „Byl to film, který se okamžitě stal fenoménem popkultury i módního světa. Začali jsme ho brát jako vhled do toho, jak funguje módní novinařina na nejvyšší úrovni. Jak funguje ten časopis, jemuž se říká módní bible, tedy Vogue,“ vysvětluje novinářka, ale dodává, že rozhodně nejde o věrný obraz. Stejně jako James Bond doopravdy neukazuje, jak pracují tajné služby.

Ďábel nosí Pradu 2 navíc často působí pokrytecky, myslí si Adéla Šponerová a Jana Patočková. Kritika korporátní kultury i toho, že média pod vlivem technologických korporací upřednostňují snadno konzumovatelný obsah, je úsměvná.

Proč si tak zbožšťujeme práci? A jak vypadá módní novinařina bez hollywoodského přikrášlování? Poslechněte si aktuální Kulturák.

---

Kulturák

Rozhovory s osobnostmi i rozbory kulturních fenoménů. To je Kulturák, podcast kulturní rubriky Seznam Zpráv, který moderuje Jonáš Zbořil. Poslouchejte na SZ.cz, Podcasty.cz a ve všech podcastových aplikacích.

Jak se vám podcast líbí? O čem by se Jonáš měl se svými hosty bavit příště? Napište nám na audio@sz.cz. Nebo to tweetněte s hashtagem #Kulturak.

Měl to být seriál pro mladou generaci. Euforie prozkoumávala svět drogového opojení, sexuality i hledání sebe sama. Jak ale hrdinové překročili práh dospělosti, seriál Sama Levinsona ztratil své kouzlo. Čím to je?

Dala světu nové herecké hvězdy jako Zendaya, Sydney Sweeney nebo Jacob Elordi a divákovi nabídla opojnou vizualitu plnou třpytek i drog. Euforie se před pár týdny potřetí vrátila na televizní obrazovky, aby dokázala, proč patří mezi nejzajímavější díla posledních let.

„Ta intenzita pocitů, to, že máš každý den pocit, že vše, co cítíš, je otázka života a smrti, to se Euforii opravdu povedlo vystihnout,” vyzdvihuje Levinsonův seriál filmová a seriálová publicistka Táňa Zabloudilová, která mluví také o zvláštním paradoxu příběhu o dospívající Rue a jejích kamarádech: „Ta show je hrozně nerealistická, stylizovaná, opulentní - a přesto působí opravdově. Je tu totiž emocionální realismus.”

Euforie vyprávěla mimo jiné o tom, jaké to je vyrůstat s drogovou závislostí. V pilotním dílu seriálu hrdinka své útěky k drogám vysvětluje jako způsob, jak ztlumit čím dál hlasitější svět. Levinson, sám bývalý narkoman, ale v Euforii řešil i sexuální identitu svých postav nebo to, jak brutální srážka může přijít ve chvíli, kdy se dospívající lidé potkají s realitou starších generací.

Třetí sezóna, v níž se protagonisté seriálu stávají dospělými, působí temněji než ty předcházející. Jako by Rue, Jules, Nate i Cassie přišli o své sny. „Jsou dospělí a zaseknutí. Je to, jako když vám to dospívání skončí špatně,” myslí si Zabloudilová. „Jako bychom sledovali lidi, kteří byli na vrcholu na střední a nic dobrého už je v životě nečeká,” glosuje Vilma Svobodová.

Proč seriály Sama Levinsona tak často objektivizují ženské postavy a jak důležitý je v Euforii motiv těla? A má generace Z svoje Přátele? Pusťte si aktuální vydání podcastu Kulturák.

---

Kulturák

Rozhovory s osobnostmi i rozbory kulturních fenoménů. To je Kulturák, podcast kulturní rubriky Seznam Zpráv, který moderuje Jonáš Zbořil. Poslouchejte na SZ.cz, Podcasty.cz a ve všech podcastových aplikacích.

Jak se vám podcast líbí? O čem by se Jonáš měl se svými hosty bavit příště? Napište nám na audio@sz.cz. Nebo to tweetněte s hashtagem #Kulturak.

„Vím, jaké je bojovat sama se sebou,“ svěřila se na cenách Anděl jednadvacetiletá hudebnice Marie April. V rozhovoru mluví o ztrátě sestry, vlastní nejistotě i potřebě upřímnosti v tom, co dělá.

Loni vydala debutové album Tangerines, na kterém řeší vlastní dětství a dospívání, hluboce ovlivněné smrtí sestry. „Bojovala s poruchou příjmu potravy a to je strašně náročná věc - pro všechny doma,“ vysvětluje hudebnice. I ona si prošla komplikovaným dospíváním. „Měla jsem hodně úzkosti a vlastně jsem ani nevěděla, že to jsou úzkosti. Byla jsem hodně paranoidní, měla jsem dost strachy, které mi vyvolávaly depresivní stavy. A vlastně jsem moc nevěděla, že to je ono.“

Pomohla psychoterapie a čas. „A také uvědomění, že nejsem jenom náhrada, že nezaskakuju za někoho jiného,“ říká Marie April. A pomohlo i nedávné ocenění hudební akademií. V rozhovoru hudebnice mluví i o pocitu tlaku a spěchu, který se prý netýká jen nadějných hudebníků s rozjetou kariérou, ale celé generace mladých lidí.

Co dělá pornografie s našimi vztahy? Co Marii April pomáhá proti pocitu přehlcení? A proč opustila školu v Anglii? Poslechněte si Kulturák.

---

Kulturák

Rozhovory s osobnostmi i rozbory kulturních fenoménů. To je Kulturák, podcast kulturní rubriky Seznam Zpráv, který moderuje Jonáš Zbořil. Poslouchejte na SZ.cz, Podcasty.cz a ve všech podcastových aplikacích.

Jak se vám podcast líbí? O čem by se Jonáš měl se svými hosty bavit příště? Napište nám na audio@sz.cz. Nebo to tweetněte s hashtagem #Kulturak.

„Někdy mám pocit, jak kdybych žila už celé věky, kolik informací se ke mně dostává,” říká o internetové době básnířka Elena Pecenová. V textech řeší digitální rozhraní, ale i vztahy. A věří, že v básních si můžeme hluboce promluvit.

„Od dětství si představuji, jaké to bude, až budeš odcházet. Couvat do noci,” píše dvaatřicetiletá básnířka Elena Pecenová ve své nové, v pořadí třetí knize. Básnická skladba s názvem Jediný únor je opravdový měsíc tematizuje mezilidskou blízkost, ale i její ztrátu v podobě úmrtí. „Je o pocitu, kdy se člověk ráno probudí a uvědomí si, že se stal nějaký metafyzický zlom. Mysl si s tím prostě neumí poradit," popisuje svou básnickou skladbu Pecenová.

Smrt v knize nikde přímo nejmenuje. Čtenář se k ní dostává postupně, s každým veršem. Stejně jako sama dvaatřicetiletá básnířka a absolventka pražské AVU: „Že ta kniha je o babičce, jsem pochopila až v půlce psaní."

V předchozích knihách se Pecenová věnovala prostředí internetu a tomu, jak ovlivňuje lidskou pozornost nebo vztahy. „Je to nevratný proces, telefony už jsou naší součástí,” myslí si autorka. „Někdy mám pocit, jak kdybych žila už celé věky, kolik informací se ke mně dostává. Naše vnímání se tak napíná, až to vytváří pocit bezčasí.”

Pecenová mluví v souvislosti se svou dřívější tvorbou o úmyslu psát milostné básně, které by odrážely současnost. „Důležitý je i ten telefon, protože zamilovanost prožíváme také přes něj. Usmíváme se na něj, když si zrovna píšeme s člověkem, se kterým randíme,” vysvětluje básnířka, podle níž se čím dál víc setkáváme s pocitem, jako by na nás mluvil algoritmus.

Digitální prostředí ale zmiňuje i jako důvod čím dál častějšího pocitu nedorozumění. „Neuvěřitelně se polarizujeme. Je to nebezpečné, protože se spolu odnaučujeme mluvit. Kdybychom si své internetové statusy říkali naživo, určitě se k sobě takhle nechováme. Budeme spolu mluvit, pořád tu bude nějaký dialog a možná na sebe nebudeme tak odporní,” myslí si básnířka, která v rozhovoru mluví také o tom, jak vnímá výuku poezie na školách.

„Všichni si projdou tím, že mají pocit, že básním nerozumí. Když mě učitelka vyvolá, ať vysvětlím nějaký verš, vždycky se spletu. Zároveň myslím, že poezie je něco, co nás spojuje. V běžném rozhovoru často nedojde na témata jako je smrt, ale v básních dojdeme k intimnímu dialogu s někým, kdo má třeba zkušenost, kterou máme také. Můžeme si přes básně hluboce promluvit,” říká Elena Pecenová.

Jak se pořádá autorské čtení v zaparkovaném autě? Nejen o tom mluví v podcastu Kulturák jedna z nejosobitějších básnířek současnosti.

---

Kulturák

Rozhovory s osobnostmi i rozbory kulturních fenoménů. To je Kulturák, podcast kulturní rubriky Seznam Zpráv, který moderuje Jonáš Zbořil. Poslouchejte na SZ.cz, Podcasty.cz a ve všech podcastových aplikacích.

Jak se vám podcast líbí? O čem by se Jonáš měl se svými hosty bavit příště? Napište nám na audio@sz.cz. Nebo to tweetněte s hashtagem #Kulturak.

„Zažila jsem přehlídky, při kterých jsem se rozplakala, jak byly silné,“ přiznává Lena Knappová, držitelka ceny Fotografka roku 2024 a autorka chystané výstavy ze zákulisí módy v brněnské Moravské galerii. Proč chce svět přehlídek opustit?

Aby se dostala na svou první módní přehlídku, Lena Knappová se tajně vloudila do pařížského Louvru. Na místě dostala bleskem přes hlavu, když jednoho fotografa vyzvala, aby nepomlaskával po modelkách. „Takhle se mnou už nikdy nemluv,“ poručil jí. Knappová se nenechala odradit, ale místo fotografování přehlídek se rozhodla zkoumat jejich zákulisí.

Část své desetileté práce na prestižním Paris Fashion Week i jinde teď ukazuje na nové výstavě I’ll Do My Own Lashes (Řasy si udělám sama), kterou od 17. dubna hostí Moravská galerie v Brně.

Umělkyně, oceněná titulem Fotografka roku na Czech Grand Design 2024, na svých fotografiích ukazuje okamžiky, při nichž se z lidské bytosti stává objekt zájmu, ale také to, jak si modelky chrání vlastní bezpečí. Sama se však svět módy chystá opustit. Je čím dál toxičtější, povrchnější i konzumější, myslí si fotografka.

„Koupíš si tašku za tisíce, která má výrobní cenu dvacet eur. Víš to, ale koupíš ji stejně, protože si myslíš, že budeš vypadat líp. Drahá kabelka z tebe ale lepšího člověka neudělá,“ říká Knappová. Svět módy podle ní zásadně proměnily sociální sítě: „Kupujeme si věci ne proto, že je chceme, ale protože je má někdo jiný.“

Co fotografku táhlo do Paříže, proč ji víc než obraz inspiruje hudba a jak se dívá na módní průmysl? Nejen o tom mluví Lena Knappová v novém Kulturáku.

---

Kulturák

Rozhovory s osobnostmi i rozbory kulturních fenoménů. To je Kulturák, podcast kulturní rubriky Seznam Zpráv, který moderuje Jonáš Zbořil. Poslouchejte na SZ.cz, Podcasty.cz a ve všech podcastových aplikacích.

Jak se vám podcast líbí? O čem by se Jonáš měl se svými hosty bavit příště? Napište nám na audio@sz.cz. Nebo to tweetněte s hashtagem #Kulturak.

„Nechtěla jsem psát žádnou agitku,” říká o své nové knize Markéta Lukášková. Jmenuje se Výšina a vypráví o světě zasaženém klimatickou změnou. Ta ale slouží jen jako kulisa. „Největší problém jsou vždycky lidi, co si navzájem škodí.”

Svět blízké budoucnosti trápí nesnesitelná vedra i povodně. Kam před nimi utéct? Třeba do Výšiny, resortu ve vyšší nadmořské výšce, kam se za odměnu dostávají ti, kdo se o životní prostředí kolem sebe starali. Román na pomezí dystopie a post-apokalypsy promlouvá mnohohlasem několika postav a sleduje skrze ně život v čím dál podivnějším resortu.

Lukášková ale vysvětluje, že víc než ekologie ji při psaní zajímalo, jak se lidé chovají v krajních situacích, tak dobře popsaných třeba v seriálech žánru post-apo. Jako příklad dává spisovatelka svou oblíbenou sérii Živí mrtví. „Je tu skvěle vidět, že největší problém jsou ti živí, ne ti mrtví,” konstatuje Lukášková.

Ve své knize vedle pragmatické studentky botaniky Mii staví matku Zoe, která věří v moudrost přírody, a přidává také temnou duchovní šamanku Gaiu, jejíž ezoterické řeči a manipulativní chování se prý trochu nečekaně inspirovaly u lídrů manosféry.

V rozhovoru Lukášková mluví také o diagnóze ADHD, kterou spisovatelka a podcasterka dostala před necelými třemi lety a díky které prý mohla vzniknout kniha jako Výšina. Léta se snažila zapadnout, psát tak, aby se k jejím knihám dalo vztáhnout. Díky lékům se jí teď poprvé podařilo ztišit hluk v hlavě a také si dodat odvahu a neřešit, co si myslí druzí.

Diagnóza prý Lukáškové přináší úlevu, ale i hořkost. Hlavně proto, že nepřišla dřív. „Mohla jsem si ušetřit spoustu trápení. Celý život jsem se obviňovala, že jsem líná, neschopná, nezapadám," lituje spisovatelka.

Jak Markéta Lukášková vnímá hejty — včetně těch, které si dává sama? Co ji naučily dva roky psaní do mužského časopisu pod cizím jménem? A proč si dala za cíl shlédnout 800 filmů, než umře? Poslechněte si nové vydání Kulturáku.

---

Kulturák

Rozhovory s osobnostmi i rozbory kulturních fenoménů. To je Kulturák, podcast kulturní rubriky Seznam Zpráv, který moderuje Jonáš Zbořil. Poslouchejte na SZ.cz, Podcasty.cz a ve všech podcastových aplikacích.

Jak se vám podcast líbí? O čem by se Jonáš měl se svými hosty bavit příště? Napište nám na audio@sz.cz. Nebo to tweetněte s hashtagem #Kulturak.

„Snažil jsem se té písni dát vše, co má mít. Eurovizní divák si zaslouží víc, než jen aby mu všechno bylo přizpůsobované a znělo to podobně,“ říká český účastník nadcházejícího ročníku hudební soutěže, Daniel Žižka.

Píseň Crossroads, jež reprezentuje Česko na Eurovizi 2026, sází na rozvláčné tempo, zádumčivou atmosféru a text, který se sžíravého pocitu nejistoty dostává až k hlubokým filozofickým otázkám. Proč si ničíme planetu, když jinou nemáme?

„Nechtěl jsem, aby to byla stížnost, ale kritika, kterou vlastně všichni sdílíme,“ říká o skladbě její autor, mladý hudebník Daniel Žižka. „Nikdo nechceme vědomě škodit vlastnímu prostředí. Všichni jsme frustrovaní, všichni to způsobujeme, nikomu to není jedno,“ myslí si Žižka, student skladby na konzervatoři Jaroslava Ježka a také herec, který se objevil například v seriálu Taneční.

Environmentální problematika ho zajímá odmalička, ale myslí si, že musíme změnit způsob, jak o ní mluvíme. „Pokud budeme environmentální konverzaci vést útokem, tak to k ničemu nepovede. Musíme ji vést stylem, který i lidi s jiným názorem nezablokuje. Když na mě někdo zaútočí, zavřu se a budu se snažit bránit, místo abych tomu porozuměl,“ vysvětluje Žižka, jehož píseň některým posluchačům připomíná zvuk předchozích vítězů Eurovize, Švýcara Nema a Rakušana JJ.

Český účastník aktuálního ročníku populární soutěže ale vysvětluje, že se nesnažil napsat song, která splňuje kritéria úspěšných hitů. „Chtěl jsem napsat písničku, kterou bych se nestyděl dát i na svoje album. Dát jí to, co si myslím, že potřebuje,“ říká hudebník. „Věřím, že i divák Eurovize si zaslouží víc, než aby mu všechno bylo přizpůsobované. Myslím, že diváka nemusíme tolik podceňovat. Zvládne toho zkonzumovat víc, než se zdá.“

Co dělá, když zrovna neskládá, nezpívá nebo nevyučuje na své alma mater? „Jdu si zaběhat nebo do lesa. Ale málokdy mám pocit, že hudby už bylo dost,“ říká se smíchem Daniel Žižka.

Jak vnímá politickou rovinu Eurovize? Kdo jsou jeho největší vzory? A jak se cítil, když zjistil, že bude reprezentovat Česko ve Vídni? Poslechněte si poslední vydání Kulturáku.

---

Kulturák

Rozhovory s osobnostmi i rozbory kulturních fenoménů. To je Kulturák, podcast kulturní rubriky Seznam Zpráv, který moderuje Jonáš Zbořil. Poslouchejte na SZ.cz, Podcasty.cz a ve všech podcastových aplikacích.

Jak se vám podcast líbí? O čem by se Jonáš měl se svými hosty bavit příště? Napište nám na audio@sz.cz. Nebo to tweetněte s hashtagem #Kulturak.