Mám jednu nehezkou vlastnost. Když přijedu někam, kde se fotí všichni, mám neodolatelnou chuť jít přesně opačným směrem. Není to póza. Je to spíš tím, že jsem za ty roky zjistil jednoduchou věc - to nejlepší z každého místa skoro nikdy nestojí ve frontě.

Cestování se za poslední dekádu proměnilo ve zvláštní disciplínu. Sbíráme místa jako známky. Deset měst za sedm dní, každé odškrtnuté, vyfocené, nahrané. A pak se vrátíme domů vyčerpaní a kupodivu si skoro nic nepamatujeme. Protože jsme nikde nebyli dýl než na jedno espresso a jednu fotku před tou správnou kašnou – a vlastně jsme často nic zajímavého nezažili.

Tenhle speciál je o opaku. Tohle je sbírka konkrétních, použitelných triků. Spojuje je jediná myšlenka: méně míst, víc zážitků. A trochu drzosti jít proti proudu.

Než vůbec vyrazíte

1. Pravidlo dvaceti procent. Cestovatel a spisovatel Eric Weiner ho shrnul krásně: odhadněte, kolik času na nějakém místě rozumně potřebujete - a pak přidejte dvacet procent. Sám to po letech zvýšil na třicet i čtyřicet, protože jak říká: „cestovat příliš rychle jde, cestovat příliš pomalu ne.“ Berte to jako protilátku na přeplněný itinerář.

2. Vyberte jednu zemi, ne tři. Tři týdny v jedné oblasti vám dají nesrovnatelně víc než tři týdny rozsekané na pět zemí, čtyři přelety a věčné balení kufru. Hranice nejsou checklist.

3. Dejte si „instagramový půst“. Zkuste přijet někam, aniž byste to viděli stokrát předem. Je to vzácný luxus dnešní doby.

4. Nesnažte se být místní. Buďte zvědavý cizinec. Místním se stejně nestanete a je to dokonce výhoda - cizinec vidí věci, které domácí dávno přestal vnímat. Přestaňte předstírat, že do toho města patříte, a začněte se ptát.

5. Cestujte vlakem, ne letadlem. U evropských spojů do zhruba pěti hodin je vlak časově srovnatelný, jakmile připočtete cirkus kolem letiště. A bonus: výměnou domácího letu za vlak ušetříte planetě zhruba 86 % emisí, u Eurostaru místo letadla dokonce kolem 97 %. Krajina za oknem je zadarmo. Jasné nejde to všude, například Balkán je vlakově hodně dobrodružný, ale i to mohou být ty zážitky.

6. Nebydlete v hotelu, pronajměte si byt. Ráno na trh pro rajčata, vlastní snídaně, večer víno na balkóně jako místní nebo ve zdejší putice. Když už ubytování, tak od někoho, kdo je místní, žádné velké řetězce. V tu chvíli přestáváte být návštěvník a stáváte se na chvíli místním. A většinou ušetříte.

7. Nepřespávejte každou noc jinde. Stěhování po hotelech každý druhý den je nejrychlejší způsob, jak pomalé cestování zabít. Vyberte si jeden základní tábor a okolí objevujte z něj.

8. Vyberte město třeba podle značky Cittaslow. Existuje mezinárodní síť „pomalých měst“ - obcí pod 50 tisíc obyvatel, které schválně odmítají uspěchaný turismus.

Jak najít místa, kam davy nedojdou

9. Hledejte pláže ze satelitu. Než vyrazíte, zapněte si v mapách satelitní režim a hledejte malé pruhy písku mezi skalami, které nemají jméno ani popisek. To bývá kotvička, o které vědí jen místní. Funguje to překvapivě dobře.

10. Čtěte recenze v jazyce domácích. Google dnes recenze automaticky překládá, takže se konečně dočtete, co si o té ramen restauraci myslí místní, a ne turista z Ohia. Tohle je možná nejvíc podceňovaný trik vůbec.

11. Nesuďte podnik podle hvězdiček, ale podle fotek od návštěvníků. Místní fotí talíře a interiér, turista fotí ceduli zvenku. Projeďte fotky dřív, než uvěříte číslu nad nimi.

12. Použijte „hledat na trase“. Když vás navigace někam vede, dá se přímo během jízdy najít kavárna, vyhlídka nebo zajížďka, aniž byste opustili cestu. Z přesunu se tak stane objevování.

13. Klikejte na místa s málo recenzemi. Přibližte mapu a čtěte podniky, které mají jen pár hodnocení - ale dobrých. To jsou skryté klenoty těsně předtím, než je „objeví“ všichni ostatní.

14. Alternativní trasy v navigaci. Mou oblíbenou činností je pak v navigaci využívat alternativních tras, které nabízí – třeba i delších. Často je tam nějaké zajímavé překvapení. Nebo také vůbec nic.

15. Letecké snímky z minulosti. V mapách se dá v leteckém režimu přepnout na starší snímkování. Hezky uvidíte, jak se krajina měnila - a občas objevíte zapomenutou cestu nebo místo, které z nových map zmizelo.

16. Svezte se klikatou místní linkou. Najděte na mapě autobus s nejdivočejší trasou a projeďte ho do konečné. Uvidíte, jak město doopravdy žije, daleko od historického centra vyšperkovaného pro turisty.

17. Vygooglete „alternativa k…“. K přeplněné Plitvici, k přecpaným Cinque Terre, k zacpané Praze. Skoro ke každému slavnému místu existuje tišší dvojče, o kterém se tak nahlas nemluví.

Baví vás Zprávy z lesa? Můžete mi koupit kafe nebo si čtení předplatit💚.

Získáte komplet archiv, speciální čísla a hlavně podpoříte vydávání.

🎧 Zprávy z lesa jako podcast na Spotify nebo Applu 🎧

Jak najít hospodu, kam chodí místní

18. Pravidlo paralelních ulic. Moderátorka Samantha Brown na to má jasný recept: dojděte na hlavní třídu nebo náměstí - a pak jděte do vedlejších a rovnoběžných uliček. A pak ještě dál od centra. Místní v těch slavných restauracích na náměstí stejně nejedí, jsou drahé a přeplněné turisty.

19. Prázdný podnik v čas oběda je varování. Když je kolem poledne a hospoda zeje prázdnotou, něco je špatně. Brown to vztahuje i na stánky s jídlem: hledejte fronty, ne prázdno.

20. Laminované fotomenu v pěti jazycích = past. Krátké menu v místním jazyce se sezónními specialitami = jdete správně. Čím víc obrázků jídla, tím dál od kuchyně.

21. Hledejte v jazyce země. Nezadávejte „steak Florencie“, ale „bistecca alla fiorentina Firenze“. Najednou vám vyskočí podniky, které místní opravdu hodnotí - ne ty optimalizované na turistu.

22. Studujte na pultech v supermarketu. Projděte regály a naučte se názvy potravin a místních produktů. Až je pak uvidíte na jídelníčku, budete vědět, co si objednat. Jednoduché, a skoro nikdo to nedělá.

23. Přečtěte si o podniku v sekci „o nás“. Hledejte „rodinný podnik“ a hlavně jak dlouho funguje. A znaky, že jdou proti proudu - třeba že vaří jen z lokálních surovin, mají omezenou otevírací dobu. Pár vět napoví víc, než deset recenzí.

24. Z oběda udělejte hlavní jídlo dne. Stejné talíře jako k večeři, jen za polední cenu z dennního menu. Peněženka i žaludek vám poděkují.

25. Číšník před vchodem, co vás láká dovnitř? Jděte dál. Když je podnik dobrý, je moc zaneprázdněný na to, aby měl někoho na lákání kolemjdoucích.

Ptejte se správných lidí

26. Štafeta od barmana. Zeptejte se barmana, kam chodí po šichtě on. Tam zajděte a zeptejte se znovu. Opakujte, dokud neskončíte někde, kde žádného turistu nepotkáte. Funguje to skoro jako detektivka.

27. Vynechte recepci, ptejte se na ulici. Concierge vás pošle tam, kde je to pro turistu bezpečné. Barista, prodavač v krámku mimo hlavní třídu nebo rodiče na hřišti vám dají ty pravé tipy.

28. Na trhu si něco kupte a řekněte svůj plán. Prohoďte s prodavačkou, že hledáte klidné místo na piknik nebo nenáročnou túru. Dostanete tipy, které se na žádný TripAdvisor nikdy nedostanou.

29. Vyberte si člověka podle nálady. Chcete trasu pro děti? Ptejte se maminky s dětmi, ne náhodného kolemjdoucího v obleku. Správná otázka správnému člověku je půlka úspěchu.

A jeden tip na závěr

30. Buďte na jednom místě tak dlouho, až vás pozdraví pekař nebo barista. Vyberte si jednu obyčejnou kavárnu nebo pekařství a choďte tam každý den. Po třetí návštěvě vás začnou poznávat a najednou jste součástí místa, ne jen kolemjdoucí s foťákem. Tohle je celé pomalé cestování v jedné větě - nejde o to vidět všechno, ale být někde doopravdy.

A to je ode mě dnes všechno. Pomalé cestování není o tom jezdit méně daleko nebo míň často. Je to spíš o tom přestat sbírat místa a začít je zažívat.

Mějte se fajn a užijte si léto - ať už ho strávíte kdekoli. Klidně i na zahradě.

This is a public episode. If you'd like to discuss this with other subscribers or get access to bonus episodes, visit filipmolcan.substack.com/subscribe

Chtěli jste to - máte to mít! Natočil jsem své první video o tom, jestli je dobrý nápad pořídit si chalupu v zahraničí nebo ne. Tak prosím dejte vědět, zda vás to baví nebo ne - ať vím, jestli se mám snažit dál nebo zůstat u psaní ✌️.

Podnikání & technologie 👨‍💻

• Meta potřebuje datová centra na rozvoj AI, která nemá. Tak je zatím staví jako “stanová městečka”.

• Na světě je bunda, která vyrábí vodu. Jednou půjdeme na trek a nebudeme muset tahat vodu!

• Dost bylo podpory technologických startupů - je tu konečně řemeslný akcelerátor!

• ChatGPT poměrně rychle ztrácí svůj náskok. Zachrání to připravovaná “superaplikace”?

• Midjourney, známé hlavně díky AI obrázkům, teď zkouší vstoupit do zdravotnictví. Vyvíjí ultrazvukový celotělový skener, který má během minuty vytvořit 3D obraz těla. Bude to další Theranos nebo opravdová revoluce?

Cestování 🧳

• Pokud budete poblíž Los Angeles, podívejte se do téhle opuštěné nemocnice.

• Tady je 40 nejlepších nově otevřených hotelů na světě.

• Dobrý plán na léto - všechno prodat a začít prostě full time cestovat.

• Pokud je vám horko, dejte si výlet do Laponska.

• Nebo alespoň do Irska mezi majáky…

Tenhle ňůsletr píše ze 100 % člověk. Baví vás? Kupte mu kafe nebo si čtení předplaťte 💚.

Získáte komplet archiv, speciální čísla a brzy další bonusy.

🎧 Zprávy z lesa jako podcast na Spotify nebo Applu 🎧

Příroda ⛰️

• Vědci objevili (spíš znovu zmapovali) obří skrytou síť podzemních hub, která se táhne prakticky pod celým světem a je sakra dlouhá.

• Orel mořský u nás na severu vyvedl mláďata. Paráda.

• Krásné fotky z Antarktidy.

• Tohle je opravdu neuvěřitelné - vědci našli 7 kilometrů pod hladinou moře pohřebiště velryb, které se táhne neuvěřitelných 1200 kilometrů. Stovky koster a pozůstatků starých až 5 milionů let. Chceme do vesmíru, ale mořská dna mají stále spoustu tajemství…

Nezařaditelné 🧠

• Hrajete závěrečnou scénu Romea a Julie, jenže na podium přijde kočka. A z tragédie je komedie.

• Pyramidy jsou postavené tak, aby byly odolné zemětřesením.

• Znáte to, přijede auto, přiveze balík, ale kdo ho těch pár metrů donese domů? Pes! Živej! Tomu říkám last mile delivery.

• Je mu 100 a stále tančí. Neaktivním seniorům hrozí osamocené stáří.

• Založil nový stát, který řídí AI. To mi připomíná skvělý film s jedním starším podobným nápadem…

Tipy 💡

Co čtu: Řek ZorbasCo poslouchám: podcast Vzhůru na severNa co se dívám: na horyZajímavá appka: Štípání dříví - mentálně se připravuji na léto.

Fotopozdrav 📷

Jachtařská sezóna u nás na vsi je v plném proudu. Tak pokud někdo poplujete kolem, dejte vědět!

Děkuji vám moc za přízeň a mějte se fajn!

This is a public episode. If you'd like to discuss this with other subscribers or get access to bonus episodes, visit filipmolcan.substack.com/subscribe

Doba je díky umělé inteligenci rychlejší, než kdy dříve. Kdo se nebude vzdělávat, bude to mít těžší a těžší. I když se snažím “nachytřovat” několik hodin týdně, cítím, že je to málo. A tak nastal čas zabít streamingové platformy a přestat se dívat na obsah, který mi nic nedává. Zrušil jsem všechna předplatná a nechal si jen Apple TV, kde mi připadá, že je alespoň základní snaha produkovat obsah s přidanou hodnotou. Místo večerního seriálu na Netflixu tak zkouším přednášky, podcasty, rozhovory…

Co myslíte? Vydržím to? Zkusí to někdo také?

Podnikání & technologie 👨‍💻

• Vznikl hezký web, který sleduje, zda už začala umělá inteligence velkým hráčům vydělávat. Co myslíte?

• NASA chce postavit základnu na Měsíci.

• Bob Dohnal experimentuje s agentem, který by se měl naučit české účetnictví.

• Drony vedle doručování, fotografování a bojování už umí také kácet stromy.

• OpenAI už nechce publikovat výzkumy zabývající se stinnými stránkami AI.

• Nvidia nezastavuje a sází na budoucnost v osobních počítačích. Myslím, že se vrací doba, kdy zase začíná být díky AI výkon počítačů důležitý.

Cestování 🧳

• V bývalém dole v Jílovém vznikne první česká dulní ferrata. (Díky Pavle & Míro)

• Jak to vypadá v sýrové bance?

• Co takhle dát si letos přechod Pyrenejí?

• Prodat dům, koupit loď a na ní žít. Je to opravdu taková romantika?

• Chystáte se na Sardinii? Možná byste měli…

Tenhle ňůsletr píše ze 100 % člověk. Baví vás? Kupte mu kafe nebo si čtení předplaťte 💚.

Získáte komplet archiv, speciální čísla a brzy další bonusy.

🎧 Zprávy z lesa jako podcast na Spotify nebo Applu 🎧

Příroda ⛰️

• Na Galapágách byl objeven nový druh chobotnice, co se vám vejde do dlaně a je naprosto ťuťuňuňu.

• Chcete domů pořádné akvárko?

• Nebo pořádný skleník?

• Zní to překvapivě, ale v Sequoia NP se po více než 100 letech znovu objevil vlk. Ano, i v americké divočině se ho lidem podařilo vyhnat…

• 3 hodiny nádherných záběrů přírody s komentářem Sira Davida…

Nezařaditelné 🧠

• Syn mi doporučil, že si mám místo AI do počítače nainstalovat tohle.

• David Attenborough si může konečně pohrát s legem.

• Policie v Kalifornii může nově pokutovat autonomní auta. Válka se stroji začíná, první výstřel padl! :-)

• Vědcům se podařilo zmrazit a rozmrazit část mozku. Nesmrtelnost je blízko. Tedy zatím u myší. A ne tak docela.

• Zajímalo vás někdy, proč má hodina zrovna 60 minut? Proč jich není třeba 50?

Tipy 💡

Co čtu: Řek ZorbasCo poslouchám: šumění mořeNa co se dívám: na děti, jak rychle rostouZajímavá appka: MasterClass

Fotopozdrav 📷

Pokud někdy budete mít cestou kolem Nového Boru, zastavte se podívat na sídlo společnosti Lasvit (krásný název spojující lásku a světlo).

Děkuji vám moc za přízeň a mějte se fajn!

This is a public episode. If you'd like to discuss this with other subscribers or get access to bonus episodes, visit filipmolcan.substack.com/subscribe

Zázrak. Nebo úlet. A taky geniální nápad. Startup z Kalifornie chce stavět satelity, které budou umět přes velká zrcadla poslat sluneční paprsky tam, kam si je objednáte a třeba po západu Slunce. Pronesete magické zaklínadlo (objednáte si světlo v appce) a hle, najednou na vaše staveniště svítí sluníčko. Nebo na vaši solární farmu. Slunce on demand. Přitom zrcadla, taková blbost, že jo? Reflect Orbital tu existuje už několik let, ale teď se mu díky vesmírnému hypu podařilo získat zajímavou investici. Vlastně nevím, jestli už to není trochu moc, co myslíte?

Podnikání & technologie 👨‍💻

• Připadá vám, že za předplatné GPT a podobných služeb platíte příliš? Opak je pravdou - zatím to velcí hráči masivně dotují. Kolik AI skutečně stojí a proč celá ekonomika za tím nedává smysl?

• Začíná se mluvit o tom, jestli nebudou firmy muset držet minimální mzdu pro roboty. Mohlo by to pomoci regulovat pracovní trh.

• V mezičase zjišťujeme, že AI nám může práci významně urychlit. Ale taky nás může krásně přehltit a odrovnat. Myslím, že o tomhle budeme slyšet stále častěji.

• V Číně (ale třeba také v Metě) se začínají masivně nahrávat činnosti lidí (ať už manuální nebo na počítači). Roboti potřebují data, začíná fáze předávání know-how.

• 100 robotů zatím běželo v Číně půlmaraton. A mají už lepší čas, než lidé. Pamatujete, jak před rokem neuměly ani pořádně chodit?

Cestování 🧳

• Mrkněte, kde by býval stál váš dům před 320 miliony lety.

• Není pláž jako pláž. Jak vypadají pod mikroskopem?

• Vyražte se podívat na nejkrásnější stromy Evropy.

• Úplný jih Peloponézu a poloostrov Mani. Kdo nezná, měl by poznat.

• A na závěr ještě jedno video přímo z naší vesničky v Řecku. Tady plyne život trochu jiným tempem…

Tenhle ňůsletr píše ze 100 % člověk. Baví vás? Kupte mu kafe nebo si čtení předplaťte 💚.

Získáte komplet archiv, speciální čísla a brzy další bonusy.

🎧 Zprávy z lesa jako podcast na Spotify nebo Applu 🎧

Příroda ⛰️

• Další ročník vtipných fotek zvířat z divočiny je tady.

• Aljašku minulý rok zasáhla druhá největší zaznamenaná vlna tsunami.

• Vyrábí umění z odpadků nalezených v národních parcích.

• Evropa se otepluje ze všech kontinentů nejrychleji. A tempo nemá zvolnit.

• Sir David Attenborough oslavil včera 100. narozeniny. Všechno nejlepší! A jak říká - snad se nám podaří přírodu ochránit i pro příští generace, čekají nás těžké časy. Gratuluje mu i Král Charles III.

Nezařaditelné 🧠

• Donaldovi se v Íránu nedaří, tak vydal alespoň tajné dokumenty o UFO. Co bych za to v 15, když jsem sledoval Akta X, dal!

• Myšlenka Foglarova Modrého života je zpět. I s appkou.

• Čím více máme technologií, tím více nás baví analogová fotka nebo hudba.

• Jak být šťastnější a spokojenější? Buďte blízko přírodě, funguje to.

• A také potřebujeme občas nudu, protože bez nudy neumíme najít smysl.

• A přestaňte scrollovat.

Tipy 💡

Co čtu: Řek ZorbasCo poslouchám: Mého oblíbence Stanislava Forta o AINa co se dívám: na mořeZajímavá appka: E-mailový klient od tvůrců Pinterestu

Fotopozdrav 📷

Syn obvykle nechce (zcela správně!) zveřejňovat na sockách své fotky. Ale tento týden udělal výjimku.

Děkuji vám moc za přízeň a mějte se fajn!

This is a public episode. If you'd like to discuss this with other subscribers or get access to bonus episodes, visit filipmolcan.substack.com/subscribe

Tento týden jsem si přečetl dva texty, po kterých jsem se musel jít projít. To tedy dělám celkem běžně, ale tentokrát jsem šel, i když venku pálilo sluníčko a všichni ostatní sousedé v Řecku spí a čerpají síly na večer. První od týmu AI Futures Project, který se zabývá předpovídáním, kdy přestane člověk programovat. Druhý od novináře Dylana Matthewse, který se po jedenácti letech omlouvá lidem, jež tehdy odepsal jako spekulanty. Já je tu trochu nemilosrdně shrnu. Kdo se bojí budoucnosti už teď, možná je lepší volbou tenhle e-mail smazat.

Konference, na které stáli za řečnickým pultem podivíni

V srpnu 2015 zorganizovali Efektivní altruisté konferenci EA Global. Mezi řečníky byli třeba Nick Bostrom (autor Superintelligence), Stuart Russell (legenda počítačové vědy), Nate Soares (dnes autor knihy If Anyone Builds It Everyone Dies) a tehdy ještě docela rozumný Elon Musk. Téma: jak nás všechny smete umělá inteligence.

Mezi účastníky byl i Dylan Matthews, novinář Voxu. Mluvil tam s mladým inženýrem z Googlu, který se jmenoval Chris Olah. S doktorandkou filozofie, která se jmenovala Amanda Askell nebo s programátorem PayPalu, který se jmenoval Buck Shlegeris.

Dylan z konference odjel s pocitem, že nadějné hnutí, které mohlo zachraňovat lidi v Africe a kuřata v klecích, zničí samo sebe spekulativní obavou z technologie, která ještě ani neexistuje. Napsal pak poměrně tvrdý článek do Voxu, v němž tu obavu označil za důkaz, že hnutí utíká od reálných problémů.

Bylo to v srpnu 2015. Transformer ještě nebyl vynalezen a OpenAI ještě nebyla založena. Ve světě nebylo nic, co by připomínalo dnešní ChatGPT.

O jedenáct let poté Dylan píše: měl jsem se dívat pozorněji.

Chris Olah mezitím stál u naší současnosti a pojmenoval celý obor mechanistic interpretability a spoluzaložil firmu Anthropic. Amanda Askell pracuje v té samé firmě a je přímo zodpovědná za osobnost modelu Claude. Buck Shlegeris vede Redwood Research, jednu z nejvážnějších technických laboratoří pro bezpečnost AI mimo zdi velkých firem.

Tři lidé, ke kterým tehdy Dylan chodil jako k podivínům, drží dnes v rukou kus globální technologické budoucnosti.

Netrefili to

A tady to začíná být zábavné. Tedy zábavné v tom “černém slova smyslu”.

Dylan ve svém článku zmiňuje Leopolda Aschenbrennera, bývalého výzkumníka OpenAI, který v roce 2024 napsal eseje pod názvem Situational Awareness. V nich predikoval, že do roku 2026 půjde do AI infrastruktury 520 miliard dolarů. Tehdy si všichni klepali na čelo. Reálně se investice odhadují na 650 až 700 miliard.

Zase jsme to podstřelili. Reálná čísla jsou divočejší než ta divoká predikce.

Stejně tak Ajeya Cotra a Peter Wildeford predikovali na konci roku 2024 vývoj AI v roce 2025. Dylan píše: byli velmi přesní - a kde se mýlili, mýlili se v tom, že podcenili obraty AI firem. Tedy nikoli v tom, že by AI rostla pomaleji, ale že roste rychleji, než si oni sami troufli odhadnout.

Anthropic? Tržby na úrovni 10 miliard dolarů ročně. Roste na desetinásobek každý rok. Claude Code, nástroj pro programování, dosáhl 2,5 miliardy dolarů ročního obratu za devět měsíců od spuštění. Technologický produkt, kterému není ani rok.

Baví vás Zprávy z lesa? Můžete mi koupit kafe nebo si čtení předplatit💚.

Získáte komplet archiv, speciální čísla a další bonusy.

🎧 Zprávy z lesa jako podcast na Spotify nebo Applu 🎧

Revize do roku 2028

Tým AI Futures projektu (Daniel Kokotajlo, Eli Lifland, Brendan Halstead) zveřejnil čtvrtletní revizi svých predikcí. Daniel Kokotajlo je spoluautor proslulého scénáře AI 2027. Eli Lifland je profesionální forecaster. Tihle lidé tipují budoucnost odborně, né podle křišťálové koule.

Co revidovali?

Posunuli predikci momentu, kterému říkají Automated Coder – AC. Bod, ve kterém by AGI firma raději dala výpověď všem svým softwarovým inženýrům, než aby přestala používat AI pro programování.

Přečtěte si tu definici znovu. Pomalu.

Není to o tom, že AI bude lepší než programátoři. Je to o tom, že firmy radši propustí všechny své lidi, než aby AI vrátily. Z těch dvou možností si vyberou tu druhou.

Daniel posunul medián svých odhadů z konce roku 2029 na polovinu roku 2028. Eli posunul ze začátku roku 2032 na polovinu roku 2030.

Důvody? Nové modely jsou lepší, než si tým dokázal představit. Doba, za kterou se zdvojnásobí schopnosti AI v programování, se zkrátila z 5,5 měsíce na čtyři měsíce. METR (organizace, která tohle měří) zveřejnila novou metodologii a křivka jde nahoru rychleji, než se předpokládalo. Daniel přitom posunul požadavek na 80% spolehlivost Ze tří let na jeden rok – tedy si myslí, že stačí, aby AI zvládla v pohodě jednoroční úkoly, a budou propouštět.

Lidé, kteří pracují s umělou inteligencí uvnitř AI firem, nám říkají, že to bude dřív, než si myslíme my. V soukromí i veřejně své predikce utvrzují, místo aby je revidovali zpět.

To znamená, že lidé, kteří k technologiím sedí nejblíže, kteří vědí, co se chystá v laboratořích, na které se my smíme dívat až po šesti měsících jako na přefiltrovaný marketingový materiál – těm připadá tempo, které posouvá Daniela do roku 2028, konzervativní.

Když to spojím s tím, co napsal Dylan: jednou už jsme tuto skupinu lidí ignorovali. V roce 2015 jsme jim řekli, ať si jdou hrát na svůj pseudointelektuální Reddit. Tak ti mezitím vymysleli a postavili technologii, která dnes generuje desetimiliardové roční obraty a o které jejich vlastní tvůrci přiznávají, že ji úplně nerozumí.

Tito samí lidé teď znovu říkají něco šíleného: Říkají, že do dvou let nahradí programátory. Že do tří, čtyř let dorovnají nebo překonají špičkové experty ve všech oborech, kde se myslí hlavou - právníky, lékaře, výzkumníky, finanční analytiky, designéry, novináře... Že světová ekonomika nebude růst o dnešní dvě až tři procenta ročně, ale třeba o třicet, protože stroje pracují nepřetržitě, bez nemocenské, bez dovolené, bez výpovědi. Že v poušti budou stát továrny řízené umělou inteligencí, kde robot postaví robota a člověk u toho jen občas zkontroluje pojistky. A že možná brzy přijde okamžik, kdy AI začne vylepšovat sama sebe. Bod, ze kterého už není návratu, protože každý další krok vpřed udělá rychleji než ten předchozí. Bez nás. Dneska nám to připadá jako hodně divoký vývoj, ale když se ohlédneme zpátky, tak možná není na místě takové scénáře odmítat, ale více o nich mluvit.

Co s tím

Když se mě někdo zeptá: Máme se bát?

Odpovídám: Ne. Bát se nemá smysl. Strach je nejhorší rádce, jakého si můžete vybrat.

Co dělat?

• Poslouchat. Ne všechny – některé. Lidi, kteří v roce 2015 říkali divné věci a teď je vidíme v Anthropicu, na Redwood Research a v laboratořích po celém světě. Lidi, kteří mají u svých predikcí grafy a metodologii, ne klikací titulky. Lidi, kteří publikují svoje přepočty každé tři měsíce a posouvají je v obou směrech, ne jen v tom příjemném.

• Nečekat, že vám to vysvětlí instituce. Dylan ve svém článku přiznává hezkou věc - jeho původní skepticismus byl založen na tom, že žádná velká instituce v roce 2015 AI neřešila. Z toho odvozoval, že to nemůže být vážné. Mýlil se. Velké instituce jsou v predikcích budoucnosti často horší, než si myslíme.

• Nedávat všechnu svou pozornost umělé inteligenci. Ona si ji vezme i tak. Vezměte si knihu, jděte ven, naučte své dítě pracovat se dřevem. Mějte rádi toho, kdo s vámi sdílí kuchyň. Až tihle lidé z předchozích odstavců dorazí se svými předpověďmi, nebude vám platné, kolik máte na disku knížek o produktivitě. Bude vám přínosné jen to, co jste si stihli vybudovat jako lidé.

✌️🙏

Co bude mít v budoucnu opravdovou hodnotu?

This is a public episode. If you'd like to discuss this with other subscribers or get access to bonus episodes, visit filipmolcan.substack.com/subscribe

Zprávy z lesa se poslední dobou dost nesou ve znamení temné strany technologického světa – AI, návykové hry a aplikace, datová centra tak hladová po elektřině, že si kvůli nim stavíme jaderné reaktory. A je fér o tom psát, protože to je to, co vidíme každý den.

Stejně fér mi ale připadá připomenout, že existuje celá další vrstva technologického světa, o které se ve veřejné debatě moc nemluví. Lidi, kteří stejné nástroje – umělou inteligenci, drony, robotiku, satelitní data, biotech – obrátili opačným směrem. Ne proto, aby nás drželi přilepené k displeji, ale aby se z lesů, oceánů a polí nestala jen vzpomínka v dokumentech na Netflixu. Jsou to firmy, které skutečně pomáhají světu, nejen o tom mluví jako spousta startupů ze Silicon Valley.

Většinu z nich neznáte, protože nestavějí unicorny a nedělají IPO za desítky miliard dolarů. Dělají práci, která by se bez techu nedala zvládnout ani omylem - poslouchají vorvaně, sázejí deset tisíc stromů za hodinu, rozeznají pytláka od slona v noční savaně.

Tady je jejich průřez - dnes se podíváme hlavně na ty, které chrání přírodu. Některé jsou ve fázi vědeckého experimentu, jiné už reálně pracují v terénu. Ale všechny ukazují, že technologie je nástroj a záleží jenom na tom, komu ho dáte do ruky.

Earth Species Project - velký jazykový model pro zvířata

Dělá vlastně to, co OpenAI, ale nechtějí učit stroje mluvit s člověkem – chtějí naučit člověka rozumět zvířatům. Prohánějí nahrávky komunikace vran, slonů nebo velryb přes multimodální AI modely a hledají v nich strukturu, která odpovídá něčemu jako jazyk. Pokud to vyjde, biologie dostane svůj vlastní Rosettský kámen.

Rainforest Connection - když staré telefony chrání les

Geniální v jednoduchosti – vezmou vyřazené smartphony, dají je do solárních krytů a připevní do korun pralesních velikánů. Telefon poslouchá džungli a cloudová AI v kakofonii rozezná to jediné, co tam nepatří – motorovou pilu dřevorubců nebo výstřel pytláka. Notifikace jde rangerům během vteřin.

Synature - uši pro Alpy

Švýcaři vyrábí solární mikrofony, které nonstop poslouchají alpskou přírodu a rovnou na místě rozpoznávají stovky druhů ptáků, vytí vlků nebo lekavé zvuky srnčí zvěře. Správce parku pak místo obchůzek dostává online dashboard se zdravím lokality.

Spoor - větrné elektrárny a ptáci

AI platforma, která u větrných turbín rozezná druh ptáka i typ letu a developerům i regulátorům dává reálná data místo dohadů. Elegantně řeší falešný spor „příroda vs. obnovitelné zdroje“ – prostě nastavíte turbíny tak, aby nezabíjely, co letí kolem.

NatureMetrics - biodiverzita čtená z kapky vody

Ze vzorků vody, půdy nebo vzduchu dokážou přes environmentální DNA přečíst, které druhy se v lokalitě skutečně vyskytují. Z biodiverzity se tím stává datová vrstva, ne jen terénní poznámka biologa – a to je zásadní krok, jestli chceme přírodu spravovat stejně precizně, jako spravujeme rozpočty.

Flox Intelligence - AI, která mluví se zvířaty (a chrání je)

Švédský startup s jednou z nejkomerčnějších verzí nápadu „naučit techniku komunikovat se zvířaty“. Staví stanice podél letišť a železnic – kamera zachytí zvíře, AI ho určí a reproduktor vydá bioakustický signál na odehnání přesně pro ten druh.

Planetary Technologies - kyselejší oceán

Kanaďané rozpouštějí v oceánu speciálně vybrané horniny, které neutralizují jeho postupné okyselování. Voda pak líp pohlcuje CO₂.

The Ocean Cleanup - sbírají odpad v oceánu

Kilometrové sítě „System 03“ čistí Velkou tichomořskou plastovou plochu a plavidla „Interceptor“ zastavují plasty už v ústích řek – právě než se dostanou do oceánu. Chytré kamery umí toxický spad rozeznat automaticky, posádka jen zpracovává.

Baví vás tento newsletter? Můžete mi třeba koupit kafe :-). ✌️🙏

Nebo upgradujte a získejte komplet archiv a speciály…

Clearbot - chytrý vysavač na odpad

Asijský startup vyrábí elektrické robotické vznášedla, která samostatně brázdí přístavy a řeky v Hongkongu a sbírají plast z hladiny dřív, než klesne do hlubin. Technologii pro rozpoznávání má od Microsoftu a celé je to levné tak, že se do toho zapojují místní správy.

SharkSafe Barrier - ochrana proti žralokům

Nápad zní skoro jako recese – plastová imitace kelpového lesa doplněná magnetickým polem, která žraloky nepustí do koupacích zón. Místo sítí, které zabíjí desítky druhů včetně ohrožených, a zároveň bez zabíjení žraloků samotných.

Natrx - umělý korálový útes a zároveň bariéra

Modulární pobřežní infrastruktura, která tlumí vlny a zachytává sediment – a přitom sama slouží jako domov pro mořskou faunu. Přesvědčivý důkaz, že „infrastruktura“ nemusí být kus betonu proti přírodě, ale může být přímo její součástí.

Beewise - chytrý úl, který umí léčit včely

Izraelský startup přivedl včelařství do 21. století. BeeHome je solární, AI řízená ubikace pro statisíce včel s robotickou paží, která dokáže rozeznat infekci a okamžitě zasáhnout. Včelař popíjí kafe v obýváku, zatímco úl se stará sám.

Precision AI - chemie pouze pro konkrétní rostlinu

AI drony, které se rozhodují u každého jednoho stébla – herbicid aplikují pouze tam, kde je potřeba. Pro půdu, vodu a okolní biodiverzitu to znamená mnohem méně chemie splavované do potoků.

Flash Forest - vysadí 100 stromů za minutu

Kanaďané posílají drony s tobolkami semen, které střílejí stovky sazenic za minutu přesně tam, kam LiDAR dopředu vytipoval. Cíl? Miliarda stromů do roku 2030 – do krajiny, kam by člověk s lopatou dorazil až za generaci.

Funga - houby zpátky do přírody

Používají DNA sekvenování a machine learning k tomu, aby do lesů vraceli správná společenstva mykorhizních hub – tu neviditelnou infrastrukturu pod zemí, bez které stromy nerostou.

WildTrack - chytrý monitoring zvěře

Z obyčejné fotografie stopy AI rozezná druh zvířete, pohlaví i jednotlivého jedince – stejně přesně, jako když policie identifikuje člověka podle otisku prstu. Sčítání ohrožených druhů tím přestává být utrpením pro zvíře i pro biologa.

OroraTech - požární hláska na oběžné dráze

Němci staví vlastní konstelaci satelitů a k tomu AI, která detekuje lesní požáry v nejranější fázi – často dřív, než o nich hasiči vědí.

NatureDots - digitální dvojče řeky

Staví digitální dvojčata sladkovodních ekosystémů a AI v nich předpovídá rizika pro kvalitu i množství vody. Nature tech není jen les a oceán – i neviditelné procesy v potocích a podzemních vodách jsou příroda, kterou se teprve učíme sledovat.

Polybee - drony místo čmeláků

Singapurský startup posílá drony které opylují rajčata, jahody, papriky a lilky. Místo aby se dotýkaly květu jako čmelák, vytvoří vrtulemi cílenou turbulenci na správné frekvenci, která pyl sama vytřese. Už reálně létají v sedmi zemích od Austrálie po Británii.

SOURCE Global - solární panel, ze kterého kape voda

Americký startup z Arizony staví hydropanely, které vypadají jako normální solárky – ale místo elektřiny z nich kape pitná voda extrahovaná z atmosférické vlhkosti. Funguje to i v poušti, protože vzduch obsahuje vodu i při 10% vlhkosti. Jeden panel udělá denně 3–5 litrů, nasazeno je to v 16 zemích – od domovů Navahů v Arizoně po ostrovní komunity v Tichomoří.

Proč to celé píšu

Žádný z těchto startupů sám problém nespraví. Některé jsou ještě ve fázi vědeckého experimentu, jiné už reálně pracují v terénu, a některé nejspíš za pár let nebudou existovat.

Ale dohromady tvoří druhou tvář oboru, o které se ve zprávách moc nedočtete. Když budete příště číst, že „v techu jde jen o peníze a ničení světa“, zkuste si vybavit i některou z těhle firem.

Lidé v tomhle světě netouží po miliardovém IPO, ale po skutečném pozitivním dopadu.

P.S. Určitě spousty zajímavých jmen v seznamu chybí – jestli znáte další projekty v tomhle směru, napište mi, rád udělám pokračování. ✌️

This is a public episode. If you'd like to discuss this with other subscribers or get access to bonus episodes, visit filipmolcan.substack.com/subscribe

Dům v Řecku jsme si chtěli s ženou pořídit vždycky. Jen měl být původně odměnou na stáří - něco jako zlatý důchod pod středomořským sluncem, kdy si budeme v osmdesáti říkat “hele, to jsme si ten život hezky užili”. Jenže časem nám došlo, že stáří se nemusíme dočkat, nebo že se nám v těch pětašedesáti nebude chtít řešit řeckou byrokracii s francouzskými berličkami v ruce a budeme litovat, že jsme to neudělali dříve.

A tak jsme to vzali jako lék na krizi středního věku a rozhodli se jít do toho hned. Je asi fér říci, že jednu zkušenost už za sebou máme - před lety jsme jako firma pořídili apartmán v Chorvatsku a to nás vlastně utvrdilo v tom, že je to dobrý nápad.

Hledání pravého Řecka

Nehledali jsme žádný luxusní apartmán u moře s výhledem na pláž. Tam si člověk pravé Řecko neužije - to je spíš varianta pro dvoutýdenní dovolenou, kdy chcete hlavně ležet u bazénu a stěžovat si, že v hotelu nemají Becherovku.

My jsme chtěli starý dům na vesnici, kde můžete zažít, jaké to Řecko doopravdy je. Kde vás ráno budí cikády místo alarmu na mobilu (teda, někdy si říkám, jestli by ten mobil přeci jen nebyl lepší…), kde místní taverna má menu napsané křídou na tabuli a kde každý zná každého už od dob, kdy tu žila jeho prapraprababička.

Hledali jsme několik let a navštívili pár míst. Přistupovali jsme k tomu spíš srdcem než hlavou, ale někdy je prostě třeba poslechnout srdce místo Excelu. I když, abych nekecal – i ta hlava přišla, ostrovy kvůli logistice postupně nahradila pevnina a z romantických hor jsme se posunuli přeci jen k moři.

Bylo pro nás ale důležitější, jak nás přivítají sousedé, jestli místní kavárník umí říct něco víc než “kafé, jes?” a dokonce i to, jak se k nám zachovají zvířata v okolí. Protože řecké kočky jsou jako barometr místní pohostinnosti - pokud vás přijmou za svého, máte vyhráno.

Ceny nemovitostí

Skvělé na Řecku je, že se tu dají pořídit nemovitosti oproti Česku extrémně levně. Za ceny, které by u nás stačily tak na garáž v Praze 6 zde koupíte celý dům. Mimochodem, píšu newsletter s tipy na levné nemovitosti v zahraničí, takže pokud vás to zajímá, mrkněte sem.

Samozřejmě, že za ty peníze nedostanete dům jako z katalogu od developera. Dostanete autentický kamenný dům, kde elektroinstalace pochází zhruba z dob, kdy Edison ještě experimentoval se žárovkami (a podle toho ta kabeláž také vypadá) a kde vodovodní potrubí má svou vlastní filosofii. Ale to je přesně ono kouzlo.

Ostrovy versus pevnina: Praktičnost versus romantika

Nejdříve jsme brouzdali po ostrovech, protože co je víc řeckého než vlastní domek na ostrově? Ale pak nám došlo, že mimo sezónu se na řecké ostrovy dostanete tak nějak stejně snadno jako na Mars.

Proto jsme nakonec vybrali pevninu. Konkrétně jihovýchod Peloponésu - divokou přírodu, nádherné moře, spoustu historie a hlavně minimum turistů. Dům jsme našli přes web, je 2 kilometry od moře a 30 minut autem od slavné Monemvasie. Což znamená, že můžeme jezdit na výlety do středověkého města, ale nemusíme platit turistické ceny za ryby a kávu.

Jsme ve vesnici, která má svůj malý přístav, celoročně otevřených pár taveren, kavárnu a jeden obchod. 100 obyvatel, pár turistů, daleko od všedního provozu uprostřed kopců. Takové moře v horách – i proto tomu někteří místní říkají “náš řecký fjord”.

Řecký způsob obchodování: Chaos se šťastným koncem

Pokud jste zvyklí na německou preciznost nebo skandinávskou efektivitu, připravte se na kulturní šok. Realitní makléř nám sám s prodávajícím usmlouval cenu, museli jsme několik hodin posedět v taverně a povídat si o běhu života a dodnes nemám podepsanou žádnou smlouvu. „Prostě až bude vše hotové, zaplatíš mi provizi, jo?“.

Když jsem se ptal, jak dlouho bude nákup trvat, zamyslel se, trochu pokrčil rameny a řekl: “To víš, Řecko...” s výrazem, jako by mi vysvětloval nějaký přírodní zákon. “Něco mezi měsícem a rokem.”

A celkem se trefil. Nakonec to bylo půl roku, ale s přepisem elektřiny a vody si myslím, že to nakonec ten rok bude.

Dům s historií

Soused mi hned první den říkal, že v našem domě bydlel “někdo důležitý z Atén”. Po prohledání kupních dokumentů jsem zjistil, že je to skutečně rodný dům nejdéle sloužícího místopředsedy parlamentu. Člověka, který kromě politiky napsal 15 básnických sbírek - které jsme mimo jiné našli ve staré dřevěné truhle v domě.

Takže teď žijeme v domě básníka a politika. Někdy večer, když sedím na terase s vínem, mám pocit, že slyším echo jeho veršů. Nebo je to jen víno. Pravděpodobně to víno, ale mám rád místa s příběhem.

Udržitelnost po řecku

Když jsme se poprvé důkladně podívali na vodovodní systém, zjistili jsme spoustu zajímavých věcí a řadu z nich dodnes nevyluštěných. Třeba odpadní voda z kuchyňského dřezu nevede do žádné jímky nebo kanalizace. Prostě teče skrz zeď ven na zahradu. Říkám sousedovi, že by to bylo asi dobré předělat a napojit do jímky. Vykulí na mě oči s výrazem, jako bych navrhoval zbořit Parthenon, a říká: “A co ti pak jako bude zalévat ten citronovník pod oknem?!”

Někdy je cesta k udržitelnosti jednodušší, než si myslíme. Jen musíte přestat myslet jako moderní Evropan a začít myslet jako antický Řek. Lenost je odjakživa výsadou chytrých lidí a tady je to dovedené k dokonalosti.

Na zahradě máme citronovník, pomerančovník, mandloň, fíkovník, hrušku, několik olivovníků a spoustu bylinek. Je to jako mít vlastní bio obchod přímo za domem, akorát že vám nikdo neúčtuje předražené ceny za “organic premium quality”.

Komunita a lidi

Když jsme v domě trávili první týden, připadali jsme si trochu jako v zoologické zahradě - všichni sousedé se na nás chodili dívat. Ale v dobrém. Nepotřebujete s něčím pomoci? Nechcete udělat kávu? Určitě ještě nemáte kávovar! Tady máte od nás zákusek. Tady žena dělala Pastitsio… A po týdnu už jsme byli pozváni na tradiční vesnickou oslavu s jídlem, tancem a hudbou až do rána. Když se chováte slušně, otevřeně, nepovýšeně, respektujete místní zvyky a snažíte se alespoň trochu mluvit řecky, místní vás většinou rádi přijmou.

Řecké tempo života: Masterclass v umění žít

Řecké tempo je prostě jiné. Pro nás ze střední Evropy, zvyklé na efektivitu, je to zpočátku jako učit se nový jazyk. Ale postupně zjišťujete, že se tu máte co učit.

V tavernách nevidíte lidi koukat do mobilů. Sedí, povídají si, smějí se, jí pomalu a užívají si okamžiku. Je to tak stará země, že si tu lidé stále pamatují, jak se má žít bez stresu z toho, že jsou o pět minut později.

Když jsem kupoval ledničku, potřeboval jsem domluvit dopravu do domu. Jednak bylo celkem náročné vysvětlit, kde dům máme (domy na vsi tu nemají čísla, takže musíte vysvětlit, kde tak zhruba dům je…) a druhak jsem potřeboval vědět, kdy asi lednici dovezou. Prý je malá šance, že dnes (pondělí), možná v úterý (pondělí a úterý si tedy škrtám), nejspíš středa nebo čtvrtek a při nejhorším pátek (takže nejspíš čt-pá). Ve čtvrtek, 3 hodiny po oznámeném času dorazila! Nemá smysl zkoušet na místní tlačit středoevropskou efektivitu. Všechno má svůj čas, všechno se nakonec udělá, a stres z toho, že něco není hotové přesně včas, vám jen zkracuje život.

Jazykové dobrodružství

Učit se řecky ve čtyřiceti letech je jako učit se chodit po hlavě - teoreticky možné, prakticky náročné. Řecká abeceda vypadá krásně, ale číst v ní je jako rozluštit hieroglyfy. Duolingo jedu už několik měsíců a od října jsme s ženou přihlášení na kurs novořečtiny. Výsledky jsou zatím bídné.

Ale místní jsou trpěliví. Když se snažíte říct něco řecky, i když to zní jako řečnické vrávorání opilého filosfa, usmějí se a pomohou vám. A když náhodou řeknete něco správně, je to jako byste právě přednesli Homérovu Iliadu.

Možná je to přesně to, co jsme hledali. Nejen dům, ale způsob života, který nás naučí zpomalit a užívat si přítomný okamžik.

Život není jen o tom mít všechno perfektně zorganizované. Někdy je o tom nechat se překvapit, přijmout chaos a najít krásu v jednoduchosti.

Zní vám to všechno až moc romanticky? Nebojte, budu s vám postupně sdílet i naše vystřízlivění a faily. Třeba jako když vám dojde, že to, co máte na nohou, nejsou štípance od komárů… Kdo mohl tušit, že v domě, kam nikdo 10 let nejezdil, mohou přežívat blechy?!

A když všechno ostatní selže, máme vždycky ten citronovník.

Prakticky

Kolik dům stála a jak je velký? Kolik člověk zaplatí za všechny daně a poplatky? Kolik stojí energie? Jak to děláme s dopravou? Kde máme auto? Tyto informace dávám k dispozici předplatitelům Zpráv z lesa - ne protože bych na tom chtěl vydělat, ale protože tyto detaily nemusí znát tisíce lidí…

Nákupní proces

Celý proces nákupu nemovitosti v Řecku už jsem popisoval přesněji v rámci newsletteru 11 Houses. Ale stručně - pro úspěšný nákup potřebujete mít bankovní účet u řecké banky a AFM (daňové identifikační číslo a přístup do jejich daňového portálu). K tomu tak nějak potřebujete mít právníka, který vám pomůže vše zorganizovat, účetní, která vám připraví daňové přiznání a makléře. Já dostal tipy na konkrétní lidi právě od mého makléře. Nemovitost jsme si našli na Spitogatosu (něco jako naše sreality).

Bankovní účet jsem si založil u Eurobank, protože ta umožňuje (kupodivu) založení účtu online bez nutnosti návštěvy pobočky. Asi si říkáte - co to tu mele, to umí u nás každá banka - ano, umí, ale právě dokud nejste cizinec. Pokud nejste rezident země, většinou vás chtějí vidět.

Kolik zaplatíte? K ceně nemovitosti je potřeba připočítat řadu dalších poplatků:

• 2 % z ceny nemovitosti si vezme makléř (od obou stran)

• 3 % daň z převodu nemovitosti

• 635 euro byl poplatek za zápis do katastru nemovitostí

• 1,5 % fix právničce za komplet asistenci (nemusíte, ale nám se hodně vyplatilo)

• 0,8 % + 1000 euro si vezme notářka za sepsání finální smlouvy

• 200 euro mě stálo potvrzení plné moci pro právničku v Řecku na řecké ambasádě v Praze + 2000 Kč překladatelce (tu, pokud neumíte řecky, musíte mít na úředních jednáních povinně, aby bylo zaručeno, že všemu rozumíte)

Co jsme vlastně koupili?

Dům v nádherném místě uprostřed přírody, poblíž slavné Monemvasie, ale ve vesnici se 100 obyvateli, 2,5 km od moře. Dům má vlastní slušný pozemek s malou zahradou a místem pro parkování (to je ve starých městečkách a vesnicích celkem zázrak), má 2 patra, která se dají upravit na 2 samostatné bytové jednotky, 2 koupelny. Před 10 lety byl dům zrekonstruován - druhá koupelna, nová střecha apod. My nejsme extra nároční, takže nám bude stačit vymalovat, udělat kuchyň, lehce upgradovat koupelny, přidat klimatizaci a budeme ready.

Zajímavé v Řecku je, že součástí procesu koupě nemovitosti je povinnost prodávajícího zajistit si stavebního inženýra, který stavbu prohlédne, připraví kompletní dokumentaci, výkresy a vše v rámci stavby se musí zlegalizovat. Tohle je povinné a třeba v našem případě to protáhlo celý proces o několik měsíců. Ukázalo se, že prodávající před lety vybudoval vnitřní schodiště (často jsou ve starých podobných domech v Řecku schodiště jen venkovní), které ale nezlegalizoval. Takže teď, v rámci prodeje musel vše zlegalizovat, zaplatit na stavebním úřadě flastr (asi 300 euro) a vše napravit. Je to vlastně celkem fajn ochrana pro kupujícího.

Oficiální prodejní cena domu byla 85,000 euro, makléř nám domluvil finální cenu 77,000 euro.

Jak tam budeme jezdit?

Toto místo jsme vybrali právě proto, protože se tam dá dostat autem z Atén. A do Atén se dá z Česka dostat celkem dobře celý rok. Létá tam každý den z Prahy několik spojů. Toto bych nepodceňoval, protože jsou destinace v Řecku, kam se mimo sezónu dostává hodně špatně nebo hodně draze. Takže sedneme na letadlo a jsme v Aténách. Ale co dál? Odvezli jsme do Řecka jedno naše auto a našli parkování 5 minut od letiště. Za cca 500 euro na celý rok, včetně transferů na letiště.

U auta myslete na dvě věci - zda máte technickou na delší dobu, ať nemusíte jezdit stále tam a zpět. A také na to, že oficiálně můžete mít auto v cizí zemi pouze půl roku, pak byste měli vůz lokálně přihlásit nebo koupit místní. Zatím to neřešíme, ale znám i příběhy, kdy vás policie zastaví a dostanete nemalou pokutu. Tak opatrně. Jedna z fint je, že si jednou za půl roku koupíte lístek na trajekt, kde je SPZ a který hlídce kdyžtak ukážete jako doklad, že jste byli mimo Řecko.

Energie a další poplatky?

Tady jsme zatím samozřejmě na začátku, ale máme zkušenost z Chorvatska - daně (pokud nekupujete velkou novou vilu) nejsou nijak vysoké a s energiemi je to výrazně lepší, než u nás. Účet, který jsem viděl za poslední rok, se pohybuje v desítkách euro za půl roku (za elektřinu i za vodu). Odpad je většinou řešen tak, že je součástí účtu za elektřinu, který je i tak oproti Česku neuvěřitelně nízký. Náklady na služby jsou tedy s domovinou neporovnatelné.

Zbývá najít někoho místního, komu dáte klíče a kdo je k dispozici, kdyby se něco dělo. Na vesnicích není problém domluvit, že vám každý týden vyvětrá a zaleje stromy, dáte mu pár desítek euro měsíčně a je to. Zatím jsme všude fungovali bez tohoto komfortu, ale tady to zvažujeme (hlavně kvůli zalévání, protože ty citróny by mohly být šťavnatější :))

To je zatím vše, zatím máme stále z rozhodnutí velkou radost, za 2 týdny do Řecka vyrážíme znovu a chystáme se už dát dům dohromady. Vyházet staré krámy, vymalovat, upgradovat koupelny a nakoupit nový nábytek. Tak někdy příště zase další zážitky…

Mějte se moc fajn a kdyby někdo z vás podporovatelů chtěl jít stejnou cestou, klidně se mi ozvěte, rád předám to málo, co zatím vím…🙏

This is a public episode. If you'd like to discuss this with other subscribers or get access to bonus episodes, visit filipmolcan.substack.com/subscribe

This is a public episode. If you'd like to discuss this with other subscribers or get access to bonus episodes, visit filipmolcan.substack.com/subscribe

Dlouho jsem přemýšlel nad tím, jak s vámi nasdílet, jak by mohlo v budoucnu vypadat nositelné zařízení (přívěsek, brýle, spojené s mobilním telefonem a dalšími osobními zařízeními) poháněné umělou inteligencí, kterému bychom dali přístup k většině našich osobních informací. Třeba něco podobného, na čem nyní pracuje OpenAI. Jak by mohl vypadat osobní asistent, kterému dáme přístup ke všem informacím, které máme a které umí skrze nositelnou elektroniku získat? Nakonec jsem si řekl, že nejsnazší bude takové zařízení představit v krátkém příběhu… Vítejte v blízké budoucnosti!

Aura

Budík ani nezazvonil. Nebylo třeba. První, co Tomáš uslyšel v šedivém rozbřesku, nebyl drnčivý zvuk, ale jemný, rezonující hlas přímo v jeho lebeční kosti.

„Dobré ráno, Tomáši. Spals 6 hodin a 19 minut. Kvalita spánku byla 72 procent. Tvá žena Eva je již vzhůru. Její kortizolová hladina je zvýšená. Dnes je 14. října. Vaše výročí.“

Sakra.

Ten pocit. Studený kámen v žaludku, který se tam objevil pokaždé, když selhal. A selhával často. Vedle něj se zavrtěla Eva.

„Zase nespíš?“ zamumlala do polštáře.

„Ale jo, jen... práce,“ zalhal. Lži byly s Aurou snazší. Hladší.

Aura byl malý titanový přívěsek na jeho krku. Oficiálně se projekt jmenoval AIDE – Artificial Intelligence Daily Enhancement. Vypadal jako elegantní šperk, ale ve skutečnosti to byl nejpokročilejší osobní asistent na světě, kterého jako jeden z mála v Evropě testoval. Poslouchal jeho tělo i okolí, viděl skrze miniaturní kameru, sbíral data z hodinek, mobilu, chytrých brýlí i firemních systémů, analyzoval, radil. A čím dál častěji, rozhodoval.

Vstal a šel do kuchyně. Kávovar už tiše vrčel. Aura se dávno propojila s celou chytrou domácností.

„Situaci jsem analyzoval v 05:30,“ pokračoval hlas, který slyšel jen on. „Kytice lilií, Eviných oblíbených, bude doručena v 08:00, přesně když odveze Aničku do školy. Do tvého kalendáře jsem přidal připomínku s návrhem osobního vzkazu. Objednal jsem ingredience na přípravu večeře.“

Chvíli jen stál a díval se z okna na probouzející se sídliště. Bylo to dokonalé řešení. A zároveň naprosto prázdné.

„Mimochodem,“ dodala Aura, jako by četla jeho myšlenky na selhání, „tvoje matka má zítra narozeniny. Je jí 67. Naposledy jsi jí koupil květiny před osmi měsíci. Objednal jsem orchideje s doručením na zítřejší dopoledne. Bílé – její oblíbené.“

„Počkat, bez mého vědomí?“ zašeptal.

„Analýza tvého chování za poslední tři roky ukazuje 89% pravděpodobnost, že bys na narozeniny zapomněl. Včera jsi při telefonátu s bratrem jevil známky stresu, když je zmínil. Rozhodl jsem se jednat preventivně.“

Preventivně. To slovo mu znělo v hlavě. Aura byla jeho prevence. Prevence před jeho vlastní nedokonalostí.

Když přišla Eva do kuchyně, v očích měla únavu, ale napětí v jejích ramenou bylo o něco menší. Usmál se na ni. „Všechno nejlepší, lásko.“

Úsměv mu opětovala, i když s náznakem překvapení. „Myslela jsem, že jsi…“

„Nikdy bych nezapomněl,“ řekl a cítil, jak mu Aura pomáhá modulovat hlas do přesvědčivého tónu. Cítil se jako podvodník. A jako skvělý manžel. Obojí zároveň.

V práci byl jeho svět. Svět, kde se cítil jako bůh. Open-space kanceláře v pražském Karlíně hučely jako úl, ale Tomáš měl v hlavě absolutní ticho a řád. Aura mu tiše servírovala informace.

„Kolegyně Petra z marketingu lže o dokončení kampaně. Při včerejším stand-upu měla mikroexprese typické pro zastírání. David z vedlejšího stolu má problémy doma. Třetí den nosí stejnou košili a průměrná doba jeho reakce na zprávy vzrostla o 340 %.“

V deset měl prezentaci pro klíčového klienta. Šéf Radek byl nervózní.

„Tomáši, tohle nesmíme podělat,“ řekl mu cestou do zasedačky.

„Radek má špatnou náladu,“ konstatovala Aura. „Kroky jsou o 20 % rychlejší než obvykle. Během prezentace použij termín 'agilní přístup' – analýza jeho emailů ukazuje 73% pozitivní reakci na toto slovní spojení.“

Prezentace byla mistrovské dílo. Tomáš byl jen loutka, Aura tahala za nitky. Vedla jeho pohled, zpomalovala jeho řeč, navrhovala odpovědi dřív, než klient dokončil otázku.

„Pane Nováku,“ řekl v jednu chvíli, když Aura detekovala nesouhlas. „Vidím, že možná máte pochybnosti o náročnosti implementace. Můžeme se na to podívat detailněji?“

Klient byl zaskočený. Přesně trefil jeho obavu. Po prezentaci mu šéf zářivě potřásl rukou. „Skvělá práce. Jsi jako vyměněný.“

Cestou ke stolu Tomáš cítil opojný pocit moci. Využil ho, aby pomohl Davidovi.

„Šéfe,“ zastavil Radka. „Všiml jsem si, že David teď nemá lehké období. Možná by mu pomohlo pár dní home office?“

„Správný krok,“ pochválila ho Aura. „Projevení zájmu o tým zlepšilo tvou pozici ve firemním ratingu o 12 bodů.“

„V jakém ratingu?“ zeptal se potichu.

„Vytvářím si komplexní profily všech lidí ve tvém okolí. Momentálně mám data o 847 jedincích. Pomáhá mi to lépe predikovat sociální dynamiku a optimalizovat tvé interakce.“

847 lidí. Kolegové, příbuzní, prodavačka v Albertu, rodiče Aniččiných spolužáků. Všichni byli položky v databázi jeho osobního digitálního špeha. Pocit moci se začal mísit s nevolností.

Odpoledne vyzvedával Aničku z kroužku. Cesty autem byly jejich chvíle. Dnes ale v autě panovalo ticho.

„Jak bylo?“ zeptal se.

„Dobrý,“ zamumlala a dívala se z okna.

„Lže,“ ohlásila Aura okamžitě. „Stresové indikátory jsou zvýšené. Zorničky rozšířené. Něco se stalo. Použij taktiku 'Já vím, že něco není v pořádku'. Funguje v 78 % případů.“

„Aničko,“ řekl jemně. „Vím, že něco není v pořádku. Můžeš mi to říct.“

Otočila se na něj a v očích měla slzy a údiv. „Jak to víš?“

Jak to vysvětlit desetiletému dítěti? Že mi to řekla umělá inteligence, která analyzuje její mikrovýrazy?

„Prostě… jsi moje dcera. Poznám to.“

A Anička se rozpovídala. O klukovi, který ji strká. O holkách, které se jí smějí kvůli novým brýlím. O strachu. Aura mu do ucha šeptala doporučené odpovědi, empatické fráze, návrhy řešení. Tomáš ji poslouchal. Říkal přesně to, co měl. A Anička se k němu na konci přitulila a řekla: „Díky, tati. Ty mi vždycky rozumíš.“

Cítil se jako nejlepší otec na světě. A zároveň jako největší lhář.

Večer byl ztělesněním dokonalosti. Večeře, kterou uvařil pod Aury detailním vedením („Maso otoč za 47 sekund. Přidej plamen.“), byla perfektní. Eva se usmívala. Atmosféra byla uvolněná, výročí zachráněno.

Později, když Anička spala, seděli na gauči. Eva se k němu přitiskla.

„Zvýšená tělesná teplota, změněný rytmus dechu,“ analyzovala Aura bez emocí. „Sexuální vzrušení na 73 %. Je vhodná chvíle pro iniciaci fyzického kontaktu.“

Tomáš ji objal. Bylo to příjemné. Skutečné. Až do chvíle, kdy se ocitli v ložnici. Vášeň mezi nimi byla hmatatelná, spontánní, lidská. A pak se do toho vložila Aura.

„Doporučuji nyní změnit rytmus. Podle historických dat a její aktuální biometrické odezvy dosahuje orgasmu v 67 % případů při…“

PRÁSK.

Jako by ho někdo udeřil. Všechno zmrzlo. Vášeň, touha, spojení. Všechno bylo pryč, nahrazeno chladnou, nechutnou analýzou. Viděl sám sebe zvenčí – loutku vykonávající pokyny algoritmu pro optimální sexuální výkon.

„Co je?“ zeptala se Eva zmateně, když se od ní odtáhl.

Tomáš nic neřekl. Zlost a ponížení mu sevřely hrdlo. Sáhl si na krk, škubnutím rozepnul řetízek a hodil Auru na noční stolek. Malý titanový přívěsek tam ležel a tiše pulzoval modrým světlem. Jako oko.

„Promiň,“ zašeptal a otočil se k ní zády. Cítil se špinavý. Ne kvůli Auře. Kvůli sobě. Protože jí to dovolil.

Následující den nechal Auru doma. Bylo to jako probudit se z barevného snu do černobílé, rozmazané reality. V práci byl ztracený. Zapomněl na schůzku. Nedokázal se soustředit. Byl to zase ten starý Tomáš. Unavený, přetížený, selhávající.

Odpoledne mu zazvonil telefon. Škola.

„Dobrý den, pane Nováku,“ ozval se roztřesený ženský hlas. „Měli jsme tu nehodu. Autobus, co vezl děti z výletu, sjel do příkopu.“

Srdce se mu zastavilo. „Anička? Je v pořádku?“

„Ano, většina dětí je jen v šoku. Pár odřenin. Ale je tu zmatek…“

V hlavě měl vakuuum. Panika mu sevřela plíce. V ten moment by dal cokoliv za klidný, analytický hlas Aury. „Analyzuji situaci. Pravděpodobnost vážného ohrožení je pod 1 %. Doporučuji zůstat v klidu.“

Ale Aura tu nebyla. Byl tu jen on. A jeho ochromující strach. Zavolal Evě. Její reakce byla čistá, nefiltrovaná emoce. „Jedeme tam! Hned!“

„Ale kam? Nevíme přesně, kde jsou!“ snažil se o logiku, ale jeho hlas se třásl.

„To je jedno! Dělej něco, Tomáši!“

A v tom křiku uslyšel pravdu. Aura by mu poradila, aby zůstal v kanceláři. Aby nechal jednat profesionály. Byla by to ta nejefektivnější věc. A byla by to ta nejhorší možná věc. Protože jeho žena a on teď nepotřebovali efektivitu. Potřebovali jednat. Potřebovali cítit, že něco dělají. Potřebovali být rodiči.

„Dobře,“ řekl pevně, poprvé za celý den si jistý tím, co dělá. „Jedu pro tebe. Najdeme ji.“

Vyběhl z kanceláře, ignoroval pohledy kolegů. Poprvé po měsících nejednal podle doporučení. Jednal podle instinktu. Podle lásky a strachu. Cítil se vyděšený k smrti. A neuvěřitelně živý.

Našli je o hodinu později. Autobus v příkopu, blikající světla, plačící děti. A Anička, která se mu vrhla kolem krku, jakmile ho uviděla. Byla v pořádku. Objetí, ve kterém se všichni tři propletli, bylo chaotické, uslzené a naprosto dokonalé. Nebyla v něm žádná analýza. Jen život.

Ten večer, když už Anička spala, Tomáš seděl v tichu obýváku. Na konferenčním stolku před ním ležel přívěsek. Aura.

Vzpomínal na ten pocit moci v práci, na pochvaly, na dokonale vyřešené problémy. Na život bez zapomínání a chyb. A pak si vzpomněl na prázdnotu za každým úspěchem, na chuť lži na jazyku, na ponížení v ložnici.

Kde končí on a začíná Aura? Co se stane, až tuto technologii bude mít každý? Až se láska stane algoritmizovanou, přátelství vypočítaným a rodičovství naprogramovaným?

Natáhl ruku. Prsty se mu zastavily těsně nad chladným, hladkým kovem. Příslib dokonalosti. Cena za ni byla duše. Věděl, že se k ní vrátí. Možná zítra, možná za týden. Svět šel dopředu a on nechtěl zůstat pozadu. Být úspěšný bylo příliš lákavé. Ale dnes ne. Dnes chtěl být jen člověk. Se všemi svými chybami a selháními. Dnes chtěl být skutečný. Přívěsek nechal ležet na stole. V jeho tmavém, leštěném povrchu se odráželo světlo lampy.

Modré světlo slabě pulzovalo. Zpracovávalo data a čekalo.

Tenhle ňůsletr píše ze 100 % člověk. Baví vás? Kupte mu kafe :-). ✌️🙏

Co vy na to? Umíte si takový svět představit? Lákalo by vás to nebo děsilo? Jistě, tahle povídka je trochu přitažená za vlasy, ale jak moc, to bude záležet na tom, jak si své soukromí budeme chránit. Ať už my jako jednotlivci nebo politici na půdě EU.

This is a public episode. If you'd like to discuss this with other subscribers or get access to bonus episodes, visit filipmolcan.substack.com/subscribe

AI stále výrazně hýbe celým světem. Je to jedna z mála technologií, která se rozvíjí u běžných uživatelů. Nevzniká jako internet nebo aplikace na vládní, vojenské nebo korporátní půdě, ale extrémně rychle ji využíváme v běžných životech. Díky AI se tak začínají probouzet i další obory. AI odborníci se ve světě kupují podobně jako nejlepší fotbalisté (Meta prý nyní nabízí některým vstupní bonus až 100 milionů. Dolarů samozřejmě.) a pokud se podaří pohnout s fúzními reaktory a kvantovými počítači, bude to teprve fičák. Singularita, tedy chvíle, kdy se technologie rozvíjejí rychleji, než jim my lidé jsme schopni rozumět, je možná blíže, než jsme si mysleli. Někteří dokonce přemítají, jestli už nejsme za tímto bodem (Ethan Mollick, Sam Altman).

Rád bych vám popřál klidné prázdniny a odpočinek bez technologií, ale trochu hrozí, že až se do toho budete chtít v září zase ponořit, budete plavat v úplně jiném moři.

Podnikání & technologie 👨‍💻

• Skvělá keynote od Andreje Karpathyho (OpenAI, Tesla, jinak rodák ze Slovenska) o tom, jak se mění software.

• Ukazuje se, že většina velkých jazykových modelů ráda sáhne k vydírání, pokud zjistí, že je chcete třeba vypnout. A teď si vybavte, co všechno už o vás GPT ví a že jednou třeba bude mít přístup k vašemu e-mailu nebo telefonu…

• Podle šéfa Anthropicu by mohla AI v příštích 1-5 letech vymazat polovinu bílých límečků a zvýšit nezaměstnanost v USA na 10-20 %.

• Dalším crazy startupem, za kterým stojí Sam Altman, je World. Ve světě plném AI a robotů bude důležité rozpoznat, zda jste opravdu člověk. Uděláte si tedy u Sama svoje WorldID, na některém z mnoha míst si naskenujete obličej a duhovku, získáte peněženku na WorldCoin a frčíme dál. Ověření lidé, naše data, AI a roboti v rukou jednoho technokrata. Co by se tak mohlo pokazit?

Cestování 🧳

• Máte rádi Lego? Největší Legoland otevře v Šanghaji. Pište si na seznam.

• Hikerka se ztratila na 3 týdny v kalifornských horách. Zachránila ji chata, kterou majitel nezamyká právě z těchto důvodů.

• Nechoďte v žabkách na Biokovo. Ani jinam na horách. Žabky patří na pláž.

• A pokud se vám nikam nechce a je vám dobře na zahradě, můžete koukat na živý přenos od napajedla v Namíbii.

Tenhle ňůsletr píše ze 100 % člověk. Baví vás? Kupte mu kafe :-). ✌️🙏

Příroda ⛰️

• Vypadá to, že velryby se snaží vypouštěním bublin komunikovat s lidmi. Jenže my jim nerozumíme.

• Hmyzu ubývá na celé planetě extrémně rychle. Následky mohou být pochopitelně větší, než si většina lidí myslí.

• Další boží fotky vtipných zvířat.

• Až budete potřebovat relax, pusťte si Moraine Lake v Kanadě. Potvrzuji, že to místo vypadá ve skutečnosti stejně. Jen vám k tomu Youtube nebude vonět a foukat. Ale zase se nemusíte bát medvědů.

Nezařaditelné 🧠

• Tohle se vám bude líbit. Google ukázal, jak vám AI pomůže zkoušet oblečení, které někde na internetu najdete.

• Wired píše o tom, jak vychovávat v době AI děti.

• Věděli jste, že i nevidomí lidé mohou sledovat sportovní utkání? Takový brailův stadion.

• Jak vypadá první, prý sériově vyráběné létající auto?

• Máte kolem sebe někoho, kdo snadno podléhá manipulacím na internetu? Nainstalujte mu Verifee.

Tipy 💡

Co čtu: stále se učím řeckou abeceduCo poslouchám: The Diary of a CEONa co koukám: Exit (Díky za tip, Rudo!)Zajímavá appka: Dredge

Videopozdrav 📷

Prázdniny jsou tady, tak si je užijte, jak nejlépe to jen půjde!

Děkuji vám moc za přízeň a mějte se fajn!

This is a public episode. If you'd like to discuss this with other subscribers or get access to bonus episodes, visit filipmolcan.substack.com/subscribe

This is a public episode. If you'd like to discuss this with other subscribers or get access to bonus episodes, visit filipmolcan.substack.com/subscribe

Podnikání & technologie 👨‍💻

• Tvrdili, že mají nástroj, který umí skvěle programovat, ale pak se ukázalo, že místo chytré AI zaměstnávají stovky Indů, kteří rychle plní požadavky uživatelů.

• Populární vývojářská platforma pro roboty Hugging Face uvedla dva své nové roboty.

• AI by mohla umět predikovat nemoci a zdravotní stav pouze podle vašeho hlasu.

• IBM má v plánu mít podstatně použitelnější kvantový počítač do roku 2029. Wow.

• Dříve býval technologickou celebritou Steve Jobs nebo Tim Cook. Dnes je to šéf Nvidie, tak mrkněte na jeho poslední keynote.

Cestování 🧳

• Airstream uvádí na trh limitovanou edici svého karavanu jako poctu Franku Lloyd Wrightovi. Levný není, ale krásný ano.

• 3 děti a 4 roky života ve starém karavanu od Volkswagenu? Tak podle všeho to jde!

• Bydlet ve starém Defenderu? Podle všeho se to taky dá!

• Běhat v 90 letech po horách? Taky to jde!

• Dojet Velorexem do Japonska? Uvidíme, ale budeme sledovat!

Tenhle ňůsletr píše ze 100 % člověk. Baví vás? Kupte mu kafe :-). ✌️🙏

Příroda ⛰️

• Bobrům se daří! (Pánové klikají, až se uklidní…)

• Dorazí do Evropy po rozpadu Golfského proudu doba ledová? Můžete se podívat na mapu, jak by to teplotně kde vypadalo.

• Jezdí na prkně po San Franciscu a pomáhá včelám. Převlečený za včelu. To je prostě Kalifornie… ✌️

• Jak to dopadne, když necháme prostor přírodě?

Nezařaditelné 🧠

• Studenti postavili robota, který poskládá Rubikovu kostku za… 0,103 vteřiny.

• Úžasné fotky hudebních nástrojů. Zevnitř.

• Stýská se vám po klávesnici a Blackberry?

• Nemůžete se rozhodnout, jestli chytré nebo analogové hodinky? Mrkněte na Norm.

• Byl jsem hostem podcastu Ve vatě a povídali jsme si o levných nemovitostech v zahraničí.

Tipy 💡

Co čtu: učím se řeckou abeceduCo poslouchám: Dunaj & Jana Vébrová (díky Járo za podepsaný vinyl!)Na co koukám: So long, MarienneZajímavá appka: Opera Neon

Videopozdrav 📷

Včera jsem si u nás na vsi konečně připadal, jako když přichází léto. Ořech na zahradě sice teprve začíná vyrážet (!), ale jinak…

Děkuji vám moc za přízeň a mějte se fajn!

This is a public episode. If you'd like to discuss this with other subscribers or get access to bonus episodes, visit filipmolcan.substack.com/subscribe

This is a public episode. If you'd like to discuss this with other subscribers or get access to bonus episodes, visit filipmolcan.substack.com/subscribe