Olympijská myšlenka se opírá o tři hodnoty. O úsilí o dokonalost ve sportovním i osobním životě, o posilování přátelství mezi jednotlivci i národy a o úctu k pravidlům fair play a k sobě i k druhým. Ne vždy se ale daří držet těchto principů. Zvlášť když se olympiáda pořádá ve státě, kde vládne totalitní režim.

Když si v březnu 2005 přichází pro Paula Schäfera argentinská policie, nevypadá vůbec nebezpečně. Starý, šedivý muž na kolečkovém křesle, lahev minerálky v ruce a s mírným úsměvem na tváři. Má ale na svědomí stovky lidských životů.

Je 20. březen 1995, pondělí ráno a v tokijském metru vrcholí dopravní špička. Nic nenasvědčuje tomu, že dnešek si připíše neblahé prvenství. Poprvé bude při teroristickém útoku použita chemická zbraň. Během pár minut začínají lidé kašlat, dusit se, zvracet a kolabovat. Metro zaplňují výpary sarinu. Otráví 5 tisíc lidí, 13 jich zemře. Dva měsíce trvá, než se veřejnost dozví, že za nevídaným útokem stojí radikální náboženská skupina Óm šinrikjó.

51 dní obléhali agenti amerického Úřadu pro záležitosti alkoholu, tabáku a střelných zbraní a FBI ranč Apokalypsa nedaleko texaského Waco. Na blížící se konec světa tu čekala náboženská komunita v čela s Davidem Koreshem. Při závěrečné přestřelce 19. dubna 1993 zemřelo 74 lidí, včetně 21 dětí.

Bylo 18. listopadu 1978. V jihoamerické Guyaně ten den zemřelo 921 lidí. Byl mezi nimi kongresman USA Leo Ryan, několik novinářů, ale hlavně členové náboženské skupiny Chrám lidu.

Německý komunista Klaus Fuchs uprchl v roce 1933 před nacistickým režimem do Velké Británie. Následně se podílel na britském i americkém atomovém výzkumu a jako sovětský špion předával do Moskvy důležité informace. Výrazně tím urychlil sovětský jaderný výzkum a jeho role byla daleko významnější než role výrazně známějších sovětských špionů manželů Rosenbergových.

Benediktinský klášter v Praze Břevnově je nejstarším českým klášterem vůbec. Není divu. Zakládali jej bratři benediktini z nejstaršího církevního řádu vůbec. „Na svědomí“ ho má svatý Vojtěch, takto druhý pražský biskup a benediktin.

Bitva na Bílé hoře byla zásadním předělem v našich dějinách. Vždyť která jiná událost pojmenovala dvě historické epochy, dobu předbělohorskou a pobělohorskou? Přitom se ji někteří historikové zdráhají vůbec bitvou nazývat.

Rodinným táborem terezínských Židů v Auschwitz-Birkenau (Osvětim-Březinka) prošlo asi 17 500 lidí, nacismus jich přežilo méně než deset procent. Co víme o rodinném táboře, označovaném také jako „familienlágr“ či „úsek BIIb“? Co víme o osudech jeho obyvatel?

„A náhle jsem slyšel, jako by nějaký sbor začal zpívat. Celým prostorem se rozlehl zpěv, zazněla píseň, všichni zpívali Kde domov můj?, českou národní hymnu, a Hatikvu. Strašně mne to zdrtilo, to… co provádějí s mými krajany, a já jsem pochopil, že ani můj vlastní život už nemá cenu,“ vzpomínal člen osvětimského sonderkomanda Filip Müller na tragickou noc z 8. na 9. března 1944.