Tokajské víno je pro většinu z nás synonymem pro sladká bílá dezertní vína původem z Maďarska. Menší část historické vinařské oblasti Tokaj ale v roce 1918 po vytyčení nových hranic připadla Československu. Dodnes tam pěstují tokajské odrůdy jako Furmint, Lipovina nebo Muškát žlutý a o staletí staré řemeslo patřičně pečují. Slovenští vinaři z Tokaje už taky desítky let trpělivě vysvětlují, že tradiční tokajské vůbec nemusí odpovídat zažitým představám.

O Polsku se často mluví jako o budoucím novém Chorvatsku. Každým rokem tam na dovolenou míří více Čechů. Jedním z hlavních lákadel jsou bílé písčité pláže omývané Baltským mořem a na popularitě rychle nabývají i polská jezera. Dovolená u vody ale má svá rizika. V Polsku každoročně utone okolo 500 lidí a příčinou bývá hlavně nezodpovědné chování, včetně například užívání alkoholu. Každoročně před ním varují polští dobrovolní vodní záchranáři, kterým právě začíná nejvíc práce.

Začalo to jako modelový příklad v diplomové práci. Pak si Peter Demmel řekl, že by jeho kavárna s pražírnou nemusela zůstat jen na papíře. Dnes v domě nedaleko lichtenštejnského Vaduzu vyrábí desítky kilogramů kávy denně a jeho kavárna je vyhlášená nejen v regionu, ale taky za oceánem.

Vyrobit slovenskou valašku, folklorní klobouk nebo opasek vyžaduje poctivou ruční práci. Staří mistři folklorních řemesel si ale své umění často žárlivě střežili a pozorovat je při práci bylo téměř nemožné. Mladší generace tak na Slovensku musela po tradičních postupech a speciálních fíglech mnohdy dlouze pátrat. Jak ale říká mistr Stefan Hukeľ, co lidé vymysleli, to člověk vyrobí. Díky němu se na Podpolaní na středním Slovensku podařilo obnovit výrobu tradičních klobouků.

Auto, které se řídí samo. Tato myšlenka je stará už více než 100 let. Málo se ví, že jejím autorem je Čechoameričan z Chicaga Miles Breuer nebo Miloslav Breuer. Psal vědeckofantastické povídky a v jedné z nich takové samořiditelné auto vykreslil. Ve Spojených státech o tomto spisovateli právě vyšla knížka českého generálního konzula v Los Angeles Jaroslava Olši. Ten působí v Kalifornii, kde už cestující vozí taxíky bez řidiče společnosti Waymo.

Letní slunovrat je v severských zemích jedním z nejdůležitějších dnů v roce. Jeho oslava je pro tamní obyvatele srovnatelná třeba i s Vánocemi. Ve Švédsku je takzvané Midsommar státním svátkem, který lidé nejčastěji slaví na svých chatách, zahradách nebo v parcích, zkrátka kdekoliv venku, kde si můžou užít téměř nezapadajícího slunce.

Zájem Pařížanů a návštěvníků si balon získal už při slavnostním zahájení her, kdy pochodeň symbolicky zažehli judista Teddy Riner a atletka Marie-José Pérecová. Kouzelný okamžik završila zpěvačka Céline Dion, která zpívala z Eiffelovy věže. Stříbrný heliový balón si teď po roce znovu získal srdce Pařížanů a návštěvníků. Jeho první vzlet při koncertu na oslavu hudby sledovalo v Tuilerijských zahradách na 35 tisíc lidí.

Jedním z nejčastějších křestních jmen v Gruzii je Nino. Ač v evropských jazycích bývá koncovka -o spojována s mužskými jmény, je to jméno ženské. Svatá Nino, u nás známá taky jako svatá Nina nebo Kristýna, je pro Gruzínce nejvýznamnější světicí a na její jméno člověk naráží v každém koutě Gruzie. Její odkaz si připomínají věřící třeba i v klášteře Bodbe na východě země.

Fanoušci westernu si život v prériích Divokého západu spojují s malými městečky plnými pistolníků a honáků krav. V neorganizovaných teritoriích za řekou Mississippi se ale v polovině 19. století žilo jinak, než známe z filmů. Skanzen Old Prairie Town v kansaské metropoli Topece ukazuje, jak a v čem osadníci amerického Divokého západu v 19. a na začátku 20. století doopravdy žili.