Když v Gruzii zatoužíte po zákusku, harlekýn nebo rakvičku tam nehledejte. Pokud jde o sladkou tečku po jídle, hrají v gruzínské gastronomii prim ořechy a ovoce. V různých formách tam tyto produkty místního zemědělství koupíte i u mnoha pouličních stánků – ať jsou to jahody, šťáva nebo třeba „čurčchela“.

Starý horský hostinec Masescha s výhledem na Lichtenštejnsko není jen idylka z pohlednice, kde se servírují rösti, telecí na smetaně a jablečný koláč podle tajného receptu. Je to místo s historií, tradicí a silným rodinným příběhem.

Na Aljašce jsou ideální sněhové podmínky pro běh na lyžích skoro po 6 měsíců v roce. Už několik let tam trénuje americké olympijské naděje v běžeckém lyžování česká trenérka Eliška Hájek Albrigsenová. Letos se těší na příchod zimy o to víc, že má k dispozici nový běžecký areál přímo u univerzity ve Fairbanksu.

Situace v Sýrii se rychle mění. Vládnoucí režimy odcházejí a přicházejí. Zemí se v posledních 14 letech převalila občanská válka. Obyvatelé Damašku ale mají jednu jistotu – zmrzlina od Bekdáše tu bude vždycky. Praděda dnešního majitele otevřel zmrzlinářství na damašském tržišti Hamídíje už za Osmanské říše koncem 19. století. A zmraženou bílou hmotou uvítal pan Bekdáš i povstalce, kteří v prosinci svrhli Asadův režim.

Příšeru z jezera Loch Ness zná celý svět, o Belianském krokodýlovi ale slyšel málokdo. Žije na Slovensku ve vodní nádrži u obce Banská Belá a místní na něj už leta mají pifku. Zatímco většina měst se pyšní slavnými rodáky nebo dějinnými událostmi, kdysi královské a hornické město do popředí staví svůj spor s krokodýlem. Už od začátku 60. let si s ním pravidelně chodí jednou za dva roky vyrovnat účty.

V jordánské metropoli Ammánu je jedna příjemná zahradní restaurace. Jmenuje se Már Jóhaná, což arabsky znamená svatý Jan. Svatý by ale měl být spíš Abúná Mário, původem Ital z Toskánska, který ve své restauraci učí vařit špičkovou italskou kuchyni irácké uprchlíky. Na italské speciality z rukou mladých iráckých kuchařů se schází gurmáni z celého Ammánu.

Zámek Chaumont sur Loire býval v době renesance sídlem Kateřiny Medicejské. Na přelomu 19. a 20. století si na opulentním panství dávala dostaveníčko pařížská smetánka, včetně spisovatele Marcela Prousta nebo herečky Sahry Bernhardtové. Dnes láká zámek hlavně svým Mezinárodním festivalem zahrad, díky kterému tam během letních měsíců ročně zamíří více než půl milionu návštěvníků.

Jedni ho nenávidí, druzí na něj nedají dopustit. Jisté je, že Palác kultury a vědy v centru polského hlavního města se stal ikonickým orientačním bodem Varšavy. Perla socialistického realismu minulý týden oslavila 70 let od otevření. Jejím základům muselo ustoupit 170 obytných domů, a to v době, kdy se Varšava pořád ještě vypořádávala s válečnými ztrátami. Stavba stála 700 milionů tehdejších zlotých. Přestože šlo o dar Sovětského svazu, část museli Poláci zaplatit ze svého.

Nápad na otevření první palírny ginu ve Švédsku si její majitelé přivezli z Kanady. A do ginu přidali květiny a bylinky, které rostou na jednom ze stockholmských ostrovů, kde měli svatbu. Co všechno tam kromě tradičního jalovce patří? A kde se palírna usídlila? Poslechněte si reportáž Jakuba Luckého ze Stockholms Bränneri!

V Albánii se říká jeden vtip: dostat pozvánku na svatbu je jako dostat pokutu – obojí musíte zaplatit. Tradiční albánská svatba trvá několik dní, je plná hudby a tance a také házení nemalých částek peněz na novopečený pár. Pokud v Albánii nemáte známé, kteří právě chystají veselku, stejně se takové svatby můžete zúčastnit. V centru Tirany totiž spolek tanečníků a divadelníků každý týden pořádá interaktivní představení albánské svatby.