Znáte ten pocit, kdy máte najednou obrovskou chuť vyrazit do světa, zažít dobrodružství a vrhnout se do všeho po hlavě... ale jakmile to uděláte, takzvaně vám vypadnou pojistky a toužíte jenom zalézt do tmy a dva dny s nikým nepromluvit? Připadáte si občas jako chodící paradox, který má neustále jednu nohu na plynu a druhou na brzdě?

V 61. epizodě se podíváme na fascinující fenomén vysoce citlivých hledačů vzrušení (HSS – High Sensation Seeking). Probereme, proč je tahle divoká kombinace vlastně evoluční výhoda, jak s ní balancovat v práci i ve vztazích a proč se tento neurobiologický paradox občas tak snadno zaměňuje s ADHD nebo autismem. A taky s vámi nasdílím jednu osobní novinku a důvod, proč jsem si musela dát v květnu od podcastu pauzu. Příjemný poslech!

Znáte ten blesk z čistého nebe, když poprvé čtete definici vysoké citlivosti (nebo jiné neurodivergence)? Ten viscerální šok a obrovskou úlevu z toho, že vaše celoživotní zkušenost má konečně jméno? Že nejste divní, nejste rozbití a hlavně, nejste v tom sami?

V dnešní epizodě se podíváme na to, proč je tak těžké si tuto identitu udržet, jakou roli v tom hraje naše prostředí a proč nás snaha zapadnout stojí tolik sil. Příjemný poslech!

Vypadá vaše sebesabotáž jako vnitřní padouch, nebo spíš jako zdravý rozum, vděčnost či laskavost? V 59. epizodě otevíráme téma vnitřních příběhů (nebo spíš rafinovaných pastí), které si v sobě nosíme jako nezpochybnitelná evangelia, zatímco nás vnitřně odpojují od nás samých.

V této epizodě probereme 4 konkrétní příběhy. Ten první je o soutěži v utrpení a pasti věty „ostatní jsou na tom hůř“. Druhý mluví o pasti loajality a validaci zranění z dětství. Ve třetím si představíme půst srdce a emocionální askezi, zatímco v tom posledním si řekneme něco o kultu dívání se vpřed.

Pojďme společně poděkovat svým starým ochranným mechanismům a začneme si postupně dovolovat žití v paradoxech, kde vděčnost a bolest mohou existovat vedle sebe. Příjemný poslech!

Instagram: @vysocecitlivilide

Web: <vysocecitlivi.cz>

E-shop: <eshop.vysocecitlivi.cz>

V dnešní epizodě si posvítíme na téma vysoce citlivého rodičovství. Být rodičem je náročné samo o sobě, ale když se k tomu přidá citlivější nervový systém, může to někdy působit jako úplně jiná disciplína.Elaine Aron, průkopnice výzkumu vysoké citlivosti, popisuje u vysoce citlivých rodičů jeden zajímavý paradox: Dělají to skvěle a zároveň mají pocit, že to nezvládají.V epizodě se podíváme na model DOES v kontextu rodičovství, proč je pro citlivý nervový systém péče o děti tak fyzicky i psychicky náročná a taky na pasti, do kterých jako vysoce citliví rodiče často padáme.Tahle epizoda je hlavně o pochopení, validaci a laskavějším pohledu na sebe sama.Další zdroje a podpora:E-shop a digitální produkty:https://eshop.vysocecitlivi.czWorkshopy a další obsah:https://vysocecitlivi.cz

V prvním díle roku 2026 se zastavíme u slova, které většina z nás zná, primárně jako výtku – přecitlivělost.

V téhle epizodě se podíváme na to, proč slovo přecitlivělost hází velmi odlišné zkušenosti do jednoho pytle. Budeme mluvit o rozdílu mezi vysokou citlivostí jako temperamentem, hypersenzitivitou u autismu a ADHD a přecitlivělostí jako adaptací nervového systému na ohrožení, stres a trauma.

Tenhle díl je o porozumění. O tom, jak špatné pojmenování vede ke studu, sebepodceňování a vyčerpání. A naopak, jak správná slova mohou přinést úlevu a umožnit hledat podporu, která dává smysl pro konkrétní nervový systém.

Protože přecitlivělost není diagnóza ani povahová vada. Je to signál.

A otázka nezní, jestli reagujeme špatně, správně nebo moc, ale proč reagujeme tak, jak reagujeme.

📌 Nově najdete přehled všech chystaných akcí, online setkání a workshopů na vysocecitlivi.cz/akce – v lednu se věnujeme zvládání stresu a zahlcení, v únoru světu vysoce citlivých dětí.

Budu ráda, když se potkáme. 💛

Příjemný poslech!

V dnešní epizodě se ponoříme do tématu vnitřního zpomalení – toho jemného, tichého období na konci roku, kdy se naše tělo i mysl přirozeně stahují dovnitř, zatímco svět kolem nás zrychluje. Mluvíme o nesouladu mezi vnitřním rytmem a vnějšími nároky, o zimním slunovratu, o únavě, která se ozývá tam, kde se dlouhodobě držíme nad své možnosti, i o tom, proč mohou být prosincové týdny pro vysoce citlivé lidi tak náročné.

Epizoda nabízí pohled na hranice, péči o sebe, drobné i hlubší formy odpočinku a otázky, které nám můžou pomoct naladit se na to, co skutečně potřebujeme. Možná tak letos dovolíme Vánocům, aby byly klidnější, pomalejší a víc naše.

Děkuju za poslech a za veškerou podporu v roce 2025. Přeju pokojný závěr roku a těším se, až se uslyšíme zase v lednu.

V téhle epizodě se díváme na to, jak se ticho a bagatelizace stávají součástí rodinného dědictví. Mluvíme o pojmu hermeneutická nespravedlnost – tedy o tom, co se děje, když jako společnost nemáme slova pro určité zkušenosti. A jak to ovlivňuje naše vztahy, sebevnímání i schopnost chápat, co jsme prožili.

Dotkneme se i konkrétních témat, které zůstávají často nepojmenované, ale přesto v nás zanechávají hluboké stopy.

Cílem není hledat viníky, ale pochopit, proč se o některých formách bolesti mluví tak těžko a jak se k nim dá přiblížit s respektem, jazykem a pochopením. Příjemný poslech!

💬 Nově na e-shopu: Sebepoznávací otázky – 100 otázek pro hlubší porozumění sobě. K deníkování, introspekci nebo partnerským rozhovorům. Najdete na eshop.vysocecitlivi.cz

V nejnovější epizodě se věnuju tématu vnitřního dítěte. Povídáme si o tom, co je v nás zraněné, jak se to ozývá v dospělosti a proč je pro vysoce citlivé lidi tak zásadní naučit se s tím vším znovu propojit. Inspirací mi byla kniha Healing the Child Within od Charlese Whitfielda, která nádherně popisuje cestu z falešného já zpátky k tomu pravému. Příjemný poslech!

V téhle epizodě se zaměřujeme na každodenní realitu života s vysoce citlivým dítětem. Povídáme si o tom, co znamená zahlcení, proč jsou přechody náročné, jak se citlivost projevuje ve škole i doma – a jak na to všechno můžeme reagovat. Nezapomínám ale ani na rodiče, protože není potřeba být dokonalí a není realistické být pořád k dispozici.

Příjemný poslech!

Proč se skutečné uzdravení nedá urychlit? V téhle epizodě mluvím o té bolestivé propasti mezi tím, co víme a co cítíme. O tom, proč není možné opravit svou psychiku stejně snadno jako rozbitou sušičku.

Čeká vás jemný, ale upřímný pohled na téma hojení, sebepřijetí a trpělivosti se sebou samými – bez tlaku na výkon, zato s důvěrou v přirozený proces změny. Příjemný poslech!