- Podcasty
- Jak to bylo doopravdy
Poslechněte si podcast: Vstup do NATO rozhodně nebyl automatický. Západ s tím nejdřív vůbec nepočítal, říká historik Tůma
Česká republika vstoupila do NATO 12. března 1999. Společně s Polskem a Maďarskem. Dnešním pohledem jasná věc navazující na pád komunismu v listopadu 1989. Prezident Václav Havel v březnu 1991 (při návštěvě Belgie a v projevu k Radě ministrů) řekl: „Víme, že řádnými členy NATO se zatím z mnoha důvodů stát nemůžeme.“
Jak to bylo doopravdy
Odhalujeme mýty, polopravdy, dezinformace či lži z naší historie.
Smrt Jana Masaryka dodnes rozděluje společnost. Jde i o symbol začátku totality, míní historik
Příjmení Masaryk patřilo v období prvorepublikového Československa k velmi obdivovaným. Nejvíc byl uctíván zakladatel státu Tomáš Garrigue Masaryk. Už jen to, že mu lid říkal „tatíček“ leccos naznačuje. Syn Jan se od otce velmi odlišoval, ale populární byl také. Jeho nečekaná smrt se stala mezníkem ve vývoji státu – a společnost rozděluje dodnes.
Náš začátek odboje neměl nejdřív nic společného s nástupem fašismu, popisuje vídeňská Češka
Po nacistické okupaci Československa se takřka neprodleně začaly formovat odbojové skupiny – také řada mužů odcházela za dramatických okolností do exilu a vstupovala do zahraničních armád. Pomáhali i krajané doslova na všech světadílech.
Jak to bylo s únosem letadla v roce 1972?
Jedním z příběhů neblaze proslulého televizního seriálu Třicet případů majora Zemana byl film, který se jmenoval Mimikry. Právě v něm zazněla skladba Bič boží, která se měla stát odstrašujícím příkladem takzvané úpadkové kultury. Kouzlo nechtěného způsobilo, že se pro řadu mladých lidí naopak stala žádaným hitem, který si neúnavně nahrávali na magnetofony.
Ztrátou Podkarpatské Rusi se Československo stalo vazalem Sovětského svazu, připomíná historik
Ještě před koncem 2. světové války patřila k Československu, respektive k první republice i Podkarpatská Rus. Toto území bylo centrem zájmů i sousedních zemí a stalo se centrem řady investic – do veřejné správy, školství, ale také sem přijížděli noví učitelé, úředníci a umělci, mezi kterými byl například Ivan Olbracht.
Rozhlas, místo naděje. Po válce vysílal o pohřešovaných i přeživších
Konec 2. světové války přinesl úlevu a radost ze znovunabyté svobody. Ale tehdejší situace nebyla vůbec jednoduchá.
Ludvík Svoboda byl jediný prezident, kterého komunisté připravili o moc zákonem, připomíná historik
Ludvík Svoboda (1895–1979) byl mezi lidmi populární. Měl pověst statečného vojáka a generála, který bojoval proti nacistům. Z podporovatele reformních snah tehdejšího Československa se ale dostal na „druhou“ stranu. Dvakrát se stal prezidentem – od srpna 1968 do května 1975. Konec jeho působení na Hradě byl ale doprovázen dokonce speciálním zákonem s retroaktivní působnosti – a který ho zbavil funkce.
Osvobodila Prahu Rudá armáda? Radost z konce války se postupně dostala do soukolí propagandy
Nejprve to bylo chybné datum. Den osvobození a konce 2. světové války jsme slavili 9. května, tedy až o den později. Pak také chybné informace, které se týkaly toho, kdo vlastně Prahu osvobodil. Radost z konce strašlivé války se postupně dostala do soukolí propagandy. A to na několik dlouhých desetiletí.
Československý film byl plný členů StB s manažerem Pixou v čele, popisuje historik Stehlík
Film po svém vzniku velmi rychle nastoupil cestu masové zábavy. Kina lákala nejen zážitkem, levným vstupným, ale také světem nově vznikajících hvězd. Této přitažlivosti se tak chopila i propaganda. Ať to bylo v Sovětském svazu, nacistickém Německu a později i v komunistickém Československu. Tuzemská kinematografie zažívala své slavné období v prvorepublikové době, kdy filmování nepřerušila ani nacistická okupace.
Přemysl Otakar II. byl obětí svého velikášství. Ale šlo o schopného politika, připomíná historička
Původně s tím nikdo nepočítal, protože byl druhým synem druhým, což ho ve své době činilo „bezvýznamným“. Okolnosti související se smrtí jeho bratra a následníka trůnu Vladislava, ho ale přivedly na královský trůn. Možná i proto byl nejprve „synem ztraceným v pramenech“, pak se ale stal moravským markrabětem a vůdcem odbojné šlechty až k pozici rakouského vévody a evropského krále.