- Podcasty
- Ranní úvaha
Poslechněte si podcast: Vladimír Just: Slova, slova, slova a čin
Netušil jsem, že budu někdy v životě odcházet nadšený z tohoto pahorku. Totiž z areálu Armádního muzea a okolí, jemuž – stejně jako čtvrti, městu a našemu dějepisu – velí svým palcátem Jan Žižka z Trocnova. A svým perem po duchu i Zdeněk Nejedlý (když pominu ducha Klementa Gottwalda, který pro mne po nepovedeném balzamování strašil v areálu dál, a v některých hlavách oba straší doteď).
Ranní úvaha
Malé zamyšlení a inspirace pro všední den v autorské interpretaci.
Daniel Raus: Kámen
Hledáme základy, ty přece musely zůstat. Chceme je mermomocí spatřit, a nemá to příčinu praktickou, nýbrž citovou. Pídíme se v ostrém svahu, tvar pozemku ukazuje, že tady stál kdysi dům. Jansův dům, o kterém jsme si mysleli, že už není šance ho najít.
Markéta Pilátová: Plynutí v Aare
Myslela jsem, že je to pohádka. Nebo nějaká nepravděpodobná městská legenda. Báchorka. O tom, jak lidé v Bernu vystoupí z tramvaje a sejdou k řece Aare, sundají si šaty a dají je do nepromokavého vaku na záda. Vlezou do řeky a proud je nese a nadnáší a oni plavou a plují a plynou několik kilometrů.
Petr Borkovec: Nikdo o tom nebude vědět, protože tam nikdo nebude
Ke konci knížky Astrid Lindgrenové Kalle Blomkvist zasahuje opouštějí Kalle, Anders a Eva-Lotta ostrov, na kterém předtím prožili mnoho nebezpečných dobrodružství. Příběh končí, napětí povolilo, dětští hrdinové nasedají do loďky, odrážejí a naposledy se ohlížejí.
Petr Beneš: V kostele
Zasunul jsem se do úzké kostelní lavice. Mám narozeniny a chtěl jsem chvilku pobýt na místě, kde mé křesťanství začínalo. Ukázalo se to trochu méně sebetrýznivým než následné putování místy mého dětství. Křesťanství nějak trvá, dětství je definitivně pryč. A možnosti, které s sebou v naději neslo, jsou teď užší než ta kostelní lavice.
Alena Zemančíková: Stará jabloň
Pohledem z okna zjišťuji škody, které horké a suché léto napáchalo na stromech na sídlišti. Ty vzrostlé jsou jakž takž v pořádku, lípa sice začala shazovat listy už v polovině srpna, ale pak přece jen zapršelo a ona se vzpamatovala a zelená se dál. O kus dál, na kraji rokle však uschlo několik vzrostlých borovic. Dívám se na jejich zhnědlé jehličí, a když se vydám kolem, vidím, že už jim není pomoci.
Magdalena Platzová: Dobrodružství Petra Pepře
Jsem opakem svojí americké kamarádky Lary, která zná všechny sýraře, vinaře a řezníky, výrobce čokolády, restaurace a bary v okolí. Bere Lyon útokem, statečně komolí francouzštinu a žije svou lyonskou zkušenost až do dna. To mně trvalo asi rok, než jsem se poprvé odvážila do sýrárny, o vinařství ani nemluvě.
Norbert Schmidt: Vila u jezera
Přede mnou se rozprostírá krásné jezero, jehož pravý ani levý konec nedohlédnu. Měla to být jen krátká zastávka cestou na sever. Vykoupat se na největším berlínském přírodním koupališti. Na pár hodin se nadechnout. Ale poprchávalo. A tak jsme přejeli most, zabočili doprava, minuli letní dům malíře Maxe Liebermanna a zastavili u vily. U té vily.
Jan M. Heller: Průvodce středovýchodní Evropou
O střední Evropě se toho napsalo a namluvilo jen což. Je to pojem, který měl od začátku ve vínku motivaci odlišit tento prostor od Evropy východní, dát najevo, že nemáme s těmi nekulturními hordami nic společného, že od středověku „patříme na Západ“.
Karel Hvížďala: O psaní jako o nezapomenutelných vráskách a jizvách
„Já potřebuji psát o zážitcích z koncentráku. Sílu potřebuji k tomu, abych o nich nepsal, abych o nich nemluvil.“ To jsou slova Primo Leviho, která jsem poprvé četl v němčině v exilu. Vzpomněl jsem si na něj i později, když jsem chystal rozhovor Tachles, Lustig.