Ranní úvaha
28. březen 2023

Poslechněte si podcast: Vladimír Just: Jsme děti zapomnění?

Koncem března tohoto roku vyvrcholily pokojné, až dojemně nesmělé, ba ostýchavé protestní akce vysokoškolských pedagogů humanitního směru, a konkrétně filosofických fakult, po celé republice. Akce, zaměřené proti ostudnému, opakuji ostudnému finančnímu ohodnocení jejich práce.

04:48

Ranní úvaha

Vydává: Český rozhlas

Malé zamyšlení a inspirace pro všední den v autorské interpretaci. 

Web

Před dvěma dny 05:03

Pavla Bergmannová: Mít se kam vracet

Všechny nečekané okolnosti posledních několika let způsobily, že jsem se začala pravidelně vracet do rodného kraje a domu svého dětství… To, co jsem poměrně dlouho přehlížela, jsem si teď překvapivě rychle a intenzivně znovu zamilovávala. Konečně: rodný kraj máme jen jeden, a právě on je takovou pomyslnou vstupní branou do vzpomínek, skrze níž lze snad otevřít cestu k porozumění.

Před třemi dny 03:55

Jan Němec: Metafyzická sbíhavost

Nechci tu mluvit o nedávném sporu výtvarnice Toy Box a spisovatelky Aleny Mornštajnové. Ten se týká románu Les v domě a toho, že druhá jmenovaná mělo údajně využít osobního příběhu první. Jednak o tom už bylo řečeno ažaž, jednak je to nedokazatelná záležitost.

Před čtyřmi dny 05:01

Alena Zemančíková: Smetiště

Smetiště je úrodné pole pro archeologa, vyprávěla nám naše profesorka dějepisu na gymnáziu. O civilizaci se nejvíc dozvíme z jejího odpadu. Nálezy, o které v tom výkladu šlo, byly střepy, rozbité nástroje a kosti, i když ty se rozkládají nejdřív.

Před pěti dny 04:59

Karel Hvížďala: Návraty Pavla Juráčka

Asi všichni píšeme buď cíleně, nebo z podvědomých a třeba nikdy neartikulovaných či nepřiznaných důvodů, abychom se zbavili alespoň do jisté míry chmurných strastí, bolavých úzkostí, útrap či se lépe orientovali sami v sobě. Proto své problémy svěříme papíru, nebo kvůli tomu, abychom alespoň na chvíli přežili svou smrt.

Před šesti dny 04:56

Jan Bělíček: Žalozpěv za mizejícím analogovým světem

Francouzské spisovatelce Virginii Despentes její český vydavatel, nakladatelství Garamond, připsal přídomek „Houellebecq v sukních“. Ona sama je na porovnávání se slavným nihilistickým kolegou zvyklá a ráda říkává, že Houellebecq píše operu, zatímco ona dělá metal. Na tomto jejím zvolání něco je. Virginie Despentes by skutečně mohla být ženskou odpovědí na Houellebecqa, pokud by Houellebecq byl levičák a feminista. A to se samozřejmě nikdy nestane.

Před týdnem 03:58

Pavla Horáková: Jaro nad Bratislavou

Jsem tu v nejkrásnější čas roku. Pokaždé, když se obdivuji kráse Bratislavy, musím si připomenout, že v květnu je na naší polokouli krásně skoro všude, a že tedy křivdím místům, která jsem šmahem odsoudila, protože jsem do nich zavítala, když bylo ponuro a lezavo.

Před týdnem 05:02

Jan M. Heller: Go West(splaining)!

Před nějakými deseti lety jsem se s očekáváním začetl do monografie jistého britského historika o Transsibiřské magistrále. Jako správný milovník vlaků jsem autora znal jako odborníka na bohaté dějiny železnice na Britských ostrovech a chtěl jsem si připomenout svou vlastní cestu po Transsibiřské, kterou jsem podnikl krátce předtím.

Před týdnem 03:48

Alena Scheinostová: O tvrdohlavém Franzovi

Věděla jsem o něm už dřív – už předtím, než o něm Terrence Malick natočil film s uchvacujícími záběry a názvem Skrytý život. Franz Jägerstätter, rakouský sedlák, který se vzepřel Hitlerovi, mě zaujal svým nenápadným příběhem, který se ale odehrává na až archetypálním půdorysu – počínaje nejslavnějším Franzovým výrokem: „Lepší mít spoutané ruce než spoutanou vůli.“

Před týdnem 04:58

Magdalena Platzová: Ampère in Love

„Jak rád bloumám po rozkvetlých stezkách,kde jsem tě spatřil pod střechou z šeříku….“Napsal své první lásce André Marie Ampèr, objevitel elektromagnetismu. Pocházel z vesnice Poleymieux, jež se rozkládá na několika příkrých svazích, severně od Lyonu.

Před týdnem 04:36

Eva Janáčová: Tiziánův Apollo a Marsyas

„Vidíš toho pejska? Vždyť to je náš Šmudlík, jak to, že je namalovaný na obraze,“ ptá se celá rozzářená paní svého muže před Tizianovým plátnem Apollo a Marsyas v zámecké obrazárně v Kroměříži. Nevydržím to a začnu se smát. Dáme se do řeči a postarší manželé mě přesvědčují, že mají doma úplně totožného pejska, na chlup stejného, jako je zobrazený na rozměrném díle z konce 16. století. Prý je to menší lovecké plemeno, které má v oblibě nahánět kachny.