- Podcasty
- Nedělní káva
Poslechněte si podcast: Vladimír Burjánek: Tobogán
S našimi malými vnuky jsme v minulosti absolvovali několik dovolenkových cest k moři. Ten nejmenší se nikdy nezajímal o nic jiného, než jestli tam bude, jak on tehdy říkal, togobán. Jízdu na téhle vymoženosti upřednostňoval před čímkoliv. Nenadchlo ho Řecko ani Turecko, kde tobogány nebyly, ale nadšen byl v Bulharsku, kde přímo u pláže byl poměrně vysoký tobogán.
Nedělní káva
Každou neděli dopoledne pro vás máme krátkou glosu ke kávě a k zamyšlení.
Dagmar Ruščáková: Kyselo
Dívala jsem se s uspokojením na rostoucí zásobu sušených hub. Už nemusím schovávat zbytky na vánoční polévku a občasnou bramboračku. Mám dost. Co takhle zkusit něco, co jsem už dávno nedělala? A napadlo mě kyselo.
Vladimír Burjánek: Nevratné míče
Když se sejdeme s vrstevníky z naší vesnice, často vzpomínáme, jak jsme hráli v mládí fotbal. Klasické fotbalové hřiště jsme neměli. Zápolili jsme na tom, které bylo olemováno dokola stromy, většinou lípami, vrbami a jasany. Jejich urostlá těla nám sloužila jako brankové tyče. Ze dvou stran hřiště byly ulice, další dvě byly nebezpečné a často rozhodovaly o délce klání.
Dagmar Ruščáková: Sladké vzpomínky
Koukám na půl kyblíku natrhaných švestek a přemýšlím, co s nimi. Švestkové knedlíky? Proč ne, tvaroh mám. Rýžový nákyp? Tam jsou lepší švestky sušené. Kompot? Tady se mi najednou myšlenky zaseknou. Kdy já jsem vlastně naposledy jedla kompot?
Vladimír Burjánek: Škola zavolala
Školáci mají za sebou první zahřívací týden z mnoha dalších, které je čekají. S prvním zářím skončilo i meteorologické léto, jak nám z obrazovky prozradili rosničkáři. Bylo to léto zvláštní. Chvíli jsme se pekli jako v tropech a naše stupínky na teploměrech směle konkurovaly nejžhavějším destinacím, potom zase přišel na chvíli podzim, kdy jsme se klepali chladem.
Dagmar Ruščáková: Hlasy v lese
Jdu mokrým lesem. Pozoruju hemžení své dětsko-psí posádky, trpělivě odpovídám na nejrůznější otázky a je mi fajn. Desetiletý Patrick a šestiletá Kačenka lesy dobře znají, však do nich se mnou a se psy chodí, co si pamatují. To jim však nebrání v dalších a dalších objevech. Vůbec, když rostou houby a Rex, naše sedmiměsíční štěně staroněmeckého ovčáka, je šťastně následuje, ať už si vymyslí jakoukoliv ptákovinu.
Vladimír Burjánek: Fotbal a politika
Fotbalu a politice prý u nás rozumí každý. Někdy to tak vypadá. Aktéři obou disciplín, tedy fotbalisté a politici, mají poměrně dost společného. Mohou vyhrát, prohrát a někdy jsou šťastní, že uhráli remízu. Jednou jde všechno lehce, útočí a dávají góly, podruhé se jen brání. Oba aktéři mají široký rejstřík faulů, tvrdých zákroků a bohatýry hrající fair play, abys někdy hledal lupou.
Dagmar Ruščáková: Ten pes!!!
Našemu Rexovi, štěněti staroněmeckého ovčáka, bylo tento týden sedm měsíců. Je to čtyřiatřicetikilový halama s huňatým kožichem, veselou povahou a instinkty pasteveckého psa. Je přátelský k lidem i psům, zatím bez výjimek. Na cvičáku se snaží vycházet i s ovcemi a kozami, a ony mu to kupodivu tolerují - samozřejmě přes plot.
Vladimír Burjánek: Telefon
Protože můj dědeček vlastnil řeznický obchod, měli jsme mezi prvními zákazníky doma telefon. Děda musel občas telefonovat do masny ve městě kvůli objednávkám. Nebo i na jatka, odkud bral také část prodejního sortimentu. Nešlo mi do hlavy, proč máme číslo telefonu 58, když v knize, tedy seznamu účastníků, bylo ve vesnici jen osm stanic.
Dagmar Ruščáková: Hory v duši
„Vyšla z průjezdu a překvapeně se zarazila - tam, kde měly být zadní dvory městských domů se k nebi tyčily rozeklané vrcholky hor.“ Právě tohle jsem bez přemýšlení napsala ve svém románu, když se jedna z jeho hrdinek omylem ocitla v alternativním světě, sousedícím s tím naším. Doteď mám ten pohled před očima… a vlastně nevím, kde se vzal! Rozhodně jsem to neplánovala - napsalo se to tak nějak samo.
Vladimír Burjánek: Pouť
První červencovou neděli po Jakubovi, což je právě dnes, je u nás na vsi pouť. Kdyby to nepřipomněl v kostele pan farář a nevzpomnělo pár starých rodáků, mnoho lidí by už nemělo o pouti ani tušení. A jaká to byla za časů našeho dětství sláva. Přípravy probíhaly už v týdnu.