- Podcasty
- Nedělní káva
Poslechněte si podcast: Vladimír Burjánek: Škola zavolala
Školáci mají za sebou první zahřívací týden z mnoha dalších, které je čekají. S prvním zářím skončilo i meteorologické léto, jak nám z obrazovky prozradili rosničkáři. Bylo to léto zvláštní. Chvíli jsme se pekli jako v tropech a naše stupínky na teploměrech směle konkurovaly nejžhavějším destinacím, potom zase přišel na chvíli podzim, kdy jsme se klepali chladem.
Nedělní káva
Každou neděli dopoledne pro vás máme krátkou glosu ke kávě a k zamyšlení.
Vladimír Burjánek: Nevratné míče
Když se sejdeme s vrstevníky z naší vesnice, často vzpomínáme, jak jsme hráli v mládí fotbal. Klasické fotbalové hřiště jsme neměli. Zápolili jsme na tom, které bylo olemováno dokola stromy, většinou lípami, vrbami a jasany. Jejich urostlá těla nám sloužila jako brankové tyče. Ze dvou stran hřiště byly ulice, další dvě byly nebezpečné a často rozhodovaly o délce klání.
Dagmar Ruščáková: Sladké vzpomínky
Koukám na půl kyblíku natrhaných švestek a přemýšlím, co s nimi. Švestkové knedlíky? Proč ne, tvaroh mám. Rýžový nákyp? Tam jsou lepší švestky sušené. Kompot? Tady se mi najednou myšlenky zaseknou. Kdy já jsem vlastně naposledy jedla kompot?
Dagmar Ruščáková: Hlasy v lese
Jdu mokrým lesem. Pozoruju hemžení své dětsko-psí posádky, trpělivě odpovídám na nejrůznější otázky a je mi fajn. Desetiletý Patrick a šestiletá Kačenka lesy dobře znají, však do nich se mnou a se psy chodí, co si pamatují. To jim však nebrání v dalších a dalších objevech. Vůbec, když rostou houby a Rex, naše sedmiměsíční štěně staroněmeckého ovčáka, je šťastně následuje, ať už si vymyslí jakoukoliv ptákovinu.
Vladimír Burjánek: Fotbal a politika
Fotbalu a politice prý u nás rozumí každý. Někdy to tak vypadá. Aktéři obou disciplín, tedy fotbalisté a politici, mají poměrně dost společného. Mohou vyhrát, prohrát a někdy jsou šťastní, že uhráli remízu. Jednou jde všechno lehce, útočí a dávají góly, podruhé se jen brání. Oba aktéři mají široký rejstřík faulů, tvrdých zákroků a bohatýry hrající fair play, abys někdy hledal lupou.
Dagmar Ruščáková: Ten pes!!!
Našemu Rexovi, štěněti staroněmeckého ovčáka, bylo tento týden sedm měsíců. Je to čtyřiatřicetikilový halama s huňatým kožichem, veselou povahou a instinkty pasteveckého psa. Je přátelský k lidem i psům, zatím bez výjimek. Na cvičáku se snaží vycházet i s ovcemi a kozami, a ony mu to kupodivu tolerují - samozřejmě přes plot.
Vladimír Burjánek: Telefon
Protože můj dědeček vlastnil řeznický obchod, měli jsme mezi prvními zákazníky doma telefon. Děda musel občas telefonovat do masny ve městě kvůli objednávkám. Nebo i na jatka, odkud bral také část prodejního sortimentu. Nešlo mi do hlavy, proč máme číslo telefonu 58, když v knize, tedy seznamu účastníků, bylo ve vesnici jen osm stanic.
Dagmar Ruščáková: Hory v duši
„Vyšla z průjezdu a překvapeně se zarazila - tam, kde měly být zadní dvory městských domů se k nebi tyčily rozeklané vrcholky hor.“ Právě tohle jsem bez přemýšlení napsala ve svém románu, když se jedna z jeho hrdinek omylem ocitla v alternativním světě, sousedícím s tím naším. Doteď mám ten pohled před očima… a vlastně nevím, kde se vzal! Rozhodně jsem to neplánovala - napsalo se to tak nějak samo.
Vladimír Burjánek: Pouť
První červencovou neděli po Jakubovi, což je právě dnes, je u nás na vsi pouť. Kdyby to nepřipomněl v kostele pan farář a nevzpomnělo pár starých rodáků, mnoho lidí by už nemělo o pouti ani tušení. A jaká to byla za časů našeho dětství sláva. Přípravy probíhaly už v týdnu.
Dagmar Ruščáková: Nepropást přítomnost
„Už zase! Jak ti můžu volat v devět, když v rádiu nikdy devět doopravdy není? Zase řekli… bylo devět hodin. Já vím, že se čas nezastaví, ale aspoň po dobu jedné minuty mohou uznat, že JE devět. Pak už to bude devět nula jedna.“ Poslouchám obvyklou litanii mého tatínka, takto věrného posluchače Českého rozhlasu Dvojka.