„Už za války ve Zlíně začaly experimenty s montováním rodinných domů z panelů. A po válce tam vzniká první realizace paneláku v Československu,“ popisuje historik Ondřej Ševeček. Poslechněte si, co tvarovalo zlínská sídliště.

„Chtěli jsme, aby lidé v ubytovně Kosmalt zažili socialistický panelový brutalismus. Odkryli jsme beton, terazzo a mramor,” popisuje architekt, Michal Burák. Poslechněte si o košické aktualizaci panelové ubytovny.

V páté epizodě série Betonový lidi míří Vladimír 518 se sociálním pracovníkem Petrem Globočníkem do Janova v Litvínově. Poslechněte si, proč a jak se tamní sídliště proměnilo v ghetto s vyhořelými a vytlučenými torzy paneláků. Poslechněte si kudy vedla cesta místních obyvatel do sociálního vyloučení a jaké jsou šance na obrat k lepšímu.

„Zakládali jsme si na tom, že jsme kluci ze sídliště. A že jsme drsnější, než kluci z města,“ vzpomíná Petr Globočník. Poslechněte si, jak se Litvínovské sídliště Janov proměnilo v chudinskou čtvrť, ze které se dá jen těžko odstěhovat jinam. Hostem bonusového rozhovoru k páté epizodě série Betonový lidi je Janovský rodák a provozovatel tamního sousedského domu Libuše.

„Tady, ve studiu Jižák u Tomáše Sochůrka, se natočily snad všechny první důležitý desky českýho rapu. Pamatuju si, jak jsem tam vždycky šel z metra touhle cestou a opakoval si texty, co jsem šel točit,“ vzpomíná Vladimir 518. Poslechněte si, jaká byla žitá neoficiální kultura na devadesátkovém Jižním městě v Praze. Ve čtvrté epizodě série Betonový lidi se Vladimír s Orionem vrací na místa, kde začínali tvořit hudbu a graffiti.

„Když jsem byl malej, rodiče si vybírali mezi Hanspaulkou a Jižním městem. A rozhodli se pro Jižák. Měli jsme družstevní byt s výhledem do polí,“ vzpomíná Michal Opletal aka Orion. Poslechněte si bonus ke čtvrté epizodě série Betonový lidi.

„Vedle umění pro veřejný prostor se při plánování komunitního života na sídlištích počítalo i s takzvanou živou kulturou. Samozřejmě oficiální a nezávadnou,“ říká Vladimir 518 ve třetí epizodě série Betonový lidi. Poslechněte si, jak se plánovala a realizovala oficiální kultura českých sídlišť. Ve třetí epizodě série Betonový lidi promlouvá kurátorka Denisa Václavová, historik a teoretik umění a architektury Rostislav Švácha nebo architekt a urbanista Zdeněk Hölzel.

Na Barrandově jsme chtěli postavit město. To byla naše utopie, protože z těch krabic moc udělat nešlo. Soustředili jsme se na urbanismus, na fungování, říká architekt a urbanista Zdeněk Hölzel. Poslechněte si bonus ke třetí epizodě série Betonový lidi.

„Systém, kterému idea masové prefabrikace bydlení vyhovovala, ji sám začal degradovat. Z plánů, které podněcovaly nadšení ze života v budoucnosti, se stávala monotónní realita, která měla k původním představám daleko,“ říká Vladimir 518 ve druhé epizodě série Betonový lidi. Realizaci sídlišť rozebírá s historikem a teoretikem umění a architektury Rostislavem Šváchou, architektem a urbanistou Zdeňkem Hölzelem a teoretikem a historikem architektury Rostislavem Koryčánkem.

„Architekti sídliště po revoluci zcela vypustili ze svých portfolií. Změnilo se to až koncem devadesátých let, kdy o sídlištích začali vážně mluvit Josef Pleskot a Ladislav Lábus,“ říká Rostislav Švácha. Historik a teoretik umění a architektury je hostem bonusového rozhovoru ke 2. epizodě série Betonový lidi. Tématem je degradace původních myšlenek za českými sídlišti.