Ptákům se lidé věnují od nepaměti, je to nejprozkoumanější druh zvířat. Ptačí zpěv vzbuzuje v každém z nás něco jiného, ale když si ho všímáme, má nepopiratelně pozitivní vliv na naše duševní zdraví. Ukazuje se, že i ptáci mají svoji individualitu a rozdíly v hlase jako člověk. Považuje se hlas vydávaný vlaštovkami ještě za zpěv? A budou u nás létat papoušci? Ptá se Ondřej Cihlář.

V dějinách umění ji zajímá nelineární čas. Myšlenky o něm zakomponovala i do výstavy Mlčící jaro v Národní galerii. Minulá díla totiž zajímavě ožívají a promlouvají i v jiném kontextu umění. „Obrazy a tvary nás pozorují a my pozorujeme je. Vytváříme něco recipročního,“ říká ve Vizitce. „Důležité je stoupnout si k dílu a dívat se.“ Co má vnímání umění společné s meditací? A jak koncipuje výstavy, které kurátoruje? Ptá se Karolína Koubová.

Už na JAMU ho zajímala herecká nuda nebo herecká úzkost. V Městských divadlech pražských hraje fenomenálního českého muzikanta v inscenaci Ježek a má taky hlavní roli v hudební revue Neboj bejby, to je jazz, kterou považuje za divadelní wellness. „Ježek měl velké limity svého těla, celý život s nimi bojoval,“ říká ve Vizitce. Kde nasával podněty k pojetí osobnosti Jaroslava Ježka? A jak ho ovlivnila rodná Ostrava? Ptá se Karolína Koubová.

Psát příběhy začala už v pěti letech velkými tiskacími písmeny. V knihách pro děti včetně Kosti odkazuje k morálním hodnotám a přátelství. „Tajemství úspěchu mého debutu bylo, že jsem vzkřísila příběh, který jsem napsala jako malá. Hravé dětské prvky k čtenářům hodně promluvily,“ říká ve Vizitce. Jak vypadá výuka angličtiny skrze divadlo? A jak ji v její tvorbě podpořila Amerika? Ptá se Karolína Koubová. Repríza z 23. 4. 2025.

Dvanáctiletý muzikant už několik let oslňuje poroty klavírních soutěží. Nejnověji se stal vítězem 14. ročníku Mezinárodní Novákovy klavírní soutěže. Je synem profesionálních houslistů a často cvičí se svým tatínkem. „Děláme, co můžeme,“ přiznává ve Vizitce. „V koncertních lakýrkách hraju před soutěží nebo koncertem i doma.“ Proč má rád Frédérica Chopina? A vydržel by týden bez klavíru? Ptá se Ondřej Cihlář.

Spolu s japonskými vědci zkoumá fenomén extrémní sociální izolace. Hikikomori je podle něj symptom společnosti a není kulturně podmíněný. „Jedním z našich cílů je o něm zvýšit povědomí u nás a představit terapeutickou metodu s ním spjatou," říká ve Vizitce. V čem spočívá? Jak se hikikomori otiskuje do umění? A nakolik s ním souvisí Gončarovův Oblomov? Ptá se Karolína Koubová.

Její tým obnovil zapomenutý prostor biografu z třicátých let minulého století a snaží se nejen audiovizuálními projekty zpestřovat volný časem lidem z okolí. Co je potřeba k odhodlání oživit prostor ke kulturnímu životu, kde šíře záběru je mnohem větší než filmy? Jak funguje cyklus Film a degustace? A bude se dát do Kina Kavalírka přijít i na program Film a žehlení? Ptá se Ondřej Cihlář.

Před obrazy v galeriích se dostáváme do blahodárného přítomného okamžiku. Vnímání umění je opak sledování sociálních sítí. Můžeme recepcí uměleckých děl přeprogramovat naši mysl poznamenanou algoritmy sociálních sítí? Proč je repertoár možností, které jsme schopni myslet, omezený? Jak ho ovlivňuje defaultní nastavení našeho mozku? A proč psychedelika umožňují myslet nemyslitelné? Ptá se Karolína Koubová.

V knihách pro děti nahlíží historii přes současné pátrání, a to ideálně dobrodružné. Napsala knižní sérii Hanka versus historie a za díl Medailon Emilky Horové získala Zlatou stuhu. „Chci děti inspirovat k tomu, aby se svých babiček ptaly, co zažily,“ říká ve Vizitce. „Jsou to příběhy naší paměti.“ Jak vyvažuje poučení a počtení ve svých knihách? A kdo je její první čtenář? Ptá se Karolína Koubová. Repríza z 2. 4. 2025.