Práce kurátora podle ní není předkládat výklady děl, ale spíš asociací, klíčů a vodítek, aby se divák mohl zorientovat. „Umění může být třeba to, že spatříme, co ještě nebylo viděné, že nakoukneme za roh,“ popisuje ve Vizitce. Jako performerka pracuje se site-specific, spoluzaložila skupinu INSTITUT INSTITUT a tvoří divadlo do obýváku.

Při své práci si dělá pečlivou přípravu. Během tvorby divadelních a filmových postav je pro ni podstatný každý detail – od zubní protézy až po specifické držení těla. „Mám ráda svobodu vymýšlení, s režiséry si určíme třeba barevnost nebo dobové zasazení, a já už se v tomto prostoru pak dál sama pohybuju,“ říká ve Vizitce. Poskytuje divadlo větší svobodu pro kostýmní práci? A co mají na sobě v pohádce čerti, když jdou vzít někoho do pekla? Ptá se Ondřej Cihlář.

V sobotu 6. září se v přírodním divadle v pražské Šárce uskuteční slavnostní představení Smetanovy Libuše k 105. výročí Prahy 6 a 20. výročí obnovení tradice šáreckého přírodního divadla. Titulní roli ztvární sopranistka Eliška Weissová: „Libuše je jedna z nejnáročnějších rolí českého repertoáru. Mám k ní velice srdečný vztah a je úžasné ji zpívat na místě s tak dalekosáhlou historií,“ říká ve Vizitce.

Je první ženou v historii České filharmonie s definitivou ve spodních smyčcových nástrojích. Vede jen samé violisty – muže, před kterými si získala umělecký respekt. „Zvuk violy je pro mě moc příjemný. Vytváří vlny, které člověka zpomalují,“ přiznává ve Vizitce. Co přesně obnáší pozice vedoucí skupiny viol? Co pro ni znamená komorní hraní? A co nejvíc funguje na publikum? Ptá se Karolína Koubová.

Jeho dlouholetým snem je vznik Muzea architektury jako jednotící instituce. Sídlo by měla mít v budově bývalého Nákladového nádraží Žižkov. „Nemůžeme ztratit dopravní stopu, ikonu, kterou je Vyšehradský most,“ říká taky ve Vizitce. V čem je důležitý etický kodex architektů? Proč je jednodušší postavit činžák na zelené louce než revitalizovat starší domy a jak se tento fenomén mění? Ptá se Ondřej Cihlář. Repríza z 15. 5. 2025.

Naposledy zaujala knihou Spojenci, která je nejen o osvobození Plzně Američany. Do textů a ilustrací zakomponovává vždy nějaký vzdělávací prvek. Baví ji, když ilustrace dorozvíjí psaný text. „Každou knihu se snažím dělat jinak, něco nového se naučit, protože technik je spoustu. Nějaký můj rukopis v nich ale je,“ říká ve Vizitce. Kde se u ní vzala touha prostřednictví svých knih vzdělávat? A o čem bude ta další s názvem Koniny? Ptá se Karolína Koubová.

Podílel se na prvním i druhém dílu veleúspěšné české hry Kingdome Come: Deliverence. Obor digitálního herectví je podle něj daleko širší než jednotlivé cutscény. „Ty se natáčí v obýváku, kde je naúhlováno přes padesát kamer,“ říká ve Vizitce. „Přirovnal bych to k imerzivnímu divadlu.“ Je hraní v kyberprostoru budoucností herectví? A jak zvládá zahrát stovky postav najednou? Ptá se Ondřej Cihlář. Repríza z 15. 4. 2025.

Její dokument Ještě nejsem, kým chci být o fotografce Libuši Jarcovjákové vybrali členové České filmové a televizní akademie do boje o americkou cenu Oscar v kategorii Nejlepší zahraniční film. „Mám citlivost na to, co už je moc intimní,“ říká ve Vizitce. Jak se natáčely Libušiny deníky jejím hlasem? A kdy ztrácí dokumentarista schopnost mířit na lidi kamerou? Ptá se Karolína Koubová.

Jako první žena u nás si stoupla za gramofony. Mimo to kreslí a jako umělkyně by se zase ráda víc věnovala výtvarnu. „DJing je navázaný na to, jakou energii vám dají lidé, je to individuální chemie,“ popisuje ve Vizitce. „Někdy je u skladby pěkné, když splyne s další skladbou a vytváří remix, záleží na náladě věcí a na tom, o co si řeknou.“ Jak hledat nové aranže zavedeným věcem? Jak jim dát esprit? A jak uměním vytvořit větší prostor pro vlídnost? Ptá se Karolína Koubová.

V roce probíhajícího Expa vydaly knihu, která představuje japonskou společnost širší veřejnosti. Publikace Japonský rok je jak pro laiky, tak i pro ty, kteří už o Japonsku něco vědí nebo tam třeba byli a chtějí si své zážitky urovnat. „Japonci jsou schopni chopit se nápadu a dovést ho do dokonalosti,“ popisují Denisa Vostrá a Alice Kraemerová. Jaké japonské umění inspirovalo impresionisty nebo třeba Alfonse Muchu? A mají Japonci čas chodit na výlety? Ptá se Karolína Koubová.