Náš přední dokumentární fotograf a významný kulturní organizátor slaví osmdesáté narozeniny. Proslavily ho snímky české vesnice ze 70. a 80. let, které jsou zásadním svědectvím o době normalizace. Fotil taky vězně, lidi v továrnách, bez domova nebo lidi bojující se závislostí. „Snažím se člověka pochopit, promluvit s ním a hlavně poznat, co žije, cítí, co ho trápí a taky z čeho má radost, jsou to dlouhé rozhovory,“ popisuje ve Vizitce.

Pro vltavskou Četbu s hvězdičkou načetla Deník Laury Palmerové od Jennifer Lynchové, který posluchače vede pod povrch příběhu jedné z nejzáhadnějších postav kultovního seriálu Twin Peaks. „Laura Palmerová se mi promítla do podvědomí, její touha vypsat se mi přišla osvobozující,“ říká členka souboru Divadla Na Zábradlí. Tam také uvádí své autorské monodrama Jolene, v němž se zabývá ženskou žárlivostí.

Je čerstvou držitelkou ocenění MenArt pro výjimečnou učitelku ZUŠ v kategorii performing arts. Divadelní pedagogice se věnuje od svých mladých let a dnes je považovaná za ikonu českého dětského divadla. Dramaťák podle ní dává dětem sebevědomí a schopnost vyjádřit názor, což se hodí v každé profesi. „Kdo dá děti do ZUŠky, má jistotu, že z něj vyroste krásný člověk, který bude přemýšlet, bude kreativní, bude umět komunikovat i přijmout kritiku,“ doplňuje ve Vizitce.

S manželem Jurajem založili úspěšné nakladatelství Baobab a každoročně pořádají Festival malých nakladatelů Tabook v Táboře. Jeho letošním podtitulem je skromnost. „Kvalitní kniha nějakým způsobem skromná je. Aby byla dobrá, musí se z ní ořezat vše, co k ní nepatří, vysekává se jako diamant,“ popisuje ve Vizitce. Je také sama autorkou a překladatelkou z francouzštiny. „Francouzi vydávají spoustu knih pro děti, v tomto je to velmoc.“

Pražskou konzervatoř studovala souběžně s Gymnáziem Jana Keplera. Pak ve studiu hry na violoncello pokračovala na prestižní Royal Academy of Music v Londýně. S kapelou HYJÉ hrají vlastní post folkové písně a aranže lidových písní z celé Evropy. „Když publikum tancuje, je to pro nás úplně jiný feedback,” popisuje ve Vizitce. „Respektujeme hranice všude jinde než v muzice. Procházíme, kudy se nám chce, bereme si, co se nám líbí.”

V rozhlase se specializuje na nahrávání vážné hudby a během své práce spolupracuje se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu. Nedávno v Paříži absolvovala prestižní dílnu věnovanou imerzivnímu zvuku. Jaká to byla zkušenost? „Zjistila jsem, co imerzivní zvuk přináší, v momentě, kdy mi ho sebrali. Nejbolestivější pro mě bylo z imerzivního zvuku tu samou nahrávku poslouchat zase zpátky ve stereu,” popisuje ve Vizitce. Repríza z 27. května 2026.

Ctibor Turba byl významný český mim, režisér a pedagog, který zásadně inspiroval a ovlivnil tuzemský nový cirkus a zároveň proslavil českou pantomimu v zahraničí. Poslechněte si reprízu Vizitky 11. 8. 2022.

Vystudoval hudební vědu – hudbu ale rozhodně nepojímá jen akademicky. Naopak noří se do její praxe napříč žánry. Od vážné muziky k té filmové nebo až k duchovním kantátám. Zakladatel a dvorní skladatel brněnského Ensemblu Opera Diversa ještě před třicítkou zhudebnil středověký křesťanský hymnus Stabat Mater. Působí i sólově jako „elektrifikovaný písničkář“ s uměleckým jménem Kygiss. A jeho hudbu můžete slyšet v novém snímku Bohdana Karáska Mistryně.

Stojí za monografií Qubus: The Beautiful Beast / Boj s krásou, která doprovází 25. rok působení legendárního českého designérského studia. Vedla České centrum ve Stockholmu, působila v Národní galerii i v Národním divadle. Zkušenosti z kreativní i manažerské praxe promítla do regionální humpolecké 8smičky i do transformace studia a značky Qubus. Aktuálně pro architektonické studio Chybik + Kristof připravuje výstavu v galerijním prostoru v Berlíně.

Autor obsáhlé biografie „Jan Procházka. Tvůrce v kulturním a politickém životě Československa 50. a 60. let“ si na pozadí Procházkovy hvězdné umělecké i politické kariéry všímá i jiného příběhu. Příběhu československého poststalinismu. Literát, scenárista, vedoucí tvůrčí skupiny na Barrandově, kandidát ÚV KSČ a jeden z nejhlasitějších reformátorů Pražského jara, prý rozhodně nebyl „osobnostně fádní typ“.

Ve své tvorbě se dlouhodobě vrací k otázce, jak silné příběhy českých dějin převyprávět současným jazykem. Jako autor námětu a jeden ze tří režisérů převedl pod šapitó na pražském Výstavišti Mou vlast Bedřicha Smetany. Ve spolupráci s Divadlem bratří Formanů, Českou filharmonií, DEKKADANCERS a Jatek 78 tak vznikl unikátní hudebně divadelní projekt. „Nudu v kulturních institucích zná každej, a to je důvod, proč jsme se do nich už nevraceli,“ přiznává ve Vizitce.