Pro Městská divadla pražská přeložila hořkou komedii britské autorky Beth Steelové Než hvězdy zapadnou, která bude mít premiéru na konci března. Překladatelka a divadelní publicistka Ester Žantovská se dlouhodobě pohybuje mezi literaturou, divadlem a filmem.

Její hlavní pole zájmu je networking v rámci českých regionů a změna společenského klimatu skrze kulturu. Nová síť se právě významným způsobem stará o rozvoj tanečního i divadelního umění mimo Prahu a další velká města. Ve Vizitce mluví o tom, jak významný je u nás trend tvůrčích pobytů a že to je jeden ze zásadních nástrojů decentralizace kultury. Při své práci se také věnuje čerstvým absolventům divadelních uměleckých škol.

„Tady se nechodí po dvou.“ To byla věta, kterou slyšel, když se poprvé setkal s parahokejisty. Handicapovaného sportovce sám ztvárnil ve filmu Neporazitelní, kvůli kterému prošel náročnou fyzickou i mentální přípravou. „Příběh, který hraju, zažil jeden z kluků, a souhlasil s jeho filmovou podobou,“ popisuje ve Vizitce. Rodinný život ho také nedávno přivedl k rozhodnutí vyměnit stálé angažmá za volnou nohu. „Mít to ve svých rukou je trochu krok do neznáma.“

Už druhým rokem je kreativním supervizorem Českého lva. Je tak podepsaný pod tím, jak slavnostní předávání filmových cen bude vypadat. Cíl je jasný: zasáhnout co nejširší cílovou skupinu. S Karolínou Koubovou také reflektuje svět filmu i proměny české kinematografie. „Český film za poslední dva roky cestuje mnohem víc a objevuje se stále více na velkých festivalech,“ popisuje ve Vizitce.

Podílel se na vltavské hudební kompilaci Moderna. Do ambientního a elektroakustického alba současných českých skladatelek a skladatelů přispěl skladbou Vzpomínka, která zazněla i ve Vizitce. „Téma vzpomínek mě teď hodně zajímá, v této době řeším, jak moc je člověk ukotvený v tom, co prožil. Ptám se sám sebe, co jsem já, co je přítomnost a díky muzice se mi tyto otázky lépe uchopují,“ vysvětluje ve Vizitce. Vydal také nové album Bardo.

Je lékařkou a terapeutkou regulace nervového systému. Ve Vizitce mluví o tom, jak funguje náš mozek a co se děje při stresu či přetížení. Je podle ní velmi snadné zapomenout na sebe. Tempo doby je vysoké, současný svět nás nutí mít víc vjemů než měl člověk v pravěku. „Vyberme si v životě bitvy, na které máme kapacitu a které jsou pro nás důležité,“ říká ve Vizitce.

Už několik let pracuje na velmi podrobné Encyklopedii Nusle. Impulsem k projektu bylo bourání domů, šlo konkrétně o nuselskou mlékárnu a pivovar, které ho přiměly k rozhodnutí zaznamenat obyvatele domů, jejich příběhy i povolání lidí, a to až do roku 1992, kdy se rozdělilo Československo. „V Nuslích žili lidé celé řady profesí, ta pestrost je velmi zajímavá. Hospod bylo několik set,“ popisuje ve Vizitce.

Do Republiky Altaj v jihozápadní Sibiři zavítal už jako student a taky jako výzkumník. V samotném středu Eurasie, kde je nejdál k moři na celém světě, je také velmi specifické přenášení eposů a hrdinských příběhů, které vypráví profesionální třída vypravěčů. Do Čech přivezl altajskou kapelu, která vytvořila fúzi s Hradišťanem Jury Pavlici.

Výstavou fotografií s názvem Delta. Americké deníky v Leica Gallery Prague uvádí diváka do světa ovlivněného bluesovou hudbou – do geografické oblasti Mississippi Delta. Hlavním povoláním je architekt a fotografování je pro něj únikem a možností dělat si věci zcela po svém. Zásadní jsou pro něj lidé. „Pronikal jsem do nich opatrně, ale zároveň sebevědomě. Bylo pro mě důležité navazovat kontakty. S lidmi před focením potřebuju vždycky promluvit,“ vysvětluje ve Vizitce.