Organizace, kterou vede, pomohla vytvořit desítky zelených prostranství pozitivně ovlivňujících kvalitu života v městském prostředí. Kokoza radí také s kompostováním a provozuje integrační dílnu pro lidí se zkušeností s duševním onemocněním. „Bez dobrých vztahů nemůže komunitní zahrada fungovat. Je na nich kouzelné, že se tam potkají lidé, kteří by se na ulici třeba ani nepozdravili. A vypomáhají si nakonec i mimo zahradu,” říká ve Vizitce.

Vystavuje na letošním festivalu ilustrace LUSTR. Ústředním tématem 13. ročníku je Krajina 2.0, která zkoumá vliv člověka na naše prostředí a proplétání přírody s kulturou v éře antropocénu. Žije v Ústí nad Labem, v tvorbě se inspiruje filmem a filmovými záběry a samotnou ji zajímá severočeská krajina zasažená těžbou.

Její výstava Benátky-Praha je souborem akvarelů vzniklých pozorováním oblíbených lokalit v těchto městech v různých ročních obdobích. „V Praze i v Benátkách mně vyhovuje hloubka modři, která jde občas do šeda nebo do černa podle toho, jaké je světlo a na jaký papír maluju,” popisuje v Vizitce. Ve své tvorbě má ráda minimalismus, její technikou je kresba akvarelem a také tuší. Má blízko k tradici české lyrické abstrakce i k japonskému pojetí kaligrafie a zenu.

Metodou radikální upřímnosti natočila svůj celovečerní debut Kdyby se holubi proměnili ve zlato. Sleduje v něm svého staršího bratra a dva bratrance, jejich zápas se závislostí a životem na ulici a také vlastní snahu jim pomoct. Snímek vznikal pět let a natáčela ho převážně na iPhone. Úspěch měl na Berlinale, rezonoval ve Varech a je také letošním českým kandidátem na Oscara v kategorii pro nejlepší mezinárodní film.

Letos vydal nové album Šénau a v nakladatelství Galén také rozhovorovou knihu Autobus do Sudet, které jsou jeho životním tématem. Přiznává, že jeho nejnovější deska je mnohem osobnější, než ty předešlé. Ke psaní potřebuje impuls, nějaký zážitek nebo myšlenku a mnohé skladby cizeluje i několik měsíců. Sám se nejvíce cítí být ovlivněn Oldřichem Janotou.

Získali cenu Architekt roku 2026. Porotci se shodli, že mimořádným přínosem architektuře je v jejich práci vytváření trvale krásných staveb bez ohledu na módní trendy. Za hlavní hodnoty v architektuře zmiňují pravdivost a transparentnost. „Hledáme cestu, aby dům dokázal obstát nejen teď, ale i za sto let,“ vysvětlují ve Vizitce. „Nejdůležitější je, jak dům zasáhne místo. U všech budov dotváříme okolní prostor, ta stavba ho definuje.“

Patří k nejvýznamnějším popularizátorům rumunské a moldavské literatury u nás, za což od rumunského prezidenta obdržela vysoké státní vyznamenání. Stojí mimo jiné za překladem thrilleru z geograficky a politicky komplikované oblasti Podněstří od Alexandra Popesca, která v Česku zaznamenala znamenitý ohlas a předčítalo se z ní i na festivalu Noc literatury.

Zaměřuje se na současnou morální a politickou filozofii. V podcastu Promyslet Havla mluví o tom, že demaskování lží je dnes složitější než za Havlových časů. Je také autorem populárně naučné knihy Liberálové a ti druzí. „Každý člověk má svoji teorii života a vztahu k ostatním i společnosti a ten hlavní rozdíl je, jestli se tu teorii snažíme explicitně pojmenovat, anebo ji máme uvnitř sebe a nikdy ji neverbalizujeme,“ konstatuje ve Vizitce.

Je na volné noze a vedle divadla se intenzivně věnuje práci s hlasem. Nejnověji ztvárnila v rozhlasové adaptaci Dogville Larse von Triera hlavní postavu Grace. „Na práci v rozhlase mám ráda, že se můžu zasoustředit na slovo a na atmosféru pod ním. Neprofiluju se ale jako psychologická herečka, zajímá mě třeba i tvorba pro děti,” říká ve Vizitce.

Vyučuje češtinu a základy společenských věd na broumovském gymnáziu. Mimo to je také hybatelkou ve městě o zhruba sedmi tisících obyvatelích, které v posledních letech zažívá kulturní vzedmutí. Ve výuce využívá toho, že do Broumova přijíždějí čeští i zahraniční spisovatelé a překladatelé. Nejen je pravidelně zve na gymnázium a pořádá s nimi besedy. „Studenty chci rozhýbat, naplňuje mě, když vidím, že to má cenu,” popisuje ve Vizitce.