V květnu uplynulo sto padesát let od úmrtí českého historika, politika, spisovatele i organizátora veřejného, kulturního a vědeckého života – Otce národa. O jeho odkaz se stará nejen na zámku Maleč, kde pobýval Palacký až do své smrti. „Byl nositelem hodnot, které nejen sdílel ve svém díle, ale také je žil,“ říká ve Vizitce. Jaké nátury byl František Palacký jako člověk? A jak ho živě přiblížit dnešním mladým lidem? I na to se ptá Karolína Koubová.

V pěti bydlí v bytě o výměře 37,5 metrů čtverečních. Když vlastní bydlení hledali, věděli, že chtějí mít stropy do výšky, aby mohli prostor využít. Inspirovali se na Pinterestu i v japonských hotelích. „Věcí je míň a je to super. Každý se stěhoval s dvěma krabicemi. Zbavili jsme se i knížek, každému zbylo šest kousků, ke kterým má opravdu vztah,“ doplňují ve Vizitce. Jak se bydlí v malém prostoru a jak mu přizpůsobit svůj životní styl? Ptá se Ondřej Cihlář.

Po letech strávených mezi Paříží, Londýnem a Buenos Aires zavítala do Prahy. Natočila na dvacet velmi ceněných snímků a je autorkou žánru cinéma verité. I když sama říká, že ji zajímají hlavně lidi, vytvořila také portréty měst jako Mexico City, Avignon nebo Havana. „Ten trik je v tom, že většinou najdete, když moc nehledáte. Když se vám objeví něco absolutně jiného, co jste neměli v hlavě, a cítíte, že to má sílu, tak za tím jdete,“ popisuje ve Vizitce.

Úspěchy Divadla bratří Formanů, doba, kdy si z Ameriky s dvojčetem Matějem přivezli skateboard, porevoluční devadesátá léta a začátky kočování. O tom všem je řeč ve Vizitce s Ondřejem Cihlářem. „Limitem u kočovného divadla je věk, soustředěnost a schopnost překonávat těžkosti, ale taky doba,“ konstatuje. Jak navazovalo Divadlo bratři Formanů ve Francii, kam jezdí dodnes? A proč se letošní festival ARENA přesouvá na Štvanici? Repríza z 30. 4. 2026.

Ve své tvorbě vychází z dokumentu a reportáže, dělá také módní fotku a Výstava Bez konce a začátku v prostorách funkcionalistické Volmanovy vily spadá do její volné tvorby. Navazuje s ní na dvě poslední samostatné výstavy v negalerijních prostorech – opuštěné části klášteru Rajhrad a vyhořelé prádelně v areálu Všeobecné fakultní nemocnice v Praze.

Je zakládajícím členem multižánrové kapely Eggnoise, frontmanem projektu The Odd Gifts a spoluautorem dětských hudebně divadelních představení Krev není voda nebo Žirafy netančí. „Je možné vytvořit pozitivní hudbu, která nebude kýčová. V Čechách je díky undergroundu citlivost proti kýči poměrně vysoká,“ uvádí ve Vizitce.

Storytelling je umělecká disciplína, při které se nevyužívají kostýmy, rekvizity ani pevně daný text. Hlavní roli má příběh a partnerem vypravěče je publikum. History telling chápou jako vyprávění moderních dějin skrze konkrétní lidské osudy, konkrétně mladých signatářů Charty 77 Lilian Landové a Jiřího Chmela. Nejde jim o výklad dějepisu nebo o ilustraci historických faktů, ale o přiblížení situací, v nichž se lidé museli rozhodovat v podmínkách tlaku, strachu a nejistoty.

V rozhlase se specializuje na nahrávání vážné hudby a během své práce spolupracuje se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu. Nedávno v Paříži absolvovala prestižní dílnu věnovanou imerzivnímu zvuku. Jaká to byla zkušenost? „Zjistila jsem, co imerzivní zvuk přináší, v momentě, kdy mi ho sebrali. Nejbolestivější pro mě bylo z imerzivního zvuku tu samou nahrávku poslouchat zase zpátky ve stereu,” popisuje ve Vizitce.

Do Divadla Spejbla a Hurvínka, kde je ředitelkou, chodila už jako malá. Pracovali tu totiž její rodiče Helena Štáchová a Miloš Kirschner. Letos zkraje května oslavila postavička Hurvínka sto let. I když se dnes považuje za dětskou loutku, zrodila se původně z kabaretního umění pro dospělé publikum. Taťulda Spejbl je jen o šest let starší a i když má divadlo několik desítek Spejblů a Hurvínků, stále jsou z lipového dřeva.

Žijí spolu, tvoří spolu a společně také otevírají témata, na která se většině lidí nechce dívat příliš zblízka. Za svými projekty vyjíždějí z domova v beskydských Malenovicích často do vzdáleného zahraničí. O důvěře před objektivem, pochybnostech jako tvůrčí síle, hranicích partnerské i umělecké blízkosti i o novém projektu věnovaném ohledávání smrti je ve Vizitce řeč.

Městská galerie pro současné umění PLATO v Ostravě funguje už celou dekádu. Hlavní událostí k oslavám desátého výročí je mezinárodní výstava Půda a přátelé, kterou PLATO spolupořádá s Centrem současného umění Zamek Ujazdowski ve Varšavě. „Návštěvníci mají u nás možnost potkat se s uměním, které svůj komerční úspěch zažije až za deset let. Snažíme se vyhýbat trendům na první dobrou,“ popisuje ve Vizitce.