Je hlavním dramaturgem letošního Měsíce autorského čtení s tématem EXIL. „Ztráta vlastní domoviny nutí autora podívat se na to, co jsem já zvenčí, to vede k obrovsky hlubinné reflexi,“ říká ve Vizitce. Prakticky i teoreticky se věnuje i divadlu, překládá nejen Shakespeara, spoluzaložil hudebně dramatickou společnost Ensemble Opera Diversa a je autorem divadelních a rozhlasových her.

Hraje v dokumentární inscenaci Divadla D21 Kuchařka pro disidenty. Režisérka Barbara Herz pro ni vyzpovídala ženy disidentů a jejich děti. „Rozhovory jsme si bedlivě naposlouchaly a Barbara z nich vytvořila text,“ říká ve Vizitce. Sama se momentálně našla ve storytellingu. „Každý má v hlavě plátno, jde o to správně naťuknout divákovu fantazii.” Jak se na storytelling připravuje? Nakolik se liší od stand-upu? A co obnáší dokumentární forma divadla? Ptá se Karolína Koubová.

Režiséry a producenty oslovuje svým rukopisem. Má ráda dlouhé záběry a inspiruje se fotografiemi. Původně chtěla být investigativní novinářkou či válečnou reportérkou. „Pořád dělám investigativu, jen v jiném médiu,“ říká ve Vizitce. Jak se jí při natáčení minisérie Moloch spolupracovalo s Miroslavem Donutilem? A co zjistila při vzniku dokumentu o ženském hokeji? Ptá se Ondřej Cihlář. Repríza z 10. 4. 2025

Překládá zatím divadelní texty. Za překlad hry Ropa britské dramatičky Elly Hickson získala Cenu Evalda Schorma. Vedle anglofonní literatury studuje dramaturgii na DAMU a zajímají ji ženská a environmentální témata. „Feministickou dramatiku jsem si definovala jako texty, které zkoumají svět, nepříznivě nastavený vůči menšině či skupině,“ říká ve Vizitce. Jak nejlépe aktualizovat klasické dílo? A co očekává od stáže v Maxim Gorki Theater v Berlíně? Ptá se Karolína Koubová.

Bydlí na Malé Straně, protože je mu líto nechat centrum Prahy na pospas. Ve veřejném prostoru by rád potkával různý typ lidí, kteří v něm rádi tráví čas, nevyužívají ho jen jako tranzitní území, a také spolu komunikují. Proč zve na piknik do Jeleního příkopu pod Pražským hradem? A proč ho neopouští víra v jednotlivce? Zeptal se ho na to v naší druhé Vizitce s rozhlasové kavárny Radiocafé Ondřej Cihlář.

Je zakladatelem nezávislého brněnského galerijního prostoru Solo offspace. Kultivovat vnitřní vnímavost je podle něj práce umělce. Jeho dílo pak promlouvá k lidem silněji. „Raduju se z malých věcí, které jsou pro někoho nesmysly, třeba zajímavý stín na fasádě,“ říká ve Vizitce. Jaké je postavení umění v české společnosti? A jak nachází křehkost a efemérnost? Ptá se Karolína Koubová. Repríza ze 7. 4. 2025

Jeho bratr, frontman skupiny Psí vojáci Filip Topol, by letos oslavil šedesátiny. „Umřel moc mladý, jeho tvorba mohla pokračovat,“ říká ve Vizitce a připomíná, že Filip začal velmi brzo vystupovat, roky hrál a neměl rodinný život. „Bohéma pro něj byla setrvalý stav a když se k tomu přidá alkohol, je to sebezničující.“ Kdy si připadal jako dědeček Jimiho Hendrixe? A s jakou myšlenkou napsal text, který proslavila Monika Načeva? Ptá se Ondřej Cihlář.

Spojuje umění s terapií, pohyb lidského těla s filozofií a vědecké bádání s poezií. Dlouhodobě ji inspiruje taoistická filozofie, kterou prolnula i se svojí uměleckou tvorbou. Teď jí vychází další kniha Moudrost stromu – taoistický průvodce plynutím života. Jaké všechny informace nám můžou dát stromy? A jak se od nich inspirovat a nejen v uzemnění? Ptá se Karolína Koubová.

Vltava slavná a splavná je rozsáhlý projekt Národního památkového ústavu, který má připomenout fenomén naší největší řeky. Ta je mimo jiné také evropskou kulturní cestou se spoustou krajinných zajímavostí, lemovaná hrady a zámky a s dalšími společenskými, dopravními i hospodářskými významy. Co všechno zajímavého se v projektu chystá? A k čemu přesně má řece Vltavě pomoct? Ptá se Ondřej Cihlář.