Po šesti letech vydala s kapelou MUCHA nové album ADHD, které vznikalo mezi koncerty, covidem, stěhováním na venkov a mateřskou dovolenou. Deska se takhle jmenuje hlavně pro její nekonzistenci. „Hudba je pro mě vyčerpatelná záležitost, občas kvůli tomu propadám chmurám,“ popisuje ve Vizitce a zároveň dodává: „Kapitál, kterým vládneme, jsou písničky. Pořád věřím na písňovost.“ Repríza z 18. června 2026.

Vystavuje v Sin Gallery na Jungmannově náměstí v Paze, kterou založil sklářský mistr Jiří Šín s důrazem na skleněné plastiky vzniklé speciální metodou Vitrum Vivum. Základem její tvorby je figurální plastika, v níž používá lidské i zvířecí motivy a často je kombinuje. Její doménou jsou velké formáty. Nicméně na aktuální výstavě své sochy naopak zmenšuje: „V něčem se zaostří a dostanou jiný význam,“ popisuje ve Vizitce.

Textilní výtvarnice, návrhářka a rukodělnice tráví nejraději čas sama, nejčastěji ve svém ateliéru a tvoří. V čase stráveném o samotě hledá – jak říká ve Vizitce - samu sebe a přiznává, že její láskou na celý život je tkaní v jakékoliv podobě.

Je zakládajícím členem multižánrové kapely Eggnoise, frontmanem projektu The Odd Gifts a spoluautorem dětských hudebně divadelních představení Krev není voda nebo Žirafy netančí. „Je možné vytvořit pozitivní hudbu, která nebude kýčová. V Čechách je díky undergroundu citlivost proti kýči poměrně vysoká,“ uvádí ve Vizitce. (Repríza z 29. května 2026)

Zabývá se středověkým islámem, islámskou mystikou a kulturou islámských zemí. Teď napsal osvětovou brožuru Orient, orientalismus a orientalistika, která je zdarma ke stažení právě na stránkách Nakladatelství Academia. „Pokusil jsem se stručně a čtivě popsat české míjení a potkávání s Orientem. Byl bych rád, kdyby brožurka do diskuze o muslimech vnesla špetku věcnosti,“ vysvětluje ve Vizitce.

V prostoru Kavárny Dejvického divadla režíroval inscenaci Vrahova Hygiena, ve které hraje spolu s Klárou Melíškovou. S psychoterapeutem Lubošem Smékalem založili v Olomouci neprofesionální divadelní spolek S-23. „Značná část členů nechce divadlo vůbec dělat,“ popisuje ve Vizitce, kde mluví i o tom, co se mu líbí na hercích a že má rád mystifikaci. „Vždycky srážela hřebínek lidské pýše.“ (Repríza z 10. února 2026)

Patří k zakladatelské generaci nové vlny malby z přelomu 80. a 90. let minulého století. Ve Ville Pellé představuje tvorbu z posledních let. Klasická zátiší, noční městské výjevy, opuštěné krajiny nebo vzpomínky na staré telefonní automaty. Nejčastěji maluje olejem na plátno, kontakt s materiálem a dotek barvy je pro něj zásadní inspirační zdroj.

Spolu se Skautskou nadací Jaroslava Foglara jsou čerstvými držiteli ceny Muriel za přínos českému komiksu. Porota ocenila dlouhodobé úsilí o obnovení legendárního časopisu Rychlé šípy a oživení seriálu pro nové generace čtenářů. „Rychlé šípy děti stále baví, byť v nižším věku. Fascinuje je, že v nich nejsou rodiče, říká Roman Šantora ve Vizitce. Jak se proměnil pohled na Rychlé šípy? Ptal se Ondřej Cihlář. Repríza z 2. 4. 2026.

Dramaturgie Letních slavností staré hudby veřejnost přiváží do Česka uměleckou produkci, která u nás dosud nezazněla. Letošní ročník festivalu je už dvacátý sedmý a drtivá většina z umělců se v Praze představí úplně poprvé. „Naše pozice jsou spíše konzervativní, při koncertech se chceme vracet k poučené interpretaci, k tomu, jak hudba nejpravděpodobněji mohla znít,“ vysvětluje ke koncertním programům renesanční a barokní hudby.

Napsala knihu o svém dětství a dospívání Táňa Praha 3 Žižkov. V dokumentárním vyprávění plném mrazivých vzpomínek s psychicky nemocnou, závislou matkou, v nestabilitě a chudobě s postavami pražského undergroundu ožívá Žižkov přelomu osmdesátých a devadesátých let. „Byla to spolupráce tří generací žen: máma to zažila, já jsem to zapsala a dcera knihu zpracovala graficky,“ popisuje ve Vizitce. Repríza ze 14. dubna 2026.