V pěti bydlí v bytě o výměře 37,5 metrů čtverečních. Když vlastní bydlení hledali, věděli, že chtějí mít stropy do výšky, aby mohli prostor využít. Inspirovali se na Pinterestu i v japonských hotelích. „Věcí je míň a je to super. Každý se stěhoval s dvěma krabicemi. Zbavili jsme se i knížek, každému zbylo šest kousků, ke kterým má opravdu vztah,“ doplňují ve Vizitce. Jak se bydlí v malém prostoru a jak mu přizpůsobit svůj životní styl? Ptá se Ondřej Cihlář.

Po letech strávených mezi Paříží, Londýnem a Buenos Aires zavítala do Prahy. Natočila na dvacet velmi ceněných snímků a je autorkou žánru cinéma verité. I když sama říká, že ji zajímají hlavně lidi, vytvořila také portréty měst jako Mexico City, Avignon nebo Havana. „Ten trik je v tom, že většinou najdete, když moc nehledáte. Když se vám objeví něco absolutně jiného, co jste neměli v hlavě, a cítíte, že to má sílu, tak za tím jdete,“ popisuje ve Vizitce.

Úspěchy Divadla bratří Formanů, doba, kdy si z Ameriky s dvojčetem Matějem přivezli skateboard, porevoluční devadesátá léta a začátky kočování. O tom všem je řeč ve Vizitce s Ondřejem Cihlářem. „Limitem u kočovného divadla je věk, soustředěnost a schopnost překonávat těžkosti, ale taky doba,“ konstatuje. Jak navazovalo Divadlo bratři Formanů ve Francii, kam jezdí dodnes? A proč se letošní festival ARENA přesouvá na Štvanici? Repríza z 30. 4. 2026.

Ve své tvorbě vychází z dokumentu a reportáže, dělá také módní fotku a Výstava Bez konce a začátku v prostorách funkcionalistické Volmanovy vily spadá do její volné tvorby. Navazuje s ní na dvě poslední samostatné výstavy v negalerijních prostorech – opuštěné části klášteru Rajhrad a vyhořelé prádelně v areálu Všeobecné fakultní nemocnice v Praze.

Je zakládajícím členem multižánrové kapely Eggnoise, frontmanem projektu The Odd Gifts a spoluautorem dětských hudebně divadelních představení Krev není voda nebo Žirafy netančí. „Je možné vytvořit pozitivní hudbu, která nebude kýčová. V Čechách je díky undergroundu citlivost proti kýči poměrně vysoká,“ uvádí ve Vizitce.

Storytelling je umělecká disciplína, při které se nevyužívají kostýmy, rekvizity ani pevně daný text. Hlavní roli má příběh a partnerem vypravěče je publikum. History telling chápou jako vyprávění moderních dějin skrze konkrétní lidské osudy, konkrétně mladých signatářů Charty 77 Lilian Landové a Jiřího Chmela. Nejde jim o výklad dějepisu nebo o ilustraci historických faktů, ale o přiblížení situací, v nichž se lidé museli rozhodovat v podmínkách tlaku, strachu a nejistoty.

V rozhlase se specializuje na nahrávání vážné hudby a během své práce spolupracuje se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu. Nedávno v Paříži absolvovala prestižní dílnu věnovanou imerzivnímu zvuku. Jaká to byla zkušenost? „Zjistila jsem, co imerzivní zvuk přináší, v momentě, kdy mi ho sebrali. Nejbolestivější pro mě bylo z imerzivního zvuku tu samou nahrávku poslouchat zase zpátky ve stereu,” popisuje ve Vizitce.

Do Divadla Spejbla a Hurvínka, kde je ředitelkou, chodila už jako malá. Pracovali tu totiž její rodiče Helena Štáchová a Miloš Kirschner. Letos zkraje května oslavila postavička Hurvínka sto let. I když se dnes považuje za dětskou loutku, zrodila se původně z kabaretního umění pro dospělé publikum. Taťulda Spejbl je jen o šest let starší a i když má divadlo několik desítek Spejblů a Hurvínků, stále jsou z lipového dřeva.

Žijí spolu, tvoří spolu a společně také otevírají témata, na která se většině lidí nechce dívat příliš zblízka. Za svými projekty vyjíždějí z domova v beskydských Malenovicích často do vzdáleného zahraničí. O důvěře před objektivem, pochybnostech jako tvůrčí síle, hranicích partnerské i umělecké blízkosti i o novém projektu věnovaném ohledávání smrti je ve Vizitce řeč.

Městská galerie pro současné umění PLATO v Ostravě funguje už celou dekádu. Hlavní událostí k oslavám desátého výročí je mezinárodní výstava Půda a přátelé, kterou PLATO spolupořádá s Centrem současného umění Zamek Ujazdowski ve Varšavě. „Návštěvníci mají u nás možnost potkat se s uměním, které svůj komerční úspěch zažije až za deset let. Snažíme se vyhýbat trendům na první dobrou,“ popisuje ve Vizitce.

Dítě, které se systematicky vzdělává v kulturním oboru, má – jak popisuje – větší duševní odolnost. Celostátní festival ZUŠ Open, do něhož se každoročně zapojuje většina ZUŠek u nás, letos profesionální umělce, pedagogy a děti propojuje už podesáté. „V základních uměleckých školách bychom měli v žácích prostřednictvím umění vychovávat sociální citlivost a vědomí toho, že nejhlubší podstatou umění je přinášet radost a naději, a to i tam, kde se jí nedostává,“ říká ve Vizitce.