Dítě, které se systematicky vzdělává v kulturním oboru, má – jak popisuje – větší duševní odolnost. Celostátní festival ZUŠ Open, do něhož se každoročně zapojuje většina ZUŠek u nás, letos profesionální umělce, pedagogy a děti propojuje už podesáté. „V základních uměleckých školách bychom měli v žácích prostřednictvím umění vychovávat sociální citlivost a vědomí toho, že nejhlubší podstatou umění je přinášet radost a naději, a to i tam, kde se jí nedostává,“ říká ve Vizitce.

V souboru Švandova divadla působí deset let. Každý žánr podle něj vyžaduje jiný typ herectví a je to spíš hledání jevištní pravdivosti. „Nevadí mi, když mně někdo vede, nepotřebuju prosazovat svůj pohled, spíš se chci dostat do režisérovy hlavy a pochopit, jaká je jeho představa,“ popisuje ve Vizitce. Dlouhodobě také učí na Vyšší odborné škole herecké. „Herci by měli být silní, měli by se umět postavit za svoji figuru i za její postoj.“

Jako hudební publicista dokáže barvitě vyprávět a také popisovat nejrůznější hudební fenomény. Stojí mimo jiné také za oblíbenými sériemi na Vltavě Mistři pěvci opeřenci a jiné zvířectvo a Mistři pěvci opeřenci. Sám za nejlepšího ptačího zpěváka považuje kosa. “Vybere tři nebo čtyři motivy, které rozvíjí a vrací se k nim zpátky, to už je tematická práce,” vysvětluje ve Vizitce.

Rozhlas je pro ni fenomén, na kterém vyrostla. Teď se stala tváří Vltavy a účinkuje také v novém, intimním a silně osobním audio dramatu Angela od Marka Ravenhilla, které vzniklo na základě autorovy zkušenosti s Alzheimerovou chorobou jeho matky a vtahuje nás přímo do její mysli, do proudu vzpomínek, zmatků i proměnlivé identity.

Za svou nejnovější knihu Mariborská hypnóza získala hned dvě hlavní ocenění letošních cen Magnesia Litera – Knihu roku a Literu za prózu. Vychází v ní ze svého tvůrčího pobytu v Mariboru a snaží se nahlédnout svět z perspektivy tvora, který ve městě žije podobně krátkou dobu. „Moucha je boží stvoření, kterým pohrdáme a svou stroboskopickou zrychleností dokáže zachytit podstatu, kterou my lidé zachytit nedokážeme,“ říká ve Vizitce.

V letošních Cenách Anděl získal sošku hned ve dvou kategoriích. Odborná porota ocenila jeho album Ostraka, které nahrál s kapelou Framus Five, jako počin loňského roku a nejvyšší ocenění také dostal jako sólový interpret. „Honba za aktuálností nikdy nebyla v hudbě mým cílem,“ vysvětluje ve Vizitce, kde se vyjadřuje také ke své někdejší politické kariéře. „Politika s člověkem zamává, je to disciplína koncentrovaného konfliktu.“

Její novou knihu Když máma spala uvádí Vltava v pravidelné Četbě hvězdičkou. V memoárech dcera známého herce-chartisty vzpomíná s humorem a ironií na komunistickou represi sedmdesátých let v Československu. „Dostali jsme se do těsného sevření, což utužuje vztahy, režim vytvořil ghetto, v němž jsme fungovali ve vztahu k většinové společnosti,“ vysvětluje ve Vizitce.

Zoologická zahrada ve východočeském Dvoře Králové nad Labem, kterou vede, patří k nejoblíbenějším v Česku. Zoo je unikátní specializací na Afriku a zásadním přínosem pro záchranu ohrožených druhů, například nosorožců. „Víte, že to má smysl, když vidíte záběry z buše, kde chodí samice, která se narodila v Podkrkonoší, chová se jako každý jiný divoký nosorožec a u nohou se jí motá mládě,” popisuje ve Vizitce.

Pro vltavskou Četbu na pokračování načetla rozhlasovou podobu románu Harper Leeové Jako zabít ptáčka. Na scéně Městských divadel pražských má velké role silných žen jako Honzlová nebo Vlasta Kálalová di Lotti. „Jsem herečka, která přichází s nápady a ráda vede dialog s režiséry, myslím, že to je přínosnější, než se jen nechat vést,“ vysvětluje ve Vizitce.

Ve Švandově divadle hraje Romea, v létě ztvární v muzikálu Klan Baťa na Kampě samotného Tomáše Baťu a příští rok by měl být součástí projektu s tanečníkem a choreografem Jiřím Bubeníčkem. Proč by měl být herec ztvárňující Romea starší šestnácti let? V čem je pro něj inspirativní Tomáš Baťa, kterého hraje v muzikálu? A kde se v něm bere zájem o nový cirkus? Ptá se Ondřej Cihlář.