Výstavou, kterou pojmenovaly ROSTE, se ve Spolkovém domě Slavonice přesunuly k volnému umění. „Stěžejní je tu téma fascinace růstem jako základním životním procesem,“ popisuje Anežka Podzemská ve Vizitce. „V tematice růstu se odrážejí i rozlehlá pole, která jsou v okolí Slavonic,“ dodává Dana Elsterová. Jak se sochá a tvaruje vlna? A co do konečného produktu svetru, koberce a deky přináší to, že je zpracován ručně a z lokálních materiálů? Ptá se karolína Koubová.

Asociace nestátních otevřených památek mu udělila ocenění Kastelán roku 2025 za nasazení a péči o historické dědictví. Nejvýše postavený královský hrad v Čechách založený Karlem IV. a postaveným za pouhých pět let se stal jeho domovem a letos v něm odstartoval sedmou sezónu. „Je to syrový, opravdový autentický život,“ popisuje ve Vizitce. „Jsem rád, že moje práce je kombinací duševní a fyzické činnosti.“

Je držitelem Ceny literární kritiky za prózu Nějaká Cecile a jiné a zároveň je nominovaný na cenu Magnesia Litera za dětskou knihu Diktát. Ve Vizitce pro svůj tvůrčí postup používá metaforu pole, v němž si vybírá cesty, kterými přes něj projít. „Když máte chuť psát, tak je všechno najednou složitější. Nedáte se tak snadno a nepřijmete jen tak nějaký názor, věci si ověřujete.“

Napsala knihu o svém dětství a dospívání Táňa Praha 3 Žižkov. V dokumentárním vyprávění plném mrazivých vzpomínek s psychicky nemocnou, závislou matkou, v nestabilitě a chudobě s postavami pražského undergroundu ožívá Žižkov přelomu osmdesátých a devadesátých let. „Byla to spolupráce tří generací žen: máma to zažila, já jsem to zapsala a dcera knihu zpracovala graficky,“ popisuje ve Vizitce.

Hraje v nové inscenaci Funerál, s jejímž námětem přišla do La Fabriky Vanda Hybnerová. V klauniádě na téma pohřeb jsou čtyři herci a všichni se spolupodílejí na režii. Ve Vizitce popisuje, jak vznikala jeho role cynického majitele pohřební služby. Řeč je ale také o herectví jako takovém nebo o uměleckém vlivu jeho otce Miroslava Donutila. V jakém směru o sobě říká, že je stará škola? Jak hledá autenticitu na jevišti? A co je jeho životním mottem? Ptá se Karolína Koubová.

Od třinácti let jezdil na čundry s turistickým oddílem a dodneška, když má zůstat přes víkend ve velkém městě, je nervózní a chce odjet do přírody. Považuje se za starého romantika a i jeho poslední sbírka Western pracuje s trampskou poetikou a návraty do přírody. Je součástí umělecké skupiny Vítrholc, která funguje už třicet let.

Letos slaví její značka HZ dvacáté páté výročí. Také proto nahlíží do svého archivu a její letošní kolekce je založená na re-designu starších kusů. „K vlastnímu rukopisu si časem dojdete, vytváříte si ho zcela přirozeně a pokud je autentický, nemůže dojít k přesmyčce nebo změně ve vašem stylu,“ uvádí ve Vizitce. S Aňou Geislerovou navrhují jedny jediné šaty k narozeninám herečky, jak se dělají šaty ve dvou? A proč se vyhýbá módní mašinérii? Ptá se Ondřej Cihlář.

Po čtrnácti letech studií a nabírání zkušeností se vrátil do Čech a teď ho čeká ostře sledovaný Debut Pražského jara. Dirigentství zahrnuje několik oblastí, které musí obsáhnout a patří mezi ně i pozornost hudebníků. „Člověk musí být dobře naladěný. Jde o to, identifikovat s orchestrem bod, který je v daný moment maximálně reálný,“ popisuje ve Vizitce.

Zakladatel a ředitel organizace Ara Art už podvanácté organizuje Mezinárodní den Romů. Letošním ročníkem zní téma „Romové v říši divů“, které vyjadřuje přirozeně přijímanou romskou identitu jako plnohodnotnou součást veřejného prostoru. Sám se snaží měnit předsudky české společnosti vůči romské menšině a kulturu a umění propojovat s občanskou angažovaností.