Přes deset let je kmenovým autorem nezávislé pražské scény v Divadle X10 a také jejím dramaturgem. Nejnověji X10 uvádí jeho inscenaci Demonstranti, která nahlíží na současnou rozdělenou společnost skrze zobrazení vnitřního světa jedné rodiny. „Nešlo mi o socioekonomické faktory, ale o to, jak se můžou vyvíjet vztahy velmi blízkých lidí,“ vysvětluje ve Vizitce. „Myslím si, že volba mých rodičů kazí mým dětem budoucnost,“ dodává.

Asociace nestátních otevřených památek mu udělila ocenění Kastelán roku 2025 za nasazení a péči o historické dědictví. Nejvýše postavený královský hrad v Čechách založený Karlem IV. a postaveným za pouhých pět let se stal jeho domovem a letos v něm odstartoval sedmou sezónu. „Je to syrový, opravdový autentický život,“ popisuje ve Vizitce. „Jsem rád, že moje práce je kombinací duševní a fyzické činnosti.“

Je držitelem Ceny literární kritiky za prózu Nějaká Cecile a jiné a zároveň je nominovaný na cenu Magnesia Litera za dětskou knihu Diktát. Ve Vizitce pro svůj tvůrčí postup používá metaforu pole, v němž si vybírá cesty, kterými přes něj projít. „Když máte chuť psát, tak je všechno najednou složitější. Nedáte se tak snadno a nepřijmete jen tak nějaký názor, věci si ověřujete.“

Napsala knihu o svém dětství a dospívání Táňa Praha 3 Žižkov. V dokumentárním vyprávění plném mrazivých vzpomínek s psychicky nemocnou, závislou matkou, v nestabilitě a chudobě s postavami pražského undergroundu ožívá Žižkov přelomu osmdesátých a devadesátých let. „Byla to spolupráce tří generací žen: máma to zažila, já jsem to zapsala a dcera knihu zpracovala graficky,“ popisuje ve Vizitce.

Hraje v nové inscenaci Funerál, s jejímž námětem přišla do La Fabriky Vanda Hybnerová. V klauniádě na téma pohřeb jsou čtyři herci a všichni se spolupodílejí na režii. Ve Vizitce popisuje, jak vznikala jeho role cynického majitele pohřební služby. Řeč je ale také o herectví jako takovém nebo o uměleckém vlivu jeho otce Miroslava Donutila. V jakém směru o sobě říká, že je stará škola? Jak hledá autenticitu na jevišti? A co je jeho životním mottem? Ptá se Karolína Koubová.

Od třinácti let jezdil na čundry s turistickým oddílem a dodneška, když má zůstat přes víkend ve velkém městě, je nervózní a chce odjet do přírody. Považuje se za starého romantika a i jeho poslední sbírka Western pracuje s trampskou poetikou a návraty do přírody. Je součástí umělecké skupiny Vítrholc, která funguje už třicet let.

Letos slaví její značka HZ dvacáté páté výročí. Také proto nahlíží do svého archivu a její letošní kolekce je založená na re-designu starších kusů. „K vlastnímu rukopisu si časem dojdete, vytváříte si ho zcela přirozeně a pokud je autentický, nemůže dojít k přesmyčce nebo změně ve vašem stylu,“ uvádí ve Vizitce. S Aňou Geislerovou navrhují jedny jediné šaty k narozeninám herečky, jak se dělají šaty ve dvou? A proč se vyhýbá módní mašinérii? Ptá se Ondřej Cihlář.

Po čtrnácti letech studií a nabírání zkušeností se vrátil do Čech a teď ho čeká ostře sledovaný Debut Pražského jara. Dirigentství zahrnuje několik oblastí, které musí obsáhnout a patří mezi ně i pozornost hudebníků. „Člověk musí být dobře naladěný. Jde o to, identifikovat s orchestrem bod, který je v daný moment maximálně reálný,“ popisuje ve Vizitce.

Zakladatel a ředitel organizace Ara Art už podvanácté organizuje Mezinárodní den Romů. Letošním ročníkem zní téma „Romové v říši divů“, které vyjadřuje přirozeně přijímanou romskou identitu jako plnohodnotnou součást veřejného prostoru. Sám se snaží měnit předsudky české společnosti vůči romské menšině a kulturu a umění propojovat s občanskou angažovaností.