Přeložila zpověď člena japonské mafie, kterou na Vltavě od 8. března uvedeme v Četbě s hvězdičkou. „I v rámci jakuzy nesměl nikdo ztratit tvář, v japonské mafii se podvádělo a vraždilo se vší slušností,“ vysvětluje ve Vizitce. Jak se v Japonsku propujují moderní hi tech nástroje a víra v mýtické bytosti a strašidla? Kdy a kde si Japonci dovolí uvolnit ze sešněrovaných konvencí? A jaké Japonsko zachytil Džiniči Saga ve zmíněné knize Zpověď šéfa jakuzy? Ptá se Karolína Koubová.

Za Design sady pomůcek pro osoby se znevýhodněním, anglicky ABLE art set for [dis]abled, získala ocenění v kategorii Mladá naděje a Ženy v Inovacích mezinárodní soutěže Woman Changing The World. „Ocenění není jen cenou za design, ale taky za společenský přínos, a to je pro mě velmi silné,“ popisuje ve Vizitce.

Ve Vizitce mluví o odvěkém spojení umění a alkoholu i citlivosti tvůrců. „Pro moje pacienty, kteří dosáhli významných úspěchů na poli výtvarného umění, nebo to byli třeba herci různých žánrů, často alkohol znamenal určité uvolnění. A v tomto stavu vnímají samozřejmě realitu jinak než kdokoli jiný, kdo je pod účinkem psychoaktivní látky, ale v podstatě všichni říkali, že to, co vytvořili pod vlivem, většinou nestálo za nic,“ uvádí ve Vizitce.

Maluje na základě homevideí momentky ze svého života. Její tvorba ale vzniká i z bezprostředního zážitku. Naposledy svoji práci představila na výstavě s názvem Domácí scéna v Galerii Václava Špály v Praze. „V celé mé tvorbě, jsou vždy nějaké vzpomínky na dětství,“ popisuje ve Vizitce. Je také učitelkou. Ve speciální škole vyučuje keramiku. Jak učí děti s handicapy? Co a jak se jim snaží předat? A pozná kalkul ve výtvarném umění? Ptá se Karolína Koubová.

Už dlouho patří ke špičkám divadelní kostýmní tvorby, její návrhy si však čím dál častěji vybírají i filmoví tvůrci. Aktuálně aspiruje na cenu Český lev v kategorii Nejlepší kostýmy hned dvakrát – za filmy Cukrkandl a Fichtelberg. Jak se díky kostýmům stane, že film voní anebo smrdí? Kdy je potřeba ušít třikrát stejnou verzi kostýmu? Jak se stínidlo lampy na chalupě promění v klobouk do dobového snímku? A v čem ji naplňuje navrhování šperků?

I díky dokumentu Ještě nejsem, kým chci být, který Česko reprezentuje na Oscarech, má už měsíce nabitý diář. Jako dítě toužila být spisovatelkou, teď píše své paměti a taky detektivku. Stále se ale snaží být aktivní fotografkou a i pedagožkou. „Fotografický obraz se velmi uvolnil, to je také důvod, proč se moje fotky víc líbí, doba mě dohnala,“ říká ve Vizitce. Repríza z 10. prosince 2026.

Pro Městská divadla pražská přeložila hořkou komedii britské autorky Beth Steelové Než hvězdy zapadnou, která bude mít premiéru na konci března. Překladatelka a divadelní publicistka Ester Žantovská se dlouhodobě pohybuje mezi literaturou, divadlem a filmem.

Její hlavní pole zájmu je networking v rámci českých regionů a změna společenského klimatu skrze kulturu. Nová síť se právě významným způsobem stará o rozvoj tanečního i divadelního umění mimo Prahu a další velká města. Ve Vizitce mluví o tom, jak významný je u nás trend tvůrčích pobytů a že to je jeden ze zásadních nástrojů decentralizace kultury. Při své práci se také věnuje čerstvým absolventům divadelních uměleckých škol.

„Tady se nechodí po dvou.“ To byla věta, kterou slyšel, když se poprvé setkal s parahokejisty. Handicapovaného sportovce sám ztvárnil ve filmu Neporazitelní, kvůli kterému prošel náročnou fyzickou i mentální přípravou. „Příběh, který hraju, zažil jeden z kluků, a souhlasil s jeho filmovou podobou,“ popisuje ve Vizitce. Rodinný život ho také nedávno přivedl k rozhodnutí vyměnit stálé angažmá za volnou nohu. „Mít to ve svých rukou je trochu krok do neznáma.“

Už druhým rokem je kreativním supervizorem Českého lva. Je tak podepsaný pod tím, jak slavnostní předávání filmových cen bude vypadat. Cíl je jasný: zasáhnout co nejširší cílovou skupinu. S Karolínou Koubovou také reflektuje svět filmu i proměny české kinematografie. „Český film za poslední dva roky cestuje mnohem víc a objevuje se stále více na velkých festivalech,“ popisuje ve Vizitce.