- Podcasty
- Vizitka
Poslechněte si podcast: Kurátorka Sandra Baborovská: Výstava Myslet filmem je inspirovaná Jánem Mančuškou
Její prapředek byl žák J. V. Myslbeka a ona sama se Myslbekově sochařské škole věnovala v dizertační práci. Po babičce s chorvatskými kořeny zase zdědila lásku k jihu – Portugalsku (a Československu) věnovala výstavu Karafiáty a samet. I pod vlivem maminky coby televizní dramaturgyně studovala střih a poté dějiny umění. Vše zúročuje jako kurátorka v Galerii hl. m. Prahy, kde připravila projekt Myslet filmem. Nejen o něm mluvila ve Vizitce s Ondřejem Cihlářem.
Vizitka
Seznamte se s lidmi, kteří žijí (s) kulturou.
Fotograf Viktor Mácha: Vidím na horizontu vysokou pec a jsem ztracený. Fascinuje mě manifestace síly
Zastávkou u třinecké řeky Olše s výhledem na těžební věž chtěl tatínek svého syna odradit od „špinavé“ cesty. Jenže se stal opak. „Ta věž ke mně hovořila srozumitelným jazykem,“ konstatuje fotograf Viktor Mácha. Později vystudoval religionistiku a teologii, opravdovou sílu ale spatřuje ve foto dokumentaci industriálního dědictví. Má největší ucelenou kolekci těžkého průmyslu na světě a rád by se vrátil fotit do jižní Ameriky. Ve Vizitce s ním mluvit David Hamr.
Filmařka Kristýna Kopřivová: Chtěla jsem popsat, jak se Palestinci vyrovnávají s dědičným statusem
Co je dočasné a s čím je lepší se smířit? Jak se člověk vyrovnává s pozicí, kterou mu přiřadila společnost? I tyto otázky si kladla dokumentaristka a kurátorka Kristýna Kopřivová při natáčení dokumentu Al Amari o utečeneckém táboře na předměstí Ramalláhu. Do Izraele i na Západní břeh Jordánu se pravidelně vrací a v rámci dizertace se věnuje studiu palestinského videoartu. Co se skrz něj dozvíme o palestinské identitě? I o tom mluvila ve Vizitce s Ondřejem Cihlářem.
Pěvec Jiří Sulženko: Poznat evropské operní domy znamenalo přiznat si, kolik toho ještě neumím
Jiří Sulženko byl původně kontrabasista a hrál v orchestru pražského Národního divadla. Operní zpěv začal na konzervatoři studovat jen ze zájmu, nakonec mu ale dal přednost. „Prodanou nevěstu jsem dělal poprvé v Olomouci jako mladý pěvec, i když úplně mladý pěvec jsem nikdy nebyl. Začal jsem zpívat poměrně pozdě, v osmadvaceti letech. A jsem za to rád.“ Z jakého důvodu? O tom, stejně jako o německo-ukrajinských kořenech, s ním ve Vizitce mluvil Michal Bureš.
Hispanistka Charvátová: Seriály jsou pro překladatele důležité, tam naposloucháme jazyk nejlépe
Násilí nahlížené z různých úhlů pohledu a prvky fantasy a moderního hororu – to jsou motivy, které se objevují napříč španělsky psanou literaturou. S povídkami u nás málo známých autorů a autorek nejen ze Španělska, ale i Ekvádoru či Salvadoru se nyní mohou seznámit vltavští posluchači. Některé z nich překládala přední hispanistka Anežka Charvátová, s níž David Hamr ve Vizitce mluvil o fascinaci jihoamerickým románem i stylem psaní nobelisty Maria Vargase Llosy.
Filip Suchomel: Zajímají mě vazby mezi Východem a Západem
Orientalista, japanolog a historik umění Filip Suchomel studoval v Japonsku porcelán z Arity a také restaurování speciálních laků. Fascinovala ho japonská sbírka v Náprstkově muzeu, asijskému umění se pak věnoval i v Národní galerii. Od března letošního roku vede z pozice ředitele Oblastní galerii Liberec. Jak moc se jeho specializace propíše do výstavního plánu? Jakými nástroji chce otevřít pátou největší instituci širší veřejnosti? Ve Vizitce se ho ptal Ondřej Cihlář.
Divadelnice Zoja Mikotová: Mým cílem nebylo stát na prknech, víc mě zajímalo vymýšlení etud
Zoja Mikotová absolvovala střední výtvarnou školu a poznámky k režii si dodnes kreslí. Paralelně ji ale uchvátila pantomima, s níž se poprvé setkala ve čtrnácti. Ve Vizovicích se coby divadelní technička dostala do blízkosti režie, kterou pak na JAMU vystudovala; i díky svému vedoucímu Pavlu Hradilovi mohla po svém inscenovat třeba text Daisy Mrázkové. Ve Vizitce ale s ceněnou pedagožkou a tvůrkyní mluvila Lenka Novotná i o specifiku práce s neslyšícími studenty.
Amerikanista Petr Kopecký: Vztah mezi člověkem a přírodou je mé celoživotní téma
Od studentských let se Petr Kopecký věnoval dobrovolnické práci s postiženými lidmi a romskými dětmi, v rámci občanského sdružení pak bojoval proti těžbě uhlí v dolu Frenštát. Negativní dopady životního prostředí zkoumá i z pozice odborníka na americkou etnickou literaturu, od letošního jara se ale věnuje zejména práci rektora Ostravské univerzity. Jak vnímá umělou inteligenci a co se podle něj můžeme učit od amerických studentů? Ve Vizitce se ptala Eva Lenartová.
Viktor Janiš: Jak překládat metafory? Ani po 30 letech nedokážu říct, kam až můžu zajít
Může být ručník zuřivý? Jak těžké je dnes divadlům udat překlad dramatického textu? A co to znamená, když překladatel o své odměně řekne, že je na úrovni „chléb, sůl a Chorvatsko“? I o tom ve své Vizitce mluvil překladatel z angličtiny a vystudovaný politolog Viktor Janiš. Díky jeho převodům u nás můžeme číst knihy „průzračného“ Neila Gaimana nebo Michela Fabera, kterého pan Janiš zná přes dvacet let a považuje ho za svého přítele. Rozhovor moderovala Hana Slívová.
Expert na záporné role Jiří Lábus: Dal bych Oscara tomu, kdo dobře zahraje kladnou roli
V pěti letech se Jiří Lábus rozhodl pro herectví a dodnes hrává dvacet a více představení v měsíci. Variabilitu svého hlasu poznal jako dítě, když s pomocí hrnečku vdechl život knižním scénářům pro loutkové divadlo. Na konci DAMU si ho pak pro tehdy ještě libereckou Ypsilonku vyhlídl Jan Schmid. O divadle, ale také o rozhlasové práci a o tom, do jaké míry se při výběru role řídí pocitem po prvním přečtení scénáře, mluvila s Jiřím Lábusem Lenka Novotná.