- Podcasty
- Vizitka
Poslechněte si podcast: Básník Miloš Doležal: Vzdorovat smrtelnosti poezií je čiré bláznovství, ale nic jiného mi nezbylo
Jako o krajině solitérů a melancholie mluví básník Miloš Doležal o rodné Vysočině. Bytostně spojený je s ní i farář Toufar, jehož osudy – stejně jako osudy dalších lidí zničených totalitními režimy – mapoval vltavský host detailně. Krajina, její paměť i obyvatelé se propisují také do jeho básní, výběr od 90. let do současnosti vyšel v souboru Trnem Rejnoka. O textech, ale i o práci pro rozhlas nebo o zesnulé ženě Janě mluvil pan Doležal ve Vizitce s Markétou Kaňkovou.
Vizitka
Seznamte se s lidmi, kteří žijí (s) kulturou.
Štěpán Jílek: Ze statku do světa designu. Levitující oltář v litomyšlském chrámu je splněný sen
Kdyby Štěpán Jílek nevyhrál v kostelní soutěži o nejhezčí obrázek, asi by nezačal chodit do ZUŠky a v Brně na vysoké by ho nezaujal obor spojený s průmyslovým designem. Za sebou má studentské ocenění i poctu v podobě zrealizovaného oltáře pro chrám v oblíbené Litomyšli. Jako výtvarník je na volné noze a kromě zakázkové práce se věnuje tvorbě soch ze suchých stromů či fotografování melancholických míst, kde se zdánlivě zastavil čas. Ve Vizitce s ním mluvil Ondřej Cihlář.
Hudební publicista Michal Bystrov: Když do Prahy přijel Louis Armstrong, bylo to jako potkat Boha
Texty a osudy Boba Dylana, Toma Waitse, Petera Segera a desítky dalších osobností mapuje, překládá a do kontextu společenského dění zasazuje Michal Bystrov. Považuje se za neklidného člověka, v práci s archivy je ale důsledný. Pod vlivem folku a bluesrocku píše autorské skladby, dlouhodobě se věnuje kořenům písňového žánru a stará se o památku svého otce Vladimíra. I to, jak pan Bystrov neoficiálně studoval film s novovlnnými režiséry, popsal ve Vizitce Markétě Kaňkové.
Dramaturg Vladimír Fekar: Mám rád slovní minimalismus. Proto jsem si oblíbil hry Josefa Topola
Házená v dresu Cementu Hranice, tanec a občasná spolupráce s improvizátory, herci a hudebníky okolo Petra Marka, známého z kapely Midi Lidi – to byl (profesní) start dramaturga Městského divadla Zlín Vladimíra Fekara. V Baťově městě působí už 20 let a podílí se také na organizaci festivalu Setkání. V čem pro něj byl důležitý pobyt na vojně, co si odnesl z JAMU a jak staví repertoár zlínského divadla? Ve Vizitce o tom mluvil s Michalem Burešem, a došlo i na autorské verše.
Dramaturgyně Martina Kinská: Blízká je mi mentalita severu, za černým humorem cítím bolest
Osmnáct let je Martina Kinská dramaturgyní Švandova divadla. Stále ji baví učit se od tamních režisérů, kdyby ale mohla znovu studovat, scenáristiku by ráda odkoukala od severských autorů s citem pro rozvinutí jednoduchých situací. Komedie má podle ní životnost pět let, ani sezonu by se ale nevydržela dívat na „řachandy“ Carla Goldoniho. Co ji zaujalo na životě houslistky Almy Rose a jak se jí spolupracuje s Robertem Sedláčkem? I o tom mluvila ve Vizitce s Markétou Kaňkovou.
Magdalena Juříková z GHMP: Umění ve veřejném prostoru? Přiblížit sochy publiku je náš cíl
Doplnit sbírku o díla z 60. a 90. let, dotáhnout stavbu depozitáře a Čechům důkladně přiblížit Popelku tuzemské scény – sochařství. To jsou cíle ředitelky Galerie hlavního města Prahy Magdaleny Juříkové. Instituci, která slaví 60 let, vede od roku 2012. Jak se stalo, že se jako jediná z ročníku na kunsthistorii věnovala modernímu umění? A proč je podle ní těžké srovnávat práci GHMP se zahraničními galeriemi? Ve Vizitce o tom mluvila s Markétou Kaňkovou.
Bella Adamova: Zamilovala jsem si píseň. Koncert si postavím po svém, nemusím překřičet orchestr
V jedenatřiceti je altistka Bella Adamova, rodačka z Čečny, vycházející hvězda. S rodinou odešla před útlakem do Prahy, kde chodila na mezinárodní školu. Pak zamířila do zahraničí: Londýn, Kolín nad Rýnem, Graz a aktuálně Hannover – to jsou místa, kde se učila písňové interpretaci, ale i improvizaci. Proč před vším repertoárem dala přesnost právě písním, proč chce být co nejdéle pod pedagogickým dozorem a co ji naučila terapie? Mluvila o tom ve Vizitce s Renátou Spisarovou.
Rozhlasový archivář Miloslav Turek: Proč tak ošklivě hrají? Protože zemřel prezident
Málokdo toho ví o rozhlasových záznamech víc než archivář Miloslav Turek. Rozhlas poprvé zaznamenal ve čtyřech letech, později přijímače rozebíral a toužil stát se hlasatelem – mimo jiné proto, aby pracoval v teple a mohl jít brzy domů. V rozhlase začínal jako technik, před tím jezdil s tramvají. Tuto práci by si rád zkusil ještě jednou, ve Vizitce ale s Ondřejem Cihlářem mluvil hlavně o objevování a zachraňování vzácností typu přednášky orientalisty Aloise Musila.
Video artistka Adéla Babanová: Mám ráda, když věci vypadají normálně, ale normální nejsou
Letadlo sestřelené nad ČSSR, tajemství bedny s nacistickými materiály, plány na tunel do Jugoslávie anebo úzkosti spojené s pandemií koronaviru – i to jsou témata, jimž ve svých filmech, často obsazených špičkovými herci, dává nový tvar založený na práci se selektivní pamětí absolventka AVU a žena s iráckými kořeny Adéla Babanová. Proč nakonec nestudovala na FAMU? A jak mohou filmy posouvající realitu ovlivnit dění kolem nás? I o tom mluvila ve Vizitce s Markétou Kaňkovou.
Michal Dalecký: Role v Kanceláři Blaník si cením, mohl jsem se díky ní vyjádřit k politickému dění
Jeho tvář se objevila v řadě seriálů, nejvýš ale staví roli asistenta Žížaly. Kvůli natáčení se v podstatě vzdal vystudovaného divadla, v Huse na provázku si ale stačil vyzkoušet pestré pojetí herectví pod vedením režisérů Morávka, Pitínského i Mikuláška. Seznámil se tam také s Jiřím Jelínkem, s nímž v kapele Bombarďák skládá písně pro děti a jejich rodiče. „Jde nám o to, aby rodič netrpěl a dítě odcházelo spokojené,“ konstatoval ve Vizitce, kam ho pozval Ondřej Cihlář.