Patří k nejperspektivnějším pianistům své generace. Jeho hra a interpretace je ceněna mimo jiné kvůli širokému repertoáru a vynikající úhozové technice. Čeká ho další koncert v newyorské Carnegie Hall, kde uvede projekt Smetana Reborn a zahraje kompletní Mou vlast B. Smetany v mimořádně náročné klavírní úpravě Jindřicha Kàana z Albestů.

Je bývalou ředitelkou Státního fondu audiovize a jednou z nejvlivnějších žen českého filmového průmyslu. V Česku prosadila systém filmových pobídek. Čerstvě je držitelkou Českého lva za mimořádný přínos české kinematografii. „Kulturou se vytvářejí další vztahy, třeba ty byznysové. Kultura definuje národ a je jedno, jestli jde o film, knihu nebo sochu,“ uvádí ve Vizitce.

Je spoluiniciátorem ambientního a elektroakustického alba současných českých skladatelek a skladatelů Moderna vydaného Českým rozhlasem Vltava. Představuje průřez současnými hudebními díly na pomezí moderní klasiky, ambientu, neoklasiky i filmové hudby. „Propojování je pro mě ta nejpřirozenější cesta. Baví mě vyprávět příběhy, spojovat světy, propojovat lidi a tvořit,“ vysvětluje ve Vizitce.

Bude jednou z hvězd letošního Pražského jara, kde na Závěrečném koncertě zazpívá mezzosopránové sólo ve Verdiho Requiem. Sama přiznává, že čas je důležitý i v kariéře operního pěvce, který zraje a neustále na sobě pracuje. „Lidé reagují především na emoci hlasu. Víte, jaká je to radost, když za vámi přijde divák a řekne, že když vás slyšel zpívat, vehnalo mu to slzy do očí?“

V Praze vzniká celá řada nových staveb a čtvrtí. Ondřeje Cihláře zajímalo, jak nové objekty vnímá historik architektury Zdeněk Lukeš, který jinak rád objevuje „skryté poklady“ české architektury – neznámé stavby, pozapomenuté autory i zapomenuté příběhy. A tak společně probrali i několik zásadních proměn, které naši metropoli čekají.

Ve slezské Opavě má divadlo víc než dvousetletou tradici a podle něj je to takový malý zázrak. „Máme činohru, operu, muzikál i malý balet a sto šedesát sedm zaměstnanců, což není mnoho. Když se ponoříte do nějakých vyhledávačů, zjistíte, že má naše divadlo nejmenší rozpočet, že je jedno z nejmenších. A zároveň by ty vyhledávače řekly, že jsme v posledních dvou letech dvakrát získali nominaci na Thálii,“ popisuje ve Vizitce.

Od devadesátých let výrazně ovlivňuje progresivní proud českého divadla, a to hlavně díky dlouhodobé spolupráci s režiséry jako jsou Jan Antonín Pitínský, Jan Nebeský či Miroslav Bambušek. Pracovala jak s divadly studiového typu, tak s velkými scénami včetně Národního divadla. Významnou stopu zanechala i jako pedagožka v Brně na JAMU a na FaVU, kde založila Ateliér tělového designu.

Za scénář ke snímku Agnieszky Holland Franz má nominaci na Českého lva a přiznává, že jeho vztah ke Kafkovi byl předtím víceméně chladný. „Při psaní scénáře jsem ho pochopil jako autora a pochopil jsem i moment konečnosti, který řešil. Okamžik, kdy nad dílem ztrácíte moc ve chvíli vydání knihy, v mém případě odevzdání scénáře režisérovi,“ uvádí ve Vizitce.

Přeložila zpověď člena japonské mafie, kterou na Vltavě od 8. března uvedeme v Četbě s hvězdičkou. „I v rámci jakuzy nesměl nikdo ztratit tvář, v japonské mafii se podvádělo a vraždilo se vší slušností,“ vysvětluje ve Vizitce. Jak se v Japonsku propujují moderní hi tech nástroje a víra v mýtické bytosti a strašidla? Kdy a kde si Japonci dovolí uvolnit ze sešněrovaných konvencí? A jaké Japonsko zachytil Džiniči Saga ve zmíněné knize Zpověď šéfa jakuzy? Ptá se Karolína Koubová.

Za Design sady pomůcek pro osoby se znevýhodněním, anglicky ABLE art set for [dis]abled, získala ocenění v kategorii Mladá naděje a Ženy v Inovacích mezinárodní soutěže Woman Changing The World. „Ocenění není jen cenou za design, ale taky za společenský přínos, a to je pro mě velmi silné,“ popisuje ve Vizitce.