Zakladatel a ředitel organizace Ara Art už podvanácté organizuje Mezinárodní den Romů. Letošním ročníkem zní téma „Romové v říši divů“, které vyjadřuje přirozeně přijímanou romskou identitu jako plnohodnotnou součást veřejného prostoru. Sám se snaží měnit předsudky české společnosti vůči romské menšině a kulturu a umění propojovat s občanskou angažovaností.

Sbírka povídek Fáze jedné ženy, kterou napsala, je nominovaná na Cenu Magnesie Litera. Porota ocenila její suverénní vyprávění, jazykově čisté reflexe životních etap především ženských postav a skvěle vystavěné texty. Dlouhodobě žila ve Francii, teď se vrací zpátky do Čech a přiznává, že zažila silný stesk po domově a že si češtinu začala více uvědomovat právě v konfrontaci právě s cizími jazyky.

Pochází ze Strážnice a do jihomoravského města zasadil také svůj celovečerní debut, lupičskou komedii Poberta, jíž je scénáristou, režisérem i kameramanem. „Ve filmu jsou westernové principy velkou inspirací. Jednou z vrstev, kterou jsem se do něj snažil dostat, byla taky mechanika toho, jak město nedává druhou šanci lidem, kteří by si ji mohli zasloužit,“ vysvětluje ve Vizitce.

Amerikanistka zaměřující se na iberoamerický region popisuje aktuální situaci na Kubě, v jejich vodách, i ve vztahu ke Spojeným státům. Sama do největší karibské země v poslední době jezdí kvůli výzkumu česko-kubánských vztahů. „Čeští hispanisté, kteří v šedesátých letech vycestovali na Kubu, vzpomínali na to, že tam například poprvé četli Kafku. Represivní začíná být Castrův režim směrem k umělcům a intelektuálům až začátkem sedmdesátých let,“ konstatuje ve Vizitce.

Od loňska má stálé angažmá v Městských divadel pražských, zároveň tento čerstvý absolvent DAMU už od sedmnácti let hraje v nezávislém souboru Geisslers Hofcomoedianten. „Geisleři jsou moje srdeční záležitost, v městských se zase dělá činohra moderním způsobem, přišlo mně zajímavé stát se členem právě tohoto souboru,“ vysvětluje ve Vizitce. Má zálibu v cizích jazycích i v historii a říká, že je pro něj zásadní ztotožnění se s postavou.

Už třicet let se zabývá dílem Jana Amose Komenského, je vysokoškolským pedagogem a zakladatelem projektu Komenský/ Příběhy lidskosti. „Byl vynikajícím pozorovatelem toho, jak funguje člověk jako jedinec i jako člověk ve společnosti a dokázal to jedinečně pojmenovat,“ popisuje ve Vizitce a dodává: „Za svého života byl opravdu věhlasný, proslavil se hlavně učebnicí Brána jazyků.“

Ke stému výročí narození Milese Davise vydal své dvanácté album Sorry Miles!. Deska odkrývá pravé autorství klasických jazzových skladeb, které jsou mylně připisovány Milesi Davisovi. Zároveň jde ale o poctu tomuto geniálnímu jazzmanovi. „Nepotřebuju hodnotit osobnost Milese Davise, nekazí mi to požitek z jeho hudby,“ vysvětluje ve Vizitce.

Už čtvrtým rokem pořádá česko-slovenský festival Noc zpěvaček zaměřený na ženské hlasy napříč hudebními žánry. Také učí zpěv a snaží se v lidech odemykat jejich vrozený hlasový potenciál v plné síle. I když pochází z hudební rodiny, vyučila se nejprve pekařkou a následně vystudovala nonverbální divadlo. Jak si osvojila svůj způsob lektorování zpěvu? A proč šla studovat právě pantomimu? Ptá se Ondřej Cihlář.

Je autorem hudby k oscarovému dokumentu s českou stopou Pan Nikdo proti Putinovi. Hlavní postavou je učitel Pavel Talankin zvaný Paša, který měl původně na starosti školní záznamy nástupů, přehlídek a výuky. Postupně se z povinné dokumentace stalo svědectví o rychlé proměně společnosti a tlaku na vlasteneckou výchovu. „Režisér Borenstein měl představu, jakou chce mít hudbu a kde přesně,“ popisuje ve Vizitce.

Na letošním festivalu Jeden svět odpremiérovala časosběrný dokument Homeless Blues, který je kolektivním portrétem lidí na ekonomickém dně. V něm také zachycuje pozitivní příklad Prahy 9, která se k problému bezdomovectví postavila jinak než je obvyklé. „Na lidi obecně jsem moc zvědavá, zajímá mě, co v nich je,” popisuje ve Vizitce.