Fallout je jedna z těch her, které se hned po vydání stávají okamžitými klasikami. Pro mne nastavil Fallout laťku hodně vysoko hned v několika oblastech.

Arkádové hry jsou pro řadu lidí vůbec prvním bodem kontaktu s fantastickým světem videoher.

Filosofii jsem studoval, což mi dává jedinečné právo tvářit se, že vím, o čem mluvím.

To, že jsou počítačové hry umění, jsme už ustavili jako fakt. V tomto díle se budeme bavit o svébytné estetice her. Vizualita totiž není jen kabát, ale určující znak média.

RPG jsou bezesporu mým oblíbeným herním žánrem her. Mám rád nepopiratelné klasiky jako Witcher III, Might and Magic, Fallout nebo Baldur’s Gate, popřípadě Diablo.

Moje osobní historie hráče videoher je dlouhá a tak zásadním způsobem spjatá s mou existencí, že si někdy jen stěží uvědomuji, že mají i nějakou historii vlastní.

Simulátory mě vlastně nikdy nebavily. Kromě nezbytné aféry s The Sims jsem se nikdy žádným moc nezabýval. I když, jak se to vezme.

Za celý svůj život jsem zažil jenom málo vzácných okamžiků, kdy mě kus umění donutil uronit právě jednu jedinou slzu.

HALF-LIFE je pomyslná meta pro všechna FPS (střílečky z pohledu první osoby), a vlastně pro hry obecně.