Doba po ruské okupaci Gruzie v létě roku 2008 přinesla lepší časy i na území západní Gruzie – někdejší Kolchidy. Čínští turisté se tu dlouho neohřáli, naopak Rusové jsou stálicemi a ruština je znovu v kurzu. I u mladých Gruzínců, kteří ještě nedávno – hlavně z politických důvodů – upřednostňovali angličtinu a rusky mluvit nechtěli.

Do někdejší Horní Kolchidy neboli Svaneti vás dnes odveze buď terénní jeep, nebo legendární maršrutka – čili dodávka, která slouží jako veřejná doprava a zastaví vám naprosto všude. Jestli se ale rozhodnete jít kus cesty po svých, opatrnost je na místě – dodnes jsou tu v lesích kavkazští bizoni, vlci i medvědi.

Lidé kolem města Vani říkají, že dodnes tam čas od času prší zlatý déšť. Když přijdou opravdu silné deště, voda tam z mělkých hrobů vyplavuje zlaté náhrdelníky, prsteny, brože nebo pohřební figury. Je to jako v pohádce,“ říká zcela vážně pan Avtanil Pailodze, historik a vedoucí regionálního muzea ve městě Khoni.

Literárně je Jásonovo putování prozkoumáno dokonale. Porovnáním starých zeměpisných názvů z někdejší Persie, Kolchidy nebo Řecka je jasné, že vojensko-námořnická družina Argonautů skutečně cestu vykonala.

Silná, bohatá Kolchida vznikla více než 1200 let před Kristem, zanikla o 1600 let později a za svůj zlatý věk považuje dobu mezi lety 200 až 300 před naším letopočtem. Kdo ji ovládal, kontroloval nejen přístup k moři, ale i obchodní cesty do Persie, střední Asie a později i do daleké Číny.

Itálie je jedním z největších producentů jablek v Evropě. Čtyři sta tisíc tun jich každoročně sklidí ve slunných údolích Val di Non a Val di Sole v regionu Trentino. Sklizeň začíná v polovině srpna a trvá do začátku listopadu.

„Celkově se ale tahle oblast hodně mění. Tam, kde byly dříve potřeba sněžnice, je dnes skála, na kterou potřebujete spíše lana. A na některá místa se bez ledovce nedostanete, protože se ztratila přístupová cesta.“

O tom, že v Trentinu myslí na přírodu, svědčí také ojedinělý projekt, díky kterému mizí z údolí Val di Pejo veškerý plast na jedno použití. Místní k tomu inspirovala studie vědců z Milána, která potvrdila přítomnost mikroplastů v ledovcích.

Mikroklima v severní Itálii je vhodné také pro pěstování vinné révy. Právě réva je předmětem výzkumu ve vědeckém centru Edmunda Macha v Trentu. Vinná réva, která by byla odolná vůči nejrozšířenějším nemocem, tedy proti plísni révové a padlí, by totiž vinařům velmi pomohla.

Rychlost, s jakou alpské ledovce tají, stále nabírá na síle. „Je to výsledek lidského konání, není to přirozený vývoj. Je to velmi nebezpečný trend. Přitom ledovce tolik potřebujeme. Chování bychom měli změnit co nejdříve. Nejlépe teď hned,“ apeluje na všechny glaciolog Christian Casarotto.