Dneškem začíná opět běh na delší trať, protože několik následujících sobot budu věnovat četbě jediného titulu a jak už vidíte z názvu, bude se jednat o Hostinec u kamenného stolu od Karla Poláčka. Prosluněným příběhem ze zapadlého lázeňského letoviska, známým i z filmového zpracování, si tak budete moci prodloužit končící léto až do podzimu.

Román vyšel poprvé v roce 1941 v Knihovně Lidových novin. Tehdy ale na obálce jméno Karla Poláčka nestálo, pro svůj židovský původ byl spisovatel v tehdejším protektorátu persona non grata a vydání tak svým jménem pokryl Vlastimil Rada, který knihu také ilustroval. Rada byl sice primárně právě výtvarník, měl za sebou ale i několik knih psaných v tandemu s humoristou Jaroslavem Žákem, a tak u něj autorství podobného díla nepůsobilo jako pěst na oko.

Touto četbou bych chtěl nenápadným způsobem upozornit na existenci mého internetového antikvariátu Ve vazbě, kde najdete stovky dalších přehlížených pokladů let minulých (které už si ale budete muset přečíst sami). Pokud se vám kniha líbila, je tu určitá pravděpodobnost, že vás zaujme i můj soudničkový podcast Soudní síň . Pokud byste mě chtěli v této tvorbě podpořit, ale na knížky už nemáte místo, můžete rovnou odčerpat část svého jmění na můj účet, jehož číslo zní takto: 1916485022/3030.

Obsah:

00:00 Předmluva

02:37 Vlastimil Rada: Čtyři léta autorem Hostince U kamenného stolu

11:52 1. Kapitola

22:01 2. Kapitola

29:40 3. Kapitola

39:03 4. Kapitola

47:36 5. Kapitola

Dnešní četbou zahajuji seriál, ke kterému bych se čas od času chtěl vracet a ve kterém se budu soustředit na Haškovy povídky, črty a humoresky, kterých napsal na 1200! Vzal jsem si totiž k ruce bibliografii Jaroslava Haška, zpracovanou v roce 1960 Radko Pytlíkem a Miroslavem Laiskem, a řekl jsem si, že si postupně přečtu Haškovo kompletní dílo v chronologickém pořadí. Texty, které mě něčím zaujmou, budu vyzobávat do této četby. Většinou se jedná o opravdu krátké texty, takže jich vyberu vždy více. A nebudu se soustředit jen na ty nejznámější, spíše naopak. A začnu těmi nejstaršími publikovanými texty.

Touto četbou bych chtěl nenápadným způsobem upozornit na existenci mého internetového antikvariátu Ve vazbě, kde najdete stovky dalších přehlížených pokladů let minulých (které už si ale budete muset přečíst sami). Pokud se vám kniha líbila, je tu určitá pravděpodobnost, že vás zaujme i můj soudničkový podcast Soudní síň . Pokud byste mě chtěli v této tvorbě podpořit, ale na knížky už nemáte místo, můžete rovnou odčerpat část svého jmění na můj účet, jehož číslo zní takto: 1916485022/3030.

Obsah:

00:00 Předmluva

03:48 Cikáni o „hodech“ (26. 1. 1901, Národní listy)

09:23 Praha je Praha (17. 5. 1902, Národní listy)

16:23 Živý sen selky Boganové (10. 8. 1902, Národní listy)

Minulý týden jsem veselou loveckou povídkou Na kachny připomněl zapomenutého spisovatele Karla Šípka a dnes tu mám dalšího zapomenutého spisovatele a další lovecké povídky, i když tentokrát hodně jiného rázu. Dnešní četbou porušuji pravidla, která jsem si nastavil a vlastně porušuji i zákony. Od úmrtí dnešního autora totiž neuplynulo sedmdesát let, což činí jeho díla autorskoprávně volná, ale pouze čtrnáct let. I tak mám ale dojem, že o Robertu Gillovi dnes slyšíte poprvé a že je tedy dnešní Ve vazbě evangelizací, spíše než parazitováním na známém jménu. Čtu tři povídky z jeho jediné knihy Protokoly z roku 1964.

Touto četbou bych chtěl nenápadným způsobem upozornit na existenci mého internetového antikvariátu Ve vazbě, kde najdete stovky dalších přehlížených pokladů let minulých (které už si ale budete muset přečíst sami). Pokud se vám kniha líbila, je tu určitá pravděpodobnost, že vás zaujme i můj soudničkový podcast Soudní síň . Pokud byste mě chtěli v této tvorbě podpořit, ale na knížky už nemáte místo, můžete rovnou odčerpat část svého jmění na můj účet, jehož číslo zní takto: 1916485022/3030.

Obsah:

00:00 Předmluva

02:41 Robert Gill: Zajíci

11:11 Robert Gill: Vlci

19:45 Robert Gill: Kalamajka

26:51 Doslov

Bonusem z minulého týdne uzavřený román U snědeného krámu věnoval Ignát Herrmann "Příteli Karlu Šípkovi". Rozhodl jsem se tedy jednou povídkou připomenout v rámci sobotní četby tohoto autora, který ve své době (žil v letech 1857-1923) patřil mezi čtenářsky oblíbené, dnes je ale prakticky zapomenutý.

Šípek má na svém kontě stovky humoristických povídek, já jsem jako ukázku vybral tu, která vyšla ve stejném čísle Švandy Dudáka, jako první kapitoly U snědeného krámu. Tedy ve třináctém čísle z roku 1884.

Touto četbou bych chtěl nenápadným způsobem upozornit na existenci mého internetového antikvariátu Ve vazbě, kde najdete stovky dalších přehlížených pokladů let minulých (které už si ale budete muset přečíst sami). Pokud se vám kniha líbila, je tu určitá pravděpodobnost, že vás zaujme i můj soudničkový podcast Soudní síň . Pokud byste mě chtěli v této tvorbě podpořit, ale na knížky už nemáte místo, můžete rovnou odčerpat část svého jmění na můj účet, jehož číslo zní takto: 1916485022/3030.

Obsah:00:00 Předmluva02:20 Karel Šípek: Na kachny18:43 Doslov

Minulou četbou jsme uzavřeli životaběh obchodníka Martina Žemly, který ve své knize U snědeného krámu zpracoval Ignát Herrmann. Řekl jsem si, že tedy náš společný pobyt ve Václavské ulici prodloužím ještě o tento bonusový díl. O tom, že U snědeného krámu pro Herrmanna bylo opravdu stěžejní dílo, do kterého vložil i řadu svých autobiografických zážitků a životních témat, svědčí také jeho esej Mrtvola v domě. Její nejstarší vydání jsem dohledal v roce 1892 v časopisu Květy a od té doby bývá často otiskována jako doslov románu U snědeného krámu. No a právě tento text je oním bonusem, s jehož četbou začínám právě teď.

Touto četbou bych chtěl nenápadným způsobem upozornit na existenci mého internetového antikvariátu Ve vazbě, kde najdete stovky dalších přehlížených pokladů let minulých (které už si ale budete muset přečíst sami). Pokud se vám kniha líbila, je tu určitá pravděpodobnost, že vás zaujme i můj soudničkový podcast Soudní síň . Pokud byste mě chtěli v této tvorbě podpořit, ale na knížky už nemáte místo, můžete rovnou odčerpat část svého jmění na můj účet, jehož číslo zní takto: 1916485022/3030.

Obsah epizody:

00:00 Předmluva

03:31 Ignát Herrmann: Mrtvola v domě (1892)

18:52 Doslov

Vítejte u další četby z knihy U snědeného krámu od Ignáta Herrmanna. Než se pustím do čtení posledních kapitol knihy, tak klasicky stručná rekapitulace pro ty, kteří v běhu týdne zapomněli, co se minule stalo. Bylo toho vlastně poměrně hodně. Předně, paní Šustrová v péči o domácnost překvapivě tak trochu zapomněla na sebe a byl z toho tyfus, se kterým si několik dlouhých týdnů poležela v nemocnici. To Pavlínu s Martinem vysvobodilo z manželského tyjátru a každý si žil svůj život. Martin v krámě s častými nočními výpravami do hostinců, Pavlína doma nebo na procházkách, často za doprovodu Arnošta Plagwitze. Ačkoliv si manželé mysleli, že už se maminka nevrátí, ukázalo se, že má stará paní tuhý kořínek. Její radost z návratu do domu ve Václavské ulici jako by se přenesla i na její dceru, která najednou v podstatě poprvé za dobu manželství začíná ke svému muži jevit otevřenou náklonnost. Žemla jí ale zatím odolává, tak uvidíme, jak se vše vyvine.

Touto četbou bych chtěl nenápadným způsobem upozornit na existenci mého internetového antikvariátu Ve vazbě, kde najdete stovky dalších přehlížených pokladů let minulých (které už si ale budete muset přečíst sami). Pokud se vám kniha líbila, je tu určitá pravděpodobnost, že vás zaujme i můj soudničkový podcast Soudní síň . Pokud byste mě chtěli v této tvorbě podpořit, ale na knížky už nemáte místo, můžete rovnou odčerpat část svého jmění na můj účet, jehož číslo zní takto: 1916485022/3030.

Obsah:

00:00 Předmluva

01:43 Díl 4., Kapitola 14.

15:13 Díl 4., Kapitola 15.

41:06 Díl 4., Kapitola 16.

49:02 Díl 4., Kapitola 17.

Další sobota, další četba z knihy U snědeného krámu od Ignáta Herrmanna. Minule jsme po nějaké době mohli opustit těch několik metrů čtverečních v pražské Václavské ulici, kde sídlil krám Martina Žemly a dům, ve kterých bydlely Šustrovy. Náš kvazimanželský pár se totiž vydal na procházku a Herrmann pečlivě mapoval každou prošlou ulici, takže je možné se vydat v jejích stopách. I když, nejednalo se samozřejmě o společnou procházku, zaklesnuti vyrazili pouze pro zraky paní Šustrové. Na Dobytčím trhu, tedy dnešním Karlovo náměstí, se rozdělili. Pavlína, která zvažovala, že by procházku využila k útěku a vysvobození se z pout nešťastného manželství, se dotoulala až na Malou stranu, kde se náhodou potkala s Arnoštem Plagwitzem, svým dávným milým. Pozapomenutý oheň v obou opět zahořel, smluvili si, kdy by se mohli opět setkat a Pavlína výrazně pookřála, což si Žemla při společné potěmkinovské cestě z procházky vyložil jako dobré znamení. Pavlína si zase za dobré znamení považovala výsledky svého výkladu karet. Dnes zazní hned čtyři další kapitoly, ve kterých se možná ukáže, při kom bude stát více štěstí.

Touto četbou bych chtěl nenápadným způsobem upozornit na existenci mého internetového antikvariátu Ve vazbě, kde najdete stovky dalších přehlížených pokladů let minulých (které už si ale budete muset přečíst sami). Pokud se vám kniha líbila, je tu určitá pravděpodobnost, že vás zaujme i můj soudničkový podcast Soudní síň . Pokud byste mě chtěli v této tvorbě podpořit, ale na knížky už nemáte místo, můžete rovnou odčerpat část svého jmění na můj účet, jehož číslo zní takto: 1916485022/3030.

Obsah:

00:00 Předmluva

02:02 Díl 4., Kapitola 10.

17:29 Díl 4., Kapitola 11.

26:29 Díl 4., Kapitola 12.

40:00 Díl 4., Kapitola 13.

Je před námi další sobotní četba z knihy U snědeného krámu od Ignáta Herrmanna. Co se časoprostoru týče, odehrávaly se kapitoly, které jsem četl v minulém i předminulém díle ve dni po svatbě. Ten se totiž Žemlovi asi hodně táhl. Společnost mu po většinu dne dělal rytmistr Kylián, který u něj v krámě vyspával opici. To sice Martinovi nebylo zrovna dvakrát po chuti, nakonec byl ale za tohoto spáče rád, protože mu poskytl výmluvu, proč nemůže na oběd nahoru do v uvozovkách svého bytu. Večer už se ale této audienci vyhnout nemohl. Zanechali jsme ho právě v okamžiku, kdy přes protesty rytmistra, který se tu zase vyskytl, zamkl krám a chystal se na výpravu do druhého patra. A přesně v tom momentě tedy začíná dnešní kapitola…

Touto četbou bych chtěl nenápadným způsobem upozornit na existenci mého internetového antikvariátu Ve vazbě, kde najdete stovky dalších přehlížených pokladů let minulých (které už si ale budete muset přečíst sami). Pokud se vám kniha líbila, je tu určitá pravděpodobnost, že vás zaujme i můj soudničkový podcast Soudní síň . Pokud byste mě chtěli v této tvorbě podpořit, ale na knížky už nemáte místo, můžete rovnou odčerpat část svého jmění na můj účet, jehož číslo zní takto: 1916485022/3030.

Obsah:

00:00 Předmluva

01:31 Díl 4., Kapitola 7.

25:55 Díl 4., Kapitola 8.

44:06 Díl 4., Kapitola 9.

Zdravím všechny, kteří ještě sebrali sílu na to, aby sledovali Žemlův neodvratný pád do propasti. Minulý týden jsem načal poslední díl románu U snědeného krámu Ignáta Herrmanna, nazvaný Zrazen a sněden. Byli jsme v něm svědky dění, které následovalo bezprostředně po oné nevyvedené svatební noci. Paní Šustrová žije v domnění, že všechno jde podle plánu, jinak je to v případě posluhovačky Randové. Ta totiž odhalila, že Žemla strávil svou svatební noc ve svém kumbále za krámem. Je tu ale minimálně jeden pravidelný návštěvník krámu, který nemůže v tento významný den vynechat možnost zjistit co je nového a s ním se setkáme hned v první z dnešní trojice kapitol…

Touto četbou bych chtěl nenápadným způsobem upozornit na existenci mého internetového antikvariátu Ve vazbě, kde najdete stovky dalších přehlížených pokladů let minulých (které už si ale budete muset přečíst sami). Pokud se vám kniha líbila, je tu určitá pravděpodobnost, že vás zaujme i můj soudničkový podcast Soudní síň . Pokud byste mě chtěli v této tvorbě podpořit, ale na knížky už nemáte místo, můžete rovnou odčerpat část svého jmění na můj účet, jehož číslo zní takto: 1916485022/3030.

Obsah:

00:00 Předmluva

01:22 Díl 4., Kapitola 4.

16:57 Díl 4., Kapitola 5.

35:35 Díl 4., Kapitola 6.

Dnešní četbou načínám čtvrtý a poslední díl knihy U snědeného krámu od Ignáta Herrmanna, nazvaný Zrazen a sněden. V minulé epizodě konečně došlo na tu tak dlouho avizovanou svatbu. Ta proběhla za vytrvalého deště bez většího zájmu širšího obecenstva, pouze za doprovodu několika málo sezvaných hostů. Ti se zúčastnili i následné oslavy v bytě Šustrových, který stará paní přenechala novomanželskému páru. Pověstná první noc v novém bytě ale pro Žemlu nedopadla tak, jak si představoval. Až ve chvíli, kdy se kupec chystal k tomu, že se svou vytouženou Pavlínkou bude sdílet nejen stůl, ale i lože, přiznala se mu tato nevybíravě, že k němu nic necítí, možná snad nenávist a pohrdání. Žemlovy konečně došlo, že celá Pavlínina láska byla jen iluze, kterou dokonale vytvořila paní Šustrová a jako v mrákotách svůj byt opustil a svatební noc strávil v kumbálku za krámem.

Touto četbou bych chtěl nenápadným způsobem upozornit na existenci mého internetového antikvariátu Ve vazbě, kde najdete stovky dalších přehlížených pokladů let minulých (které už si ale budete muset přečíst sami). Pokud se vám kniha líbila, je tu určitá pravděpodobnost, že vás zaujme i můj soudničkový podcast Soudní síň . Pokud byste mě chtěli v této tvorbě podpořit, ale na knížky už nemáte místo, můžete rovnou odčerpat část svého jmění na můj účet, jehož číslo zní takto: 1916485022/3030.

Obsah epizody:

00:00 Předmluva

01:56 Díl 4., Kapitola 1.

21:23 Díl 4., Kapitola 2.

40:13 Díl 4., Kapitola 3.