- Podcasty
- Seriál Radiožurnálu
Poslechněte si podcast: v
Česko má za sebou volební víkend. Vítězně z něj vyšel generál ve výslužbě Petr Pavel. Novým českým prezidentem se stane v březnu. Jaké budu jeho první kroky v následujících týdnech? A kdy bude mluvit s Milošem Zemanem?
Seriál Radiožurnálu
Pravidelné seriály z vysílání Radiožurnálu. Zajímavá témata, reportáže z vašeho kraje, kulturních akcí i historie. Jednotlivé díly seriálů vysíláme během ranního, dopoledního, odpoledního, večerního i nočního a víkendového proudového vysílání. Všechny záznamy epizod najdete na webu.
Tři roky od prvního formuláře. Lenka a Tomáš si vezou domů malého Tobiase: „Je to krásný pocit!“
Lenka s Tomášem ze seriálu Radiožurnálu „Deníky adopce“ se dočkali. Jsou doma tři. Na konci letošního února si přivezli domů ročního zdravého chlapečka. Vzájemně se poznávají a zvykají si na sebe. První fázi se říká předadopční péče a trvá nejméně tři měsíce. Pak se čeká na rozhodnutí soudu o osvojení dítěte
Vytoužený telefonát! Manželé se po třech letech čekání setkávají s adoptivním miminkem
Tři roky čekali zájemci o adopci Lenka a Tomáš na vymodlený telefonát. Letos v lednu mobil konečně zazvonil. Manželé se během pár vteřin dověděli, že by mohli mít zdravého ročního chlapečka. Při nahlížení do spisu ho viděli i na fotkách a za pár dnů si ho oba poprvé pochovali v náručí. Jak první setkání probíhalo a co manžele dál čeká?
„O adopci se bavíme někdy celý víkend.“ Lenka a Tomáš jsou oficiálně čekatelé na dítě
Manželé Lenka a Tomáš se na podzim 2020 stali oficiálními žadateli o adopci. Dostali se do evidence krajského úřadu a to znamená, že už přímo čekají na dítě. Netuší ale, jestli se stanou rodiči za měsíce nebo třeba roky. Kočárek a výbavičku zatím nemá smysl kupovat i kvůli tomu, že se neví, jak malé dítě zrovna půjde do adopce. Lenka s Tomášem do žádosti napsali, že by chtěli maximálně rok a půl staré dítě. Na pohlaví jim nezáleží.
„Ani jednou jsme nezapochybovali.“ Manželé absolvovali přípravné kurzy pro náhradní rodiče
Součástí každého adopčního procesu je přípravný kurz pro náhradní rodiče. Lenka a Tomáš si daným programem prošli v létě 2020. Příprava má zájemce o adopci detailně upozornit na rizika i nejlepší způsob, jak o osvojení se samotným dítětem a okolím mluvit. Lektoři po ukončení kurzu Lence a Tomášovi dali odpověď na to, jestli jsou vůbec vhodnými kandidáty. Poslechněte si druhý díl seriálu.
Začátek adopce: Lenka a Tomáš vyplnili dotazník včetně představ o dítěti
Lenka a Tomáš nemůžou mít vlastní děti a rozhodli se pro adopci. První úřední krok udělali na konci roku 2019, kdy si podali žádost o zařazení do evidence žadatelů o adopci. Museli doložit svůj zdravotní stav i třeba to, jaké mají příjmy. Manželé by si rádi adoptovali dítě nebo dvojčata do dvou let věku.
Fotbalisté z Brownsvillu: Žijí pod hranicí chudoby. Chceme, aby jim fotbal pomohl k lepšímu životu
Dostat se do bezpečí Spojených států a získat tam povolení k pobytu a práci, kvůli tomuto cíli riskují život statisíce lidí a rodin, které míří k americké jižní hranici. Život je ale tvrdý a chudoba velká i přímo za ní, na americké straně. Odráží se to třeba v příběhu středoškolského týmu evropského fotbalu z města Brownsville v nejjižnějším cípu Texasu, zeměpisně hodně izolovaného od zbytku Spojených států.
Městečko Matamoros: Podniky i restaurace musí platit každý měsíc výpalné
Města na mexické straně hranice se Spojenými státy patří k těm nejnebezpečnějším v této zemi, kde je násilí velký problém a obyvatele běžně terorizuje mafie. Právě u hranice se všechny problémy Latinské Ameriky koncentrují – operují tam pašeráci, počet vražd je tam vysoký, město řídí mafie a vybírá výpalné, k tomu tam živoří tisíce zoufalých lidí na útěku. Přesto by řada tamních obyvatel za život na americké straně neměnila.
Útěk z Venezuely: Výpalné, výhrůžky smrtí i cesta v kufru auta. Jak vypadá americký detenční tábor?
Statisíce lidí ročně přicházejí v zoufalé situaci k americké jižní hranici a doufají, že na její druhé straně dostanou šanci začít nový život. Ale jen menšině těch, co touží po azylu, se to podle vládních statistik podaří. Někteří neuspějí, jiní cestou i zemřou. V dnešním dílu našeho seriálu vám představíme muže z Venezuely, který patří k těm šťastnějším. I za pomoci pašeráků se do USA dostal Walid Shaaban, teď je tam legálně a čeká na výsledek azylového řízení.
Džunglí přes řeku: Vytvořili jsme lidský řetěz, ale mnoho lidí to strhlo a zůstali tam
Podstatná část uprchlíků, kteří se v poslední době snaží dostat do Spojených států, pochází z Venezuely. Většina z nich prchá před hladem a násilím diktatury Nicoláse Madura po zemi, to je víc než čtyři tisíce kilometrů. Část cesty vede přes nebezpečnou divočinu. Jak přežili putování džunglí a jaké emoce zažívají? Poslechněte si díl seriálu.
Uprchlické ležení na břehu Rio Grande: Všude je cítit spálenina a výkaly, do přístřešků zatéká
Někteří z nich překonali, z velké části pěšky, i čtyři tisíce kilometrů. Kvůli politickému útlaku, bídě, násilí ze strany gangů, výhrůžkám zabitím nebo i kvůli ztrátě živobytí vinou změny klimatu jsou na útěku ze svého domova a podnikli riskantní cestu do Spojených států. Tam chtějí využít svého práva zkusit požádat o azyl. Podle pravidel ale musejí na termín vstupního pohovoru čekat na mexické straně hranice. Co při tom prožívají?