- Podcasty
- Očima Saši Mitrofanova
Poslechněte si podcast: V Rusku může znamenat zítřek návrat roky nazpět
Současnou situaci v Rusku, která oplývá závanem časů minulých, komentátor Alexandr Mitrofanov dokladuje na třech událostech z uplynulého týdne. Komentář byl původně natočen pro Český Rozhlas Plus.
Očima Saši Mitrofanova
Alexandr Mitrofanov komentuje nejčastěji vnitropolitické dění a témata spojená s vývojem v Rusku.
Zlo démonické a všední
Masakr v moskevském Krokus Centru vzkřísil emoce spojené se zlem. Vraždění prováděné islámskými radikály má pro nás démonické zbarvení. Svádí to k tomu, aby člověk příšerné zlo zaškatulkoval jako něco mimo náš civilizační okruh. Byl by to ale postoj hodný pana Povondry z Války s mloky.
Rusko po „volbách“. Ten umí to a ten zas tohle
V poledne v neděli 17. března vzplál na Můstku v Praze Putin. Nebyl to ruský prezident, jen jeho maska. Asi stovka ruských občanů, kteří Putina nesnáší, však i tento rituál doprovodila potleskem.
Bez omezení
Odříkaného chleba největší krajíc. Francouzský prezident Emmanuel Macron tak dlouho volal Vladimiru Putinovi, že ho absence vstřícnosti z Kremlu přestala bavit. A pro leckoho nečekaně se stal tvůrcem nového přístupu k agresivnímu ruskému státu, který se cítil pevný v kramflecích.
Před „prezidentskými volbami“ v Rusku
Počínaje pátkem 15. března a konče nedělí 17. března probíhá v Ruské federaci speciální operace, kterou Kreml nazývá volbou hlavy státu. Nelze přesně určit procento obyvatel RF, kteří v duchu vědí, že nejde o žádné volby, protože nebyly vytvořeny rovné podmínky pro kandidáty a protože ve všeobecném povědomí už dlouhá léta žije jistota, že úřední výsledky upravuje Putinova administrativa dle libosti. Toto procento ale bude bezpochyby většinové.
Rakušan a Hašek. O co jde?
Vít Rakušan dostal v uplynulých dnech nemalé množství upozornění od voličů, že by se měl pozastavit nad způsobem přemýšlení, kvůli kterému mu nemusí dát v dalších volbách svůj hlas. Tedy nejen jemu, nýbrž celému hnutí STAN. O co jde?
Po Navalném
V ruském opozičním, což je většinou exilové, prostředí bylo hlavním tématem uplynulého týdne množství lidí, kteří se přišli rozloučit s Alexejem Navalným v den jeho pohřbu a v dalších dnech. Nejrozšířenější fotografií se stalo zachycení kopce květin na Navalného hrobu. Zdůrazňovalo se, že zakryly kříž a že kopec byl vysoký jako člověk. Leitmotivem četných textů a promluv se stala naděje, že lidé u Navalného hrobu znamenají začátek konce Putinova režimu.
Utopená utopie
Zničehonic se mi vybavila více než třicet let stará slova Ivana Svitáka, že s Francisem Fukuyamou hrál v Americe fotbal. Ne, zničehonic to nebylo. Fukuyama se mi, ač jsem ho nikdy neviděl, natož s ním hrál fotbal, v myšlenkách zjevuje často.
Srazila se dvě Ruska, Putinovo a Navalných
Málokdy se stane, že se v jednom týdnu ve veřejném prostoru sejdou projevy dvou nesmiřitelných nepřátel a je tak možné jejich pozice porovnat. Ve středu promluvila v Evropském parlamentu Julie Navalná, vdova po Alexeji Navalném a pokračovatelka jeho práce. A den poté hovořil před ruským parlamentem Vladimir Putin, prezident Ruské federace a nesmiřitelný nepřítel rodiny Navalných, která ho veřejně označila za vraha svého muže a otce.
Dva roky za námi, léta před námi
V sobotu ukázalo hodně lidí v Česku, a nebylo to jen v Praze, na čí straně jsou v probíhající válce barbarství proti svobodě. Dva roky války narýsovaly přesnou čáru. Na jedné straně čáry jsi s námi, na straně druhé s nimi. Tak strávíme další léta.
Navalnyj – mýtus a realita
Alexej Navalnyj byl podle mě mimořádný člověk proto, že jeho pohrdání zlem bylo tak silné, že neváhal kvůli němu zemřít, jen aby se neušpinil o ty, které nenáviděl. To umí opravdu málokdo. Po jeho zavraždění (přirozená smrt to v žádném případě nebyla) zesílil Navalného mýtus, který ale vznikl už předtím. Aniž snižuji sílu jeho odhodlání, chci oddělit mýtus od reality.