- Podcasty
- Příběhy 20. století
Poslechněte si podcast: V prosinci 1951 jsme otce viděli naposledy živého. A pak až v rakvi. Příběh Jiřiny Moravcové
Před sedmdesáti lety, v prosinci 1951, zatkla komunistická politická policie bývalého obchodního manažera a vysokého státního úředníka Ing. Jana Müllera. V životě byl uvězněn čtyřikrát, za nacismu i za komunismu – poslední „vyšetřování“ však nepřežil. V Příbězích 20. století na něj vzpomíná jeho dcera Jiřina Moravcová, které bylo v době otcova zatčení šestnáct let. Do pozdního věku se nedozvěděla, za jakých okolností zemřel – a je pravděpodobné, že to už nikdy nevyjde najevo.
Příběhy 20. století
Vyprávíme příběhy, na které se zapomnělo, nebo se na ně mělo zapomenout.
Pojď, zavedu tě mezi děti. Příběh výtvarníka Miroslava Kovala a jeho rodiny
Před dvěma týdny (15. června 2022) zemřel v Sobotíně na Šumpersku ve věku nedožitých 78 let výtvarník a kurátor Miroslav Koval. Patřil k podstatným umělcům, ale nikoli ke společenství celebrit – držel se v ústraní. „Příroda v nejširším smyslu, včetně lidské bytosti, je mi trvale blíž než člověk společenský a jeho umělý svět. Z toho unikám právě do malby nebo dnes především do kresby,“ řekl v rozhovoru pro Revolver Revue (č. 61) v roce 2005.
Ve vyšetřovně StB cítila, že vedle ní stojí Bůh. Příběh politické vězeňkyně Milušky Havlůjové
Přes deset tisíc žáků a studentů se každý rok zapojuje do projektu Příběhy našich sousedů. Letos se poprvé účastnili i studenti prvního ročníku Gymnázia Paměti národa. Originálně zpracovali dramatický příběh bývalé politické vězeňkyně Milušky Havlůjové. Stali se pravděpodobně posledními dokumentaristy, kteří s ní natáčeli.
Agent Státní bezpečnosti, vězněný třináct let. Příběh Stanislava Mazana, odsouzeného za velezradu
Když přijel 82letý Stanislav Mazan na natáčení rozhovoru do studia Paměti národa, které jsme v dubnu 2016 postavili na zámečku v Hlučíně, byl trochu rozpačitý a my také. Moc jsme toho o něm nevěděli – a těch pár dostupných informací nedávalo zrovna jasnou představu.
Sedlák z Vysočiny se setkal s parašutistou Kubišem dva dny před jeho hrdinskou smrtí
Dne 16. června 1942 se konalo v parku Národního muzea setkání tří statečných odbojářů z Vysočiny z Dolních Vilémovic: 25letého Aloise Denemarka, Jaroslava Kubiše a jeho bratra Jana Kubiše, parašutisty z Anglie v té době už ukrývajícího se v kostele sv. Cyrila a Metoděje. Z trojice odbojářů se dožil konce války jen Alois.
Roky jsem věřila, že máma je mrtvá. Příběh Ireny Fajmanové a její rodiny
Krátce po atentátu na zastupujícího říšského protektora, prominentního nacistu a SS-Obergruppenführera Reinharda Heydricha vpadli do bytu Peškových v pražské Liliové ulici č.p. 14 němečtí vojáci či policisté. Prohledali domácnost a odvedli Idu Peškovou s dvěma dětmi, jedenáctiletou Irenou a o rok mladším Otou. Všichni skončili ve vězení.
Faráři Huvarovi drtili bachaři prsty u nohou. Jeho příběh je součástí nového Institutu Paměti národa
„Kde má růst srdce, musí tvrdnout dlaně!“ říkával pater Antonín Huvar. Statečný skaut, horník, teolog, vězeň svědomí, který si v 50. letech odseděl deset let. Bachaři mu při jednom výslechu drtili palce u nohou. Farář kvílel bolestí, ale ve skutečnosti se vyšetřovatelům v duchu smál, protože mu dali ve vězení příliš velké boty a on prsty pokrčil.
Se zbraní v ruce. Protikomunistický odbojář Vladimír Hučín slaví 70. narozeniny
Příběh Vladimíra Hučína z let 1968-1989 působí v Čechách a na Moravě na první pohled nepatřičně: jako by se měl odehrát spíš v jiné době, v jiné zemi, a když už v poválečné Evropě, tak nejspíš v nepoddajném Polsku. Ten dojem z velké části vychází z české poválečné zkušenosti.
Vaška z Lidic chtěli převychovat v německých dětských domovech, ale nakonec ho doživotně zmrzačili
Stačí jeho první věta, aby vám přejel mráz po zádech. „Narodil jsem se 5. června 1934 v Lidicích,“ začíná vyprávět svůj příběh pro Paměť národa Václav Hanf. Bylo mu osm let, když jednotky wehrmachtu 10. června 1942 ještě za tmy obklíčily vesnici. Vybavuje si strach, chaos, otázky dospělých: „Co se děje?! Proč? Kam máme jít?“
Vypálené Vařákovy paseky. Příběh z konce války ve vzpomínkách Boženy Kršákové-Vařákové
Na sklonku německé okupace Čech a Moravy se nacistické bezpečnostní a ozbrojené síly (gestapo, SS, wehrmacht) pomstily obyvatelům několika vsí a osad, kteří na Valašsku pomáhali partyzánům. Například 19. dubna 1945 vypálili členové „trestného komanda“ pasekářskou osadu Ploština a zavraždili tam přes dvacet lidí, o čtyři dny později brutálně zavraždili více než dvacet lidí v Prlově a zapálili osm domů.
Raději na to nemyslet. Příběh Asafa Auerbacha a jeho rodiny
Holocaust (přesněji Šoa) působí v západním světě ještě pořád jako výjimečná výstraha, jako bolestivý důkaz, čeho jsou lidé schopni, pokud dostanou posvěcení či příkaz „shora“, odvrhnou morální zásady a v zájmu ideologie a budoucího lepšího světa začnou „odstraňovat“ ty, kdo do něj nepatří. Pro generaci dnešních padesátníků bylo nacistické vyhlazování Židů ještě živým zločinem: přímo se týkal našich rodičů a prarodičů, mohli jsme se setkávat se svědky, s nečetnými přeživšími.