V Bohumíně se rozjíždí výroba Li-ion velkokapacitních bateriových úložišť. Společnost GAZ Energy, patřící do skupiny Bochemie, tak navazuje na více než 120letou tradici české chemie. V rozhovoru pro pořad Plně nabito Jiří Vitásek a David Vodička vysvětlují, proč zůstávají věrní i „starým“ nikl-kadmiovým technologiím, jak testují asijské články, proč je kyberbezpečnost klíčová a kam se český byznys s bateriemi může během pěti let posunout.

Bochemie vznikla jako chemická společnost už před více než 120 lety. Dnes vyrábí chemické speciality, fungicidní přípravky a akumulátorové hmoty. „Začínali jsme výrobou chemických specialit a například Savo se u nás vyrábí už od sedmdesátých let,“ připomíná Jiří Vitásek. Zásadní změna přišla v roce 2019, kdy skupina koupila německou společnost GAZ, tradičního výrobce nikl-kadmiových článků.

„V roce 2019 jsme koupili našeho dlouholetého klienta, německou společnost GAZ, a od té doby ji rozvíjíme. GAZ vždycky vyráběl články pro tzv. ukládání kritické energie, tedy tam, kde musí být baterie stoprocentně připravená pro případ výpadku,“ vysvětluje Vitásek.

Baterie značky GAZ se používají například v rafinériích, podél ropovodů nebo v letadlech. „Například letadla Airbus A320 používají baterie vyrobené v německém GAZu,“ dodává.

Nikl-kadmiové baterie nejsou minulostí

Přestože se dnes prosazují lithium-iontové technologie, GAZ Energy zůstává věrná i nikl-kadmiovým článkům. „Není pravda, že by to byla zastaralá technologie,“ říká Vitásek. „Životnost baterií přesahuje 25 let a zvládají extrémní teploty, od velmi vysokých až po nízké. Proto tyto články používáme například v Saúdské Arábii, Řecku, Itálii nebo Mexiku.“

Podle něj má nikl-kadmiová technologie „obrovské výhody proti olověným bateriím,“ které při vysokých teplotách rychle ztrácejí kapacitu. „V takových podmínkách musíte olověnou baterii měnit třeba po dvou letech, což by se u nikl-kadmiové nikdy nestalo,“ doplňuje.

Nová éra: lithiová úložiště a testování článků

GAZ Energy rozvíjí i výrobu moderních lithiových úložišť. „Výhoda lithiové technologie spočívá především v kombinaci vlastností – vysoké cyklické životnosti a bezpečnosti. Naše systémy počítají se dvěma nabíjecími a vybíjecími cykly denně a životností až 15 let,“ říká Vitásek.

Firma používá články typu LFP (lithium–železo–fosfát). Ty jsou podle něj „velmi bezpečné“ a těžko se dostávají do kritických stavů. Články od asijských výrobců si GAZ testuje sám. „Zjistili jsme spoustu rozdílů mezi tím, co je uvedeno v datasheetech, a tím, co články skutečně umí. Proto máme vlastní testovací centrum,“ doplňuje Vitásek.

Kyberbezpečnost a český vývoj řídicích systémů

GAZ Energy podle Vitáska nikdy nenakupuje řídicí systémy z Asie.
„Celý systém, který komunikuje se zákazníkem nebo s distribuční sítí, je od začátku do konce vyvíjený námi,“ vysvětluje. Důvodem je kyberbezpečnost. „Čínští dodavatelé často požadují přístup ke cloudovým datům, což my vůbec neumožňujeme,“ zdůrazňuje Vitásek. To podle něj chrání zákazníky i investory a zajišťuje soulad s evropskou legislativou, například se směrnicí NIS2 a požadavky Národního úřadu pro kybernetickou a informační bezpečnost.

Na komunikační architektuře systémů spolupracuje GAZ Energy s českou firmou Second Foundation, která se stala i kapitálovým partnerem Bochemie. 

Výroba: robotizace, testování a přesnost na milimetry

Nová výrobní hala v Bohumíně využívá vysoký stupeň automatizace. „Bateriové úložiště ve dvacetistopém kontejneru se vyrobí za 16 až 20 hodin,“ popisuje Vitásek.

Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:

1. Jakými testy musí projít každý článek, než je schválen pro výrobu?
2. Jak konkrétně funguje ochrana baterií proti hackerským útokům?
3. Jaké jsou největší výzvy při instalaci úložišť v mrazech kolem –30 °C?
4. Jak spolupracuje GAZ Energy se světovou ropnou společností?
5. Jak vypadá běžný den ve výrobní hale, kde se rodí kontejner za 20 hodin?

Elektronická evidence tržeb (EET) se má vrátit v nové formě. Co to bude znamenat pro gastronomii, obchodníky i spotřebitele? Prezident Svazu obchodu a cestovního ruchu Tomáš Prouza v rozhovoru pro pořad eMoney na platformě FocusOn rozebírá, proč současný stav pokřivuje trh, jak rychle Češi přecházejí na digitální platby a proč hotovost přes technologický pokrok nezmizí. Doplňuje konkrétní čísla i příklady, které ukazují, kde stát selhává a co může změnit.

Podle Tomáše Prouzy je návrat EET logickým krokem, který může odstranit dlouhodobou nerovnost mezi poctivými a nepoctivými podniky. „Dnes máme v gastronomii dvě skupiny lidí. Jedni se snaží podnikat poctivě, řídí provoz přes data a platí daně. A pak máte přes ulici podobný podnik, který dokáže prodávat o dvacet procent levněji. Není to proto, že by měl o dvacet procent lepší podnikatelský koncept,“ upozorňuje.

Zavedení EET podle něj pomůže otevřít diskusi o spravedlivém daňovém zatížení v oboru. „Pokud se narovná prostředí a bude jasné, že je správné platit daně, můžeme se bavit o tom, jak mají vypadat. Ale když je pro část lidí základním byznysovým modelem obejít systém, tak se se státem jedná výrazně hůř,“ říká.

Prouza upozorňuje i na kreativní způsoby vyhýbání se evidenci. „Setkal jsem se s podnikem, který mi řekl, že mohu platit kartou, ale automaticky k účtu přirazí dvacet procent,“ popisuje.

Digitalizace společně s pohodlím mění platební návyky

Digitální platby podle Prouzy nezažívají trend, ale zásadní proměnu způsobu, jak lidé platí. „Lidé přirozeně přecházejí k tomu, co je pohodlné,“ říká. V pražských restauracích už zaznamenávají výrazný posun. „U poledních meníček dnes zhruba sedmdesát procent plateb probíhá přes QR kód na stole,“ uvádí.

Technologický pokrok podle něj mění i to, jak lidé přemýšlejí o placení. „Historicky jste museli vytáhnout kartu, zasunout ji a zadat PIN. Dnes jen pípnete mobilem a máte zaplaceno. Rozjíždějí se platební prsteny a těžko říct, kam se technologie posune dál,“ dodává.

Hotovost přesto podle něj nezmizí. „Nikdo nepřijde a neřekne, že zakazuje hotovost. Člověk má mít právo výběru,“ říká. Sám stále nosí v peněžence rezervu. „Mám v peněžence asi dva tisíce korun pro případ, že by se něco stalo,“ uvádí.

Ústava není místo pro hotovost

Část politiků navrhuje zakotvit právo na hotovost do ústavy. Podle Prouzy je to ale zbytečné. „Hotovost nikdo lidem nebere. Je to klasický slaměný panák. Vytvořím problém a pak s ním statečně bojuji,“ říká.

Použití hotovosti je podle něj stále běžné, i když lidé preferují pohodlí. „Na pražském hlavním nádraží můžete na toaletách zaplatit dvacetikorunou nebo kartou. A dnes už více než osmdesát procent plateb je kartou,“ uvádí jako příklad. Přesto podle něj není důvod měnit ústavu. „Kdyby někdo přišel se zákonem, který zakazuje hotovost, budu první, kdo bude proti,“ dodává.

Digitální euro není hrozba. Skutečný problém je finanční gramotnost

Prouza odmítá obavy, že digitální euro povede ke sledování každodenních plateb. „Představa, že stát sleduje každou platbu a analyzuje, jestli jsem si koupil dva nebo čtyři rohlíky, je nesmysl. Stát na to nemá kapacity,“ vysvětluje.

Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:

1. Jaké konkrétní případy neférového účtování kartou Tomáš Prouza osobně zažil?
2. Co se podle něj stane s platebním trhem, až okamžitá platba opravdu zrychlí na jednu či dvě vteřiny?
3. Jaká osobní zkušenost jej vedla k přesvědčení, že finanční gramotnost je větší problém než digitalizace sama?
4. Jak přesně fungují malé obchody, které přes den přecházejí z živé obsluhy do plně samoobslužného provozu?
5. Proč někteří zákazníci preferují kontakt s pokladní, přestože samoobslužné pokladny šetří čas?

Petra Savino přijela do Švýcarska na tři měsíce jako servírka. Zůstala osmnáct let a dnes pomáhá českým firmám expandovat do alpské země. V rozhovoru vysvětluje, proč Švýcaři odchází v důchodu do Itálie, jak funguje byznys bez smluv a že i tady nejsou všichni bohatí. Sledujte švýcarský speciál na platformě FocusOn, kdy jsme se vydali za Čechy, kteří žijí v zemi helvétského kříže. 

Tři měsíce, které se změnily v osmnáct let

Petra Savino si původně plánovala jen přivydělat po maturitě. „Kamarád mi řekl, že jeho sestra má ve Švýcarsku bar a potřebovala by někoho na tři měsíce. Říkala jsem si, že se naučím trochu německy, něco si vydělám a přijedu zpátky," vzpomíná. Dnes je ve Švýcarsku už osmnáct let.

Začátky ale nebyly snadné. „Ten džob jsem úplně nenáviděla. Byla jsem v takové vesnici ve Švýcarsku, jako cizinec bez jazyka jsem neměla absolutní respekt. Vydělávala jsem nějakých 1500 franků, z toho mi všechno možné odečetli, takže jsem brala úplnou almužnu," popisuje.

Po prodloužení smlouvy si uvědomila, že pokud chce v zemi žít, musí se naučit jazyk a změnit obor. Přestože je vyučená chemička, rozhodla se jít úplně jiným směrem. „Tady mi řekli, že by ze mě udělali laboranta, což by znamenalo mýt skleničky v laboratoři. Řekla jsem si, že když už začínám od nuly, tak si vyberu, co mě baví," vysvětluje. Začala studovat HR, daně a účetnictví. Nakonec si založila vlastní firmu S1 Solutions.

Švýcarsko není jen o hodinách a čokoládě

Mnoho Čechů si Švýcarsko představuje jako bezpečnou, čistou zemi plnou bohatých lidí. Realita je ale složitější. „Když máš pár, kde mají oba minimální výplatu, třeba v Coopu kolem 3800 franků, tak s tím tady opravdu jen tak tak vyjdeš," upozorňuje Petra. „Když musíš platit vysoké nájmy, zdravotní pojišťovnu a další daně, je to i s těmito platy velmi náročné."

Největším strašákem pro obyvatele Švýcarska je právě zdravotní pojištění. „Já platím 380 franků měsíčně a to nemám žádnou privátní pojišťovnu, žádné masáže ani aromaterapie. Ale můžete klidně platit i 2000 franků měsíčně," říká Petra. A přidává další překvapivý fakt: „Mám nastavené takzvané Selbstbehalt 2500 franků, to znamená, že prvních 2500 franků si musím platit sama. Za osmnáct let, co jsem tady, pojišťovnu jen platím, ale ještě jsem ji nikdy nestihla využít."

Právě kvůli vysokým nákladům na život odchází mnoho Švýcarů v důchodu ze země. „Tady je vlastně nejvyšší chudoba ve stáří v Evropě. Dokonce Italové jsou na tom lépe," tvrdí Petra. „Z prvního pilíře máte maximálně 1800 franků měsíčně, když jenom nájem je kolem dvojky, tak to prostě nezvládají. Hodně Švýcarů, kteří umí francouzsky, odchází do Francie nebo do Španělska."

Byznys bez smluv, ale s garancí

Petra dnes vede společnost S1 Solutions, která českým a slovenským firmám pomáhá s expanzí do Švýcarska. Tým má mezinárodní – Češi komunikují s klienty, zatímco Švýcaři jednají s úřady. „Když máte můj akcent, je lepší, když máte Švýcara, který mluví správnou švýcarskou němčinou. Navíc Švýcaři umí od základní školy francouzsky a anglicky, což je důležité, protože máme zákazníky od Sankt Gallenu až po Ženevu," vysvětluje.

Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast

1. Jak Petra vnímá rozdíly mezi jednotlivými švýcarskými kantony a proč je pro ni jako cizinku výhodou, že není „zaškatulkovaná" do žádného z nich
2. Konkrétní příklady toho, jak funguje Lex Koller zákon, který brání cizincům z třetích zemí kupovat si domy ve Švýcarsku
3. Detailní vysvětlení, jak optimalizovat daně mezi mateřskou společností v Česku a dceřinou firmou ve Švýcarsku
4. Zajímavé postřehy o tom, jak se změnil pohled Švýcarů na Čechy za posledních osmnáct let a co o nás stále ještě neví
5. Petřiny osobní zkušenosti s integrací do švýcarské společnosti a konkrétní příklady kulturních rozdílů, se kterými se musela naučit pracovat

Děkujeme partnerům Švýcarského speciálu, společnostem DRFG, S1 Solutions a Novatop.

Rezidenční trh v Praze prochází zásadní proměnou, kterou v rozhovoru pro pořad On The Ground na platformě FocusOn.cz rozebírá Radek Procházka ze společnosti Home Portal a poradenské společnosti Procházka & Partners. Podle jeho dat tvoří byty vhodné pro rodiny jen 12,6 % pražských novostaveb, zatímco ceny rostou nejrychleji za posledních 18 měsíců. Do trhu masivně vstupují institucionální investoři, kteří skupují celé projekty a mění Prahu v investiční komoditu.

Podle dat Home Portalu dnes tvoří byty vhodné pro rodiny pouhých 12,6 % pražské nabídky novostaveb. Radek Procházka vysvětluje, že důvodem je dramatická proměna trhu způsobená cenovým boomem a vstupem velkých investorů.

„Za posledních pět let jsme viděli překotný růst průměrné ceny. Centrální část Prahy se stává oblastí pro investiční produkt,“ uvádí Procházka a připomíná, že například Karlín měl ještě před několika lety třetinové ceny oproti dnešku.

Velcí investoři podle něj dnes běžně kupují celé projekty: například AFI Europe poslala na trh 2 000 bytů výhradně jako nájemní bydlení, Metrostav prodal projekt Odkolek institucionálnímu fondu, Finep prodal blok bytů pro nájemní segment a další stovky jednotek míří do portfolií fondů. To znamená, že velká část bytů se vůbec neobjeví v běžné nabídce, což dále zvyšuje tlak na ceny.

Nabídka stagnuje, poptávka roste. Do Prahy přišlo 300 tisíc lidí z Ukrajiny

Procházka upozorňuje, že zatímco developerská výstavba dlouhodobě stagnuje, poptávku výrazně zvýšily vnější šoky. „Praha posledních 10–15 let standardně produkovala kolem 5 000 nových bytů ročně. Zbytek republiky podobně,“ říká. 

Jenže během let 2022–2023 se výstavba prakticky zastavila kvůli skokovému růstu úrokových sazeb až na 7 %, což byl podle Procházk_y „globální fenomén boje proti drahotě“._

Současně do Prahy přišlo v souvislosti s válkou na Ukrajině zhruba 300 000 lidí, což vytvořilo silný tlak na nájmy. „To byl šokový nárůst. Cena nájmů vystřelila vzhůru kvůli masivní poptávce,“ dodává Procházka.

Rodiny ustupují na okraj Prahy

Moderátor připomíná, že třípokojové byty v Praze dnes běžně stojí i 15 milionů korun, což znamená nutnost příjmu kolem 130 tisíc měsíčně. Procházka uznává, že realita je tvrdá.

„Když dnes rodina chce koupit byt, většinou míří do lokalit jako Letňany, Čakovice, Hloubětín nebo na západ do Stodůlek. Jsou tlačeni dál z centra,“ vysvětluje.

Dopady ale nemusí být trvalé. Podle něj významně pomůže nový Metropolitní plán, který po letech blokací konečně odblokuje velké brownfieldy typu Bubny nebo Nový Žižkov.

„Myslím, že situace nemusí být tak negativní, jak se zdá. V horizontu dvou–tří let může přijít určitá korekce,“ dodává.

Jedním z nejzásadnějších problémů je v Česku doba povolování. Procházka uvádí data, která v evropském kontextu působí až absurdně:

• Španělsko: povolení 12–18 měsíců
• Varšava: 2–3 roky
• Česká republika: běžně 8–10 let

Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:

1. Jaká úroková sazba je podle Procházky hranicí, kdy se trh začne znovu zpomalovat?
2. Kolik procent investorů dnes kupuje byty jen s cílem držet je „prázdné“?
3. Jaké technologie a materiály dnes nejvíce prodražují výstavbu?
4. Které konkrétní pražské lokality budou podle něj nejvýhodnější v horizontu 5 let?
5. Jaké chyby dělají nejčastěji malí investoři kupující první byt na pronájem?

Tereza Kovanda Vodňanská přijela do Švýcarska za manželem, který dělal doktorát v CERNu. Dnes pracuje jako grafická designérka pro OSN v Ženevě. V rozhovoru popisuje, jak je těžké sehnat práci bez francouzštiny, proč lze dostat pokutu za splachování po desáté večer a jak funguje multikulturní prostředí s kolegy z celého světa. Sledujte švýcarský speciál na platformě FocusOn - sérii rozhovorů s Čechy, kteří žijí v zemi helvétského kříže. 

Od půlročního pobytu k práci pro OSN

Tereza je ve Švýcarsku přibližně dva a půl roku. „Dostala jsem se sem díky manželovi, který dělal doktorát v Anglii. V rámci doktorátu posílali studenty na rok a půl do CERNu. Už tehdy jsem s ním tady půl roku bydlela, pak odjel dodělat doktorát zpátky do Anglie a následně hledal postdoktorát, opět ve Švýcarsku. Našel místo v CERNu, a tak jsme se přestěhovali," vysvětluje.

Ale manžel měl práci zajištěnou, zatímco Tereza musela začít od nuly. „Posílala jsem životopisy úplně všude, protože tady je opravdu těžké sehnat práci pro někoho, kdo neumí francouzsky a není místní," vzpomíná. Hledání práce trvalo půl roku. „Pak jsem začala posílat přihlášky i na pozice, které nebyly tak dobře placené – na stáže a traineeship programy."

Nakonec se přihlásila na stáž v OSN. „Nevzali mě, ale moje současná šéfová mi nabídla jinou práci, na kterou bych se hodila mnohem víc. Byla to taky stáž. Měla jsem obrovskou výhodu v tom, že pozice ještě nebyla vypsaná a nabídla ji jen mně. Po dokončení stáže jsem měla velké štěstí – zalíbila jsem se jim a nechali mě tam na normální pozici.“

„Tereza má typickou zkušenost českých profesionálů ve Švýcarsku – vynikající vzdělání, ale bez místního jazyka a kontaktů je to maratón. My v S1 Solutions pomáháme firmám a lidem, aby tento proces byl rychlejší. Zakládáme jim firmy, vedeme účetnictví a radíme s legislativou, aby se mohli soustředit na svou práci, ne na švýcarskou byrokracii. Terezin příběh ukazuje, že s trpělivostí a trochou štěstí to jde – ale určitě to není snadné," říká Petra Savino, zakladatelka společnosti S1 Solutions, která pomáhá českým firmám a profesionálům expandovat do Švýcarska.

Den v OSN: grafika, kontrola a multikulturní prostředí

OSN má v Ženevě desítky institutů, každý sídlí jinde. „Nechodím přímo do hlavního sídla OSN. Náš institut sídlí v budově World Health Organization, která je jen jednu autobusovou zastávku od hlavního sídla," vysvětluje Tereza.

Co dělá grafická designérka pro OSN? „Většina práce je za monitorem – dělám grafiku, videografii a fotografii. Velká část mé práce spočívá v kontrole toho, co vytvářejí ostatní videografové, fotografové a grafici. Máme hodně divizí a programů, takže někdo musí kontrolovat, jestli výstupy odpovídají našemu brandingu, jestli splňují kvalitu, kterou vyžadujeme, a jestli tam nepíšou něco špatně – dokonce kontrolujeme podle UN Editorial, aby všechna slova byla psána naším stylem," popisuje. Společně s kolegyní posílají hodně feedbacku. Když jsou spokojené, materiály posílají šéfové ke schválení.

Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast

1. Jak dlouho trvá cesta z Ženevy do Česka a proč Tereza preferuje auto před letadlem, i když je to jen o dvě hodiny rychlejší
2. Detailní popis toho, jak funguje každodenní práce v grafickém týmu OSN a jaké konkrétní projekty Tereza řeší
3. Zajímavé postřehy o tom, jak různé národy v OSN řeší stejné pracovní úkoly a jaké kulturní rozdíly se projevují v přístupu k práci
4. Tereziny zkušenosti s učením se francouzštiny a proč je pro ni obtížnější než angličtina
5. Konkrétní příklady absurdních situací, které zažila kvůli švýcarským pravidlům o klidu a tichu v bytových domech

Děkujeme partnerům Švýcarského speciálu, společnostem DRFG, S1 Solutions a Novatop. Sledujte i naše další rozhovory zde. 

Přestože Robert Vano patří mezi nejvýraznější módní fotografy světa, cesta k úspěchu nebyla jednoduchá. Z malého slovenského městečka emigroval v roce 1967 přes Jugoslávii do Itálie a později do Spojených států, kde vybudoval kariéru uznávaného autora černobílé fotografie. V pořadu Avokádo na platformě FocusOn mluvil o emigraci, newyorském začátku i o tom, proč i po padesáti letech u objektivu zůstává věrný tradičním technikám a ruční práci.

Robert Vano se narodil v malém městečku na jihu Slovenska. Dětství prožil v časech, kdy bylo přesně určeno, co chlapci a dívky smějí dělat. „Chtěl jsem být fotograf, ale to nebyla profese pro chlapce. Kluci měli být elektrikáři nebo horníci,“ vzpomíná.

První fotoaparát dostal ve čtrnácti letech a okamžitě si zamiloval svobodu, kterou mu objektiv poskytoval. „Ve škole bylo všechno týmové. A já chtěl dělat něco, kde mi nikdo nebude mluvit do práce,“ říká.

Kvůli špatnému prospěchu se však nedostal na uměleckou školu. „Měl jsem samé čtyřky, takže jsem se nemohl přihlásit ani na přijímačky,“ popisuje. A když přišla maturita, čekala ho vojna, kterou se rozhodl obejít.

Útěk přes Jugoslávii a ztráta občanství

V roce 1967 se Vano s kamarádem rozhodl emigrovat přes Jugoslávii do Itálie. „Netušil jsem, že nás za to odsoudí za vlastizradu. Zbavili mě občanství i národnosti,“ říká.

Domů se nemohl vrátit třicet let. Rodiče o něm celé roky neměli zprávy, jeho dopisy končily u StB. „Teprve nedávno jsem díky televizi viděl svůj spis. Měl jsem krycí jméno Herec a všechny dopisy, které jsem psal rodičům, tam byly uložené,“ popisuje.

S matkou se setkal až po revoluci. „Plakali jsme oba. Řekla mi: jediné, co ti nikdy neodpustíme, je, že jsi nám nedal vědět, kde jsi,“ vzpomíná s dojetím.

Americký sen s reálnými následky

Po emigraci získal nejprve zelenou kartu, po pěti letech americké občanství. „Mám jen jedno občanství, to americké. Po revoluci bych mohl požádat o slovenské, ale tím bych přišel o důchod i zdravotní pojištění,“ vysvětluje.

New York byl pro něj šok. „Pocházím z malého městečka, kde jste potřebovali povolení i na cestu do Bratislavy. A najednou stojíte v New Yorku, mezi hippies, svobodou a úsměvy,“ říká.

Zároveň si všiml zásadního rozdílu v mentalitě. „Američané se pořád usmívají. A ono to funguje, když si říkáte, že se máte dobře, mozek tomu začne věřit,“ dodává.

Od Milána po Paříž: tvrdá škola módy

Začínal jako asistent fotografa v New Yorku, kde ho kolega naučil zásadní pravidlo: „Musíš mít téma, které si lidé zapamatují.“ Pro Vana se jím stala černobílá fotografie a mužské akty.

Jeho kariéra vedla přes Milán, Paříž i Frankfurt. „V Americe se začínalo přesně v devět a končilo v pět. V Miláně se v devět teprve pilo cappuccino a fotilo se až odpoledne,“ směje se.

Milán byl sice centrem módních časopisů, ale ty špatně platily. „Všechno šlo přes mafii. Ale právě tam se rodily kariéry – všichni, modelky i fotografové, tam museli začít,“ dodává.

Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:

1. Jak přesně probíhal útěk Roberta Vana přes Jugoslávii do Itálie?
2. Co se skrývá ve spise StB pod jeho krycím jménem „Herec“?
3. Jak vypadal jeho první den v New Yorku a první focení v USA?
4. Jaké zákulisní historky zažil během zlaté éry módních přehlídek?
5. Co chystá po výstavě v Tančícím domě – a proč chce expozici přesunout do New Yorku?

Zahraniční stáže, přes 10 000 operací, interní vzdělávací akademie a výuka začínajících chirurgů i mediků. Andrea Janeková, vedoucí lékařka Očního centra Praha, posouvá českou oftalmologii vpřed nejen jako chirurg, ale i jako mentorka nové generace lékařů. V rozhovoru pro pořad Science Lab na platformě FocusOn mluvila o atraktivitě oboru, systému vzdělávání a o tom, proč si lékaři vybírají právě oftalmologii.

Oftalmologie patří mezi obory, které propojují preciznost, technologii a hlubokou diagnostiku. „Okem lze zjistit i další systémová onemocnění. Tato disciplína má v sobě opravdu hloubku,“ říká vedoucí lékařka Očního centra Praha Andrea Janeková. 

Do Očního centra nastoupila v roce 2012, kdy šlo o menší zařízení se základní akreditací. Dnes má klinika nejvyšší možnou akreditaci pro vzdělávání lékařů v oboru oftalmologie. „Od roku 2012 jsme kliniku výrazně rozšířili. Pokrýváme téměř celé spektrum oftalmologie, od základních vyšetření až po komplexní chirurgické zákroky,“ popisuje.

OCP akademie: místo, kde se učí nová generace lékařů

Oční centrum se kromě poskytování špičkové péče specializuje i na výuku. Interně zde funguje tzv. OCP akademie, vzdělávací program pro lékaře po škole i pro mladé lékaře před atestací. „Každý měsíc analyzujeme nové články, diskutujeme atestační otázky, a tím neustále držíme krok s nejnovějšími trendy,“ vysvětluje Janeková. Právě díky propracovanému systému vzdělávání přichází do oboru stále více mladých lidí. „Do oboru míří dost mladých lékařů, muži i ženy. Přesto by jich mohlo být více,“ připouští.

Výběrové řízení do kliniky se zaměřuje především na osobní přístup kandidátů. „Nejde o to, kolik toho ví první den. Důležité je, zda má chuť učit se, zapojit se do týmu, být aktivní, hledat nové cesty,“ dodává.

Jak se z absolventa stává chirurg

Pětileté postgraduální vzdělávání v oftalmologii zahrnuje praxi v zařízení s nejvyšší akreditací, šestiměsíční měsíční stáže na lůžkových odděleních, kmenovou zkoušku a atestaci. „Nový lékař se učí měřit zrakovou ostrost, pracovat s přístroji, dělat základní vyšetření. Nejprve v přítomnosti zkušeného kolegy, později už s vlastními pacienty, ale stále pod dohledem,“ popisuje Janeková. 

Vedle práce na klinice působí lékaři i v očních ambulancích MediPort, které poskytují primární oční péči v Praze a Středočeském kraji. „Díky tomu se setkají i s běžnou každodenní oftalmologií: záněty, špony v oku, cizí tělíska. To je pro jejich výcvik zásadní.“

Wetlaby a virtuální realita: chirurgický trénink nové generace

Ne každý oční lékař je zároveň i chirurg. Pokud se ale pro oční chirurgii mladý lékař rozhodne, pak trénink chirurgických dovedností začíná v tzv. wetlabech, kde se učí operovat nejčastěji na prasečích očích. Případně i na umělých očích nebo mají k dispozici simulátory s virtuální realitou. „Jde o bezpečné prostředí, kde si lékař osvojí jemnou motoriku, koordinaci rukou a nohou, práci v milimetrovém prostoru,“ vysvětluje Janeková. Díky těmto metodám mohou lékaři rozvíjet své dovednosti dříve, než se dostanou k reálným operacím. „Baví mě sledovat, jak se lékaři během pěti dnů zlepšují, jak roste jejich sebedůvěra a dovednosti,“ dodává.

Podle Janekové je české oční lékařství dnes na světové úrovni. „Co se týče materiálového vybavení, přístrojů i operačních technik, jsme zcela na úrovni západní Evropy nebo USA,“ říká. A přestože české zdravotnictví čelí řadě systémových problémů, oftalmologie si podle ní udržuje vysokou kvalitu a respekt i v zahraničí. „Naše metody jsou srovnatelné se špičkovými zahraničními pracovišti. V mnoha ohledech jsme efektivnější, někdy i dál,“ dodává.

Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:

1. Jak přesně fungují chirurgické trenažéry a co všechno si na nich mohou lékaři nacvičit?
2. Jak vypadá v praxi tzv. OCP akademie a co vše se v ní řeší v týdenním režimu?
3. Jaké vlastnosti nejvíce rozhodují o přijetí mladého lékaře do kliniky?

Přestože státní podpora stavebního spoření v posledních letech klesla na polovinu, zájem o něj neklesá. Podle Ladislava Neuhäusera, člena představenstva ČSOB Stavební spořitelny odpovědného za obchod, se počet nových smluv drží na vysoké úrovni a produkt zůstává stabilním pilířem spoření českých domácností. V rozhovoru pro eMoney na platformě FocusOn.cz vysvětluje, proč stavební spoření stále dává ekonomický smysl, jakou roli hraje v úvěrovém financování bydlení i proč ho volí stále více rodičů pro své děti.

Zatímco mnozí očekávali, že snížení státního příspěvku z 2 000 Kč na 1 000 Kč ročně povede k poklesu zájmu, data mluví jinak. „Od ledna do září letošního roku bylo na trhu uzavřeno 333 000 nových smluv, což je prakticky stejně jako loni. Tehdy jich bylo 339 000 a v době vyšší státní podpory dokonce jen 324 000,“ uvedl Neuhäuser.

ČSOB Stavební spořitelna si dokonce meziročně polepšila. „Letos jsme uzavřeli 97 000 nových kontraktů, což je růst o tři procenta,“ dodal. Stavební spoření tak podle něj zůstává jedním ze stabilních pilířů finančního trhu, který dokáže dlouhodobě porážet inflaci.

ČSOB na snížení státní podpory reagovala vlastními pobídkami. „Klient si může přijít na bonus až 10 520 Kč,“ vysvětluje Neuhäuser. Zahrnuje dorovnání státní podpory, odměny za využívání účtu v ČSOB a příspěvek při předspoření částky 50 000 Kč. „V součtu tak klient získá více než 10 000 Kč navíc, což z produktu dělá stále velmi atraktivní formu spoření,“ dodává.

Peníze směřují zpět do bydlení

Ačkoliv název „stavební spoření“ může působit zastarale, celý systém podle Neuhäusera plní jasnou ekonomickou funkci. „„Klientem naspořené prostředky nejsou účelově vázané, sám se rozhodne, na co je využije_,“_ vysvětluje.

Jen za letošní rok poskytly stavební spořitelny úvěry v hodnotě 50 miliard Kč, které využilo zhruba 39 000 klientů. „Máme dokonce o něco víc úvěrů než depozit, což znamená, že celý systém efektivně přesměrovává úspory lidí zpět do bydlení,“ dodává Neuhäuser.

Zhodnocení 4,5 % a jistota na šest let

Podle Neuhäusera je klíčovou výhodou stavebního spoření jistota výnosu. „Na rozdíl od spořicích účtů, kde banka může sazbu změnit ze dne na den, stavební spoření má garantované zhodnocení po celou dobu šesti let,“ vysvětluje.

V součtu základního úroku 1,3 %, státní podpory, bonusů a daňových výhod dosahuje podle něj zhodnocení kolem 4,5 %. „Taková sazba na spořicích účtech dnes neexistuje, a navíc úrok z nich podléhá zdanění, zatímco státní podpora ne,“ zdůrazňuje Neuhäuser.

Na trhu s úvěry ze stavebního spoření se letos podle Neuhäusera rozpůjčovalo kolem 50 miliard Kč, což představuje téměř 20 % objemu hypotečního trhu.
„Klienti oceňují nižší sazby pro řádné úvěry ze stavebního spoření kolem 3 až 3,5 procenta a možnost nezajištěného úvěru až do 3,5 milionu Kč na 20 let,“ popisuje.

Velký zájem podle něj směřuje k rekonstrukcím a také k družstevnímu bydlení. _„Družstevní byty nelze zastavit, proto se pro ně úvěr ze stavebního spoření výborně hodí. Navíc financujeme i projekt ‚Oprav dům po babičce‘ s úrokem 2,18 %,“_dodává Neuhäuser.

Stavební spoření pro děti: první krok k finanční gramotnosti

Stavební spoření má podle ČSOB stále silné zastoupení i v dětských účtech. „V našem portfoliu máme zhruba 200 000 dětských smluv. Rodiče i prarodiče tak dětem vytvářejí základní finanční polštář,“ říká Neuhäuser.

Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:

1. Jak ČSOB reaguje na snížení státní podpory stavebního spoření a jaké bonusy nabízí?
2. Kdo dnes nejčastěji využívá úvěry ze stavebního spoření a proč jsou atraktivní i bez zajištění?
3. Jak stavební spoření pomáhá financovat ekologické rekonstrukce domů?
4. Jak funguje stavební spoření pro děti a proč je důležité začít co nejdřív?
5. Jak digitalizace mění svět stavebních spořitelen a jak snadné je sjednat produkt online?

Brněnská firma GENTEC CHP, specialista na výrobu kogeneračních jednotek, se z rodinného projektu vypracovala mezi světové lídry v oboru kombinované výroby elektřiny a tepla. „Export dnes tvoří více než 70 % našich tržeb a působíme už ve 14 zemích světa,“ říká v pořadu Export ředitel společnosti Václav Klein. Do budoucna firma sází na vodíkové technologie a umělou inteligenci v řízení výkonu.

Firma vznikla v roce 2011, původně jako projekt na vývoj vyvíječe vodíku. „Tehdy jsme hledali produkt s vyšší přidanou hodnotou. Skrze výzkum vodíku jsme narazili na kogenerační jednotky a rozhodli se do nich pustit,“ vzpomíná Václav Klein.

Začátky však nebyly jednoduché. „Bylo to možná naivní, protože jde o extrémně komplexní zařízení – od motorařiny po elektroniku. Trvalo nám pět let, než jsme vytvořili konkurenceschopný produkt,“ dodává. Dnes už Gentec patří mezi nejuznávanější světové výrobce, kteří dokážou dosahovat účinnosti až 95 %.

Unikátní technologie i přístup k zákazníkům

Klein zdůrazňuje, že technologická dokonalost už dnes nestačí. Úspěch podle něj stojí na inovacích a dlouhodobé péči o zákazníka. „Neříkám, že jsme lepší než ostatní. Každý má své silné stránky. My ale hodně investujeme do výzkumu a vývoje. Nedávno jsme dokončili jednotku, která spaluje až 30 % vodíku, a nyní vyvíjíme zařízení na 100 % vodíku,“ vysvětluje.

Kromě inovací klade Gentec důraz na cenu. „Používáme špičkové komponenty, ale držíme cenu spíše níže. Nejde nám o krátkodobé zisky, ale o dlouhodobý růst,“ dodává Klein.

Export táhne: 70 % tržeb ze zahraničí

Ještě v roce 2020 tvořil export polovinu obratu, dnes už je to 70 %. Společnost očekává, že dlouhodobě se tento podíl bude držet mezi 60–80 %. „Nejdříve jsme exportovali do Itálie, poté jsme se rozvíjeli v Anglii, kde jsme našli prvního stabilního partnera díky podpoře CzechTradu. Dnes působíme v celé Evropě, Severní Americe a nově se díváme i na Blízký východ,“ říká Klein.

Naopak pokusy o expanzi na východní trhy, jako Rusko nebo Bělorusko, se neosvědčily. „Bylo to složité prostředí, kde málokdy platilo to, co se řeklo. Když jsme pak přišli na západní trhy, všechno fungovalo standardně a transparentně,“ dodává.

Ukrajina se stala klíčovým trhem

Po roce 2022 se ukázala nová příležitost – rekonstrukce ukrajinské energetiky.
„Ukrajina se rychle stala jedním z největších světových trhů pro kogenerační jednotky. Dnes jsme třetí největší exportér na Ukrajinu, hned za dvěma německými firmami,“ říká Klein.

Gentec díky tomu významně posílil svou pozici, ale podle Kleina je klíčem diverzifikace. „Ukrajinský trh se postupně nasycuje, takže rozvíjíme další teritoria. Aktuálně působíme ve 14 zemích a cílem je toto číslo znásobit,“ dodává.

Přichází umělá inteligence i čistý vodík

Gentec se snaží držet technologický náskok. „Vyvíjíme řídicí systém s umělou inteligencí, který průběžně analyzuje chod jednotky a optimalizuje její výkon. Na tom pracujeme už od roku 2018,“ popisuje Klein.

Dalším projektem je vodíková kogenerační jednotka na 100 % vodík, kterou chce Gentec dokončit v příštím roce. „Budeme jedni z prvních na světě, kdo to dokázal. Není to o množství prodaných jednotek, ale o prestiži a budování know-how,“ dodává.

Celý rozhovor, který moderuje Marek Atanasčev (CEO Enantis), si můžete pustit jako video nebo podcast:

1. Jaká byla úplně první zakázka Gentecu a proč byla pro firmu klíčová?
2. Jaké konkrétní složky tvoří kogenerační jednotku a proč je její účinnost tak vysoká?
3. Jaký je přístup britských zákazníků oproti těm českým?
4. Jak reagovala firma na energetickou krizi po roce 2022?
5. Co Václav Klein považuje za „největší lekci“ z mezinárodního podnikání?

V době, kdy bezhotovostní platby lámou rekordy a většina mladých už téměř nevidí papírové peníze, poslanec Patrik Nacher (ANO) upozorňuje na rizika úplné digitalizace peněžních transakcí. V rozhovoru pro pořad eMoney mluví o hotovosti jako o poslední záruce osobní svobody, o férovosti bankovních poplatků i o tom, proč by právo na hotovost mělo být zakotveno přímo v ústavě.

Podle Nachera má hotovost stále nezastupitelné místo v moderní ekonomice.
„Hotovost je svoboda. Je to jistota, že mi nikdo nekouká pod prsty a že se mohu rozhodovat podle sebe, aniž by o tom kdokoliv věděl,“ říká poslanec.

I když sám používá moderní technologie, nechce, aby jejich rozmach vedl k vytlačení fyzických peněz z oběhu. „Jsem zastáncem toho, aby obě formy – hotovost i bezhotovost – žily vedle sebe. Nikdy nebudu pro to, aby se hotovost zrušila,“ dodává.

„Právo na hotovost by mělo být v ústavě“

Nacher se netají tím, že by chtěl posílit ochranu hotovostních plateb i legislativně.
„Dovedu si představit, že by právo na hotovost bylo zakotveno v ústavě,“ uvedl. Argumentuje tím, že rychlé změny ve finančním systému mohou vést k marginalizaci lidí, kteří na hotovosti závisí, a k riziku zneužívání dat.

„Často se používá zkratka, že kdo hájí hotovost, přivírá oči před praním špinavých peněz. To je nesmysl. Nemůžeme trestat 99,5 % lidí, kteří platí v hotovosti jen proto, že chceme postihnout zbytek,“ dodává.

Bezhotovostní platby ano, ale férově

V souvislosti s plánovaným obnovením elektronické evidence tržeb (EET) Nacher zdůrazňuje, že moderní nástroje by neměly být bičem na poctivé podnikatele.
„Cílem není boj proti hotovosti, ale boj za to, aby se přiznávaly příjmy a platily daně,“ vysvětluje.

Zároveň upozorňuje, že férový systém je nutný i kvůli konkurenci. „Někdo odvádí daně a platí zaměstnancům férové mzdy, jiný vyplácí část v hotovosti a ještě čerpá sociální dávky. To je nefér vůči těm poctivým,“ říká.

Mají obchodníci povinnost přijímat hotovost?

Zda by měl stát obchodníkům nařídit přijímat hotovost, Nacher vidí pragmaticky.
„Jsem zastáncem hotovosti, ale nejsem zastáncem plošných regulací. Pokud se podnikatel rozhodne přijímat jen karty, má k tomu své důvody. Ale musí počítat s tím, že může ztratit část zákazníků,“ říká.

Podle něj moderní technologie už dnes umožňují kombinovat hygienu, bezpečnost i hotovostní platby. „V mnoha provozovnách se peněz fyzicky ani nedotýká prodavač, vše obstará přístroj. Hotovost se tak dá zachovat a zároveň zmodernizovat,“ vysvětluje.

Mladí platí mobilem, starší si hlídají soukromí

Nacher odmítá názor, že hotovost je jen nostalgie starší generace.
„Je to přirozený vývoj, ne skokový přechod. Nikdo nám přece nezakázal mít pevné linky, jen je přirozeně nahradily mobily. A stejné to bude s hotovostí, dokud o ni lidé budou stát, musí zůstat možnost platit papírovými penězi,“ říká.

Zároveň varuje, že přílišná digitalizace přináší ztrátu soukromí. „Čím víc na nás bude útočit personalizovaná reklama a algoritmy, které o nás vědí všechno, tím víc budou lidé chtít mít aspoň někde prostor pro svobodu. A ten jim dává právě hotovost,“ upozorňuje.

Bankomaty mizí. Kdo ponese odpovědnost?

Jedním z praktických problémů, které s úbytkem hotovosti souvisejí, je rušení bankomatů v menších městech. Nacher přiznává, že ekonomika provozu zde hraje zásadní roli.

Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:

1. Mělo by být právo na hotovost zapsáno v ústavě?
2. Jaký dopad by mělo znovuzavedení EET na podnikatele i spotřebitele?
3. Kdo má platit za provoz bankomatů v malých městech?
4. Jsou bankovní poplatky spravedlivé, nebo jde o zbytečné zatížení klientů?
5. Proč podle Patrika Nachera digitalizace nikdy úplně nenahradí fyzické peníze?