Režisérku dětských filmů poznal pozdější herec a moderátor Jan Kraus už jako kluk, hrál totiž v prvním samostatném filmu Věry Plívové-Šimkové. Později ho obsazovala skoro jako svůj talisman a tak ji mohl pozorovat při práci mnoho let. Proč jí místo svačiny na place stačila sněhová koule a proč jsou její filmy pro Jana Krause osudové, prozradí další díl cyklu Úžasné životy.

„Na jevišti byla skutečná heroina, v soukromí žena s dramatickým osudem, ale také nezdolným humorem,“ popisuje přítelkyni Vlastu Chramostovou módní návrhářka Ivana Follová. Herečku poznala na začátku 80. let díky společným přátelům z disentu. Ta měla v té době zakázané jakékoliv veřejné vystupování a byla tedy herečkou ve svém, v disidentských kruzích velmi populárním a ceněném, bytovém divadle.

Violoncellista a zpěvák Olin Nejezchleba (Vladimír Mišík a Etc) vzpomíná na svého přítele a hudebního druha Petra Kalandru - charismatického kytaristu a zpěváka, který patřil k legendám českého rocku a blues. Přibližuje jejich společné působení v kapelách Marsyas, Blues Session či Čundrgrund. Hovoří nejen o jejich hudební spolupráci, ale i o přátelství. Nespoutanost a humor, které byly pro Kalandru typické, z něj dělali "posledního hippie" v Česku.

Jan Vala a Jiří Wimmer, svého času nerozlučná dvojice šoumenů, kteří bavili fanoušky skupiny Plavci a které si mnozí pamatují z filmu Jáchyme, hoď ho do stroje díky legendární scénce o úplatcích. Jiří Wimmer ale uměl nejen bavit publikum, také skvěle zpíval, kreslil i sportoval. Na muže mnoha talentů zavzpomínal v Úžasných životech jeho dlouholetý kolega a kamarád Jan Vala. A nemluví se jen o hraní. Ale i třeba o vaření nebo o nesplněném snu natočit filmovou grotesku.

Pedagog s uhrančivýma očima a vykulený student herectví - tak nějak vypadali Petr Čepek a Martin Sitta, když se poprvé sešli. Pro Sittu byl Čepek učitelem, hereckým tátou a hlavně mužem, který nade vše stavěl čest, pravdomluvnost a poctivou práci.

Dlouholetá ředitelka Konta Bariéry Božena Jirků vypráví o jaderném fyzikovi Františku Janouchovi, jak jí místo práce televizní redaktorky nabídl cestu do světa charity. Zakladatel Nadace Charty 77 stál za legendární sbírkou Konto Míša, díky které se vybralo přes sto milionů korun na podporu postižených, a zásadně přispěl k rozvoji neziskového sektoru v porevolučním Česku.

Hráli spolu v Divadle Bez zábradlí 27 let. Karel Heřmánek byl jeho ředitel a navíc ještě vynikající herec, který zazářil například ve filmech Smrt krásných srnců nebo v pohádce S čerty nejsou žerty. Josef Carda šel od JAMU v jeho stopách přes stejná divadelní angažmá. V čem byl Karel Heřmánek inspirativní, čím Josefa Cardu překvapoval a co bylo jeho typické poznávací znamení? Nejen to prozradí další Úžasné životy.

Módní kritička a publicistka Františka Čížková docházela k návrhářce Liběně Rochové pravidelně na přehlídky. Obě spojovala vášeň pro originalitu, kvalitní řemeslo a odvaha jít vlastní cestou. Liběna Rochová vzpomíná, jak se jejich společný tvůrčí zájem v sedmdesátých letech postupně vyvinul do vzájemného dlouholetého přátelství.

Na uznávaného učitele, hudebníka a propagátora lidových písní vzpomíná herečka, která se s ním seznámila díky představení Ententýky. Dojde nejen na úsměvné zážitky, ale i na jedinečnost jeho osobnosti. „Jeho průvodním rysem byla neskutečná laskavost, dobrota a smysl pro humor. A kdykoliv si zavřu oči a vyslovím jméno Pavla Jurkoviče, pokaždé se mi v duši rozhostí krásný klid a úsměv. Byl to člověk, který obohatil můj život,“ říká v Úžasných životech Taťjna Medvecká.

Mim a klaun. To není povolání ani role, ale stav mysli. Takové bylo motto mima, klauna, mluvícího herce a bluesmana Borise Hybnera. „Poprvé jsme se setkali u přijímaček na katedru nonverbálního divadla na pražské HAMU,“ vzpomíná v dokumentu Radim Vizváry. „Už tam se ukázala jeho hravá povaha.“ Hybner měl za sebou spoustu vzletů i pádů. A právě díky nim mohl být svým studentům oporou. Pomohl jim uvědomit si, že vlastní traumata a neúspěchy mohou přetavit v umělecký tvar.