Druhá světová válka se blíží ke svému konci, ovšem nacisté v Terezíně ještě připravují hrůzné završení své vlády teroru nad vězni ze zdejšího ghetta a z policejní věznice gestapa v Malé pevnosti. Chystají místo pro jejich hromadnou likvidaci za pomoci vody i plamenometů. Začínají také práce na výstavbě plynové komory. Mnozí viníci zločinů však přesto později uniknou spravedlnosti.

Hlučná rána zaduní pražskou pankráckou věznicí. A znovu a znovu. Celkem pětkrát. 26. dubna 1945 ve zdejší sekyrárně umírá setnutím hlavy gilotinou posledních pět odsouzenců. Je mezi nimi i jedna žena. Nejobávanější nacistické popraviště protektorátu si právě vybírá své poslední oběti. Svoji smrt zde našly stovky českých vlastenců.

Vzduch plní hukot motorů. K Plzni se 25. dubna 1945 dopoledne blíží 276 bombardérů B-17G, jejichž cílem je jedna z posledních německých zbrojovek- plzeňská Škodovka a letiště Bory. Výbuchy bomb mění tovární haly v ruiny. Škodovka je zničena. Většina dělníků se stihla schovat. Spojenci před náletem varovali v éteru. O událostech mluví v projektu Rok osvobození Alex Švamberk s Vítem Smetanou z Ústavu pro soudobé dějiny Akademie věd ČR.

Válka se neodvratně blíží ke svému konci, ale v malebné krajině Beskyd a Vizovických vrchů i ve druhé polovině dubna 1945 pokračují krvavé protipartyzánské akce nacistických jednotek. Jejich obětí se stanou i desítky obyvatel obcí Prlov a Ploština. Mnozí z nich jsou upáleni zaživa.

Jsou na pokraji smrti - zubožení, vyhladovělí, zmučení svými dozorci. Desetitisíce vězňů z koncentračních táborů rozpadající se Hitlerovy třetí říše ještě v posledních týdnech druhé světové války křižují v pochodech smrti dosud okupovanou částí Evropy. Aby se jako svědci nacistických hrůz nedostali do rukou Rudé armády a západních spojenců. Tisíce z nich od 20. dubna 1945 přicházejí také do terezínského ghetta. Mnozí z nich trpí vysoce nakažlivými nemocemi. Ty se ve zdejším ghettu a v nedaleké policejní věznici gestapa v terezínské Malé pevnosti začínají nekontrolovaně šířit. Zdejší vězně tak čeká děsivý závěr druhé světové války.

Devět tisíc děl a raketometů kaťuša začíná ráno 16. dubna 1945 pálit. Na německé pozice dopadá za první půlhodinu půl milionu granátů. Začíná útok na Berlín. Žukovův 1. běloruský front útočí z předmostí na Odře vzdáleného 60 kilometrů od německé metropole. Koněvův 1. ukrajinský front útočí jižněji na Nise. Oba mají rozkaz obsadit Berlín. Stalin je nechává soupeřit, komu se to povede dřív.

Ohromný bitevní kolos dlouhý 263 metrů vyplouvá 6. dubna 1945 z japonského přístavu Tokujama. Všech 27 lodních děl má plný palebný průměr. Palivo ale stačí jen plavbu na Okinawu. Loď Jamato je totiž vyslána v rámci operace Ten-gó na plavbu bez návratu. Má se pokusit zničit americkou flotilu, najet na břeh a do vlastního zničení dál pálit po spojených silách jako pobřežní dělostřelecká baterie. Bez doprovodu letadlových lodí je však už cestou terčem zničujících náletů amerických letadel.

Byla Květná neděle 25. března 1945, do Velikonoc scházel poslední týden. Pražané se právě vraceli z dopoledních radovánek, aby doma mohli usednout k obědu. Když v tom se ozvaly sirény a posléze se na nebi začaly lesknout přilétající formace stovek amerických bombardérů 15. letecké armády. Během náletu byly zasaženy stovky civilních objektů. Hlavním cílem spojeneckého náletu na severovýchod Prahy byly Českomoravské strojírny, neboli ČKD.

Je slunečný jarní den 22. března 1945, čas oběda. V tom se v Kralupech nad Vltavou rozezní varovné sirény a nedlouho poté se na obloze objeví bombardéry. Zatímco mnozí lidí zamíří do krytů, jiní je bez obav pozorují. Předpokládají, že jako obvykle směřují na cíle v Německu. Jenže o chvíli později následuje šok – desítky amerických liberatorů začnou svrhávat svůj smrtonosný náklad na město. Začíná katastrofa, která nemá v českých dějinách obdoby.

Transporty lidí přijížděly do koncentračního tábora Auschwitz-Birkenau z celé okupované Evropy. V přeplněných vagonech se tísnili židé, romové, političtí vězni, váleční zajatci i ti, které nacisté označili za „méněcenné“. V otřesných podmínkách cestovali i několik dní. Domů z tábora se už drtivá většina z nich nikdy nevrátila.

Na celou reportáž s videem se můžete podívat ne serveru Novinky.cz.