Žádné nošení vody ze studny, žádné čekání, až se rozhoří kamna, žádné svíčky a petrolejky. První republika přinesla do československých domácností tichou, ale zásadní revoluci – vodovody, plyn, elektřinu a s nimi i nové pomocníky. Jak se zrodila slavná karma? Proč lidé zpočátku nedůvěřovali vysavači? A jak reklama naučila zákazníky toužit po moderním bydlení? Toulky první republikou tentokrát otevírají dveře do domácnosti, kterou změnil technický pokrok i nové vynálezy.

Silná a důvěryhodná měna jako symbol státní vyspělosti i zdroj národní hrdosti. To byla ambiciózní vize prvního československého ministra financí Aloise Rašína. K jejímu uskutečnění však měli českoslovenští občané kráčet za cenu přemrštěného šetření, všemožného odříkání a velkého sebeobětování.

Vskutku existoval jednotný československý národ, jak tvrdila prvorepubliková ústava? Nejednalo se spíše o politicky motivované přání, jehož necitlivé prosazování Čechy a Slováky naopak vzdalovalo a bylo zdrojem jejich vzájemných nesvárů? Prozkoumejte s námi politická, intelektuální a kulturní zákoutí prvorepublikového čechoslovakismu.

Sparta a Slavia. Dějiny největší české fotbalové rivality se utvářely na počátku 20. století a během první republiky. Na jedné straně Železná Sparta s Káďou Peškem nebo Raymondem Brainem. Na druhé esa jako Bican, Puč a Plánička. Ale třeba také Vlasta Burian versus Edvard Beneš. Dozvíte se, jak vypadal tehdejší fotbal, jak se přestupovalo za oběd zdarma nebo za teplé místo v bance anebo co jediné dokázalo hráče obou týmů spojit.

Vznik Velkého Brna v roce 1919, kdy moravská metropole připojením třiadvaceti okolních obcí výrazně rozšířila své hranice, symbolicky odstartoval éru jejího nevídaného rozmachu. Tento díl Toulek první republikou připomíná příběh vizionářské vily Tugendhat, závodní atmosféru Masarykova okruhu i dojemnou charitativní tradici Vánočního stromu republiky.

Vznik samostatného státu vítala v říjnu 1918 i mnohá česká kamenná divadla. V pražském Národním divadle, v Městském divadle na Královských Vinohradech i v Brně byla odehrána představení v oslavné atmosféře, za zvuků písně Kde domov můj, se vzletnými přednesy řečníků. Do rozšiřující se divadelní sítě republiky patřily nejen ochotnické soubory, ale také mnohé německé scény, které se na nové politické poměry musely adaptovat. Jak si v Československu vedlo dramatické umění?

Vznik státních symbolů Československa po roce 1918 provázely spory, hledání kompromisů i nečekané okolnosti. Zatímco nová vlajka a státní znaky vznikaly díky práci heraldiků a úředníků ministerstva vnitra, státní hymna byla vytvořena spojením české písně Kde domov můj a slovenské Nad Tatrou sa blýska. Z popěvku hry Fidlovačka a studentské protestní písně se během desetiletí staly výrazné symboly společného státu.

Zlatavý mok byl v nově vzniklém Československu levným zdrojem kalorií, ale také příčinou mnoha rozvrácených rodin. Zatímco hospodami zmítala hektolitrová horečka a kořalka se podávala i dětem či ženám po porodu, prezident T. G. Masaryk před alkoholem důrazně varoval. Vinařství mezitím drtila kalamita révokazu, na Podkarpatské Rusi sloužil líh jako platidlo a stát se s všudypřítomným opilstvím snažil bojovat nejen zakládáním léčeben, ale i prvními omezujícími zákony.

Jeden z nejbohatších mužů prvorepublikového Československa Jaroslav Preiss vybudoval ze Živnostenské banky nejmocnější finanční koncern v zemi. Vysloužil si proto řadu obdivných i nenávistných přezdívek – kapitán průmyslu, žralok od Prašné brány, vlastenec i vlastizrádce, mecenáš umění i chamtivý boháč. Jeho pohádkový vzestup, tragický konec a dlouhé zapomnění odrážejí paradoxy bouřlivých dějin první poloviny 20. století.

Jak se žilo Romům za první republiky? Jejich postavení určovaly předsudky většinové společnosti, omezující zákony i špatné sociální podmínky. Jejich každodenní život – ať už kočovný nebo usedlý –, spojený s tradičními řemesly i snahou uživit rodinu, provázela nedůvěra okolí.

Vznik moderních zoologických zahrad na území Československa provázely nadšení i komplikace. Zatímco Liberec založil zoo už v roce 1904, Praha na tu svou čekala až do roku 1931, a to navzdory dlouholetým snahám i podpoře významných osobností.