Jak se mladé Československo a jeho demokracie vyrovnaly se staletými šlechtickými privilegii a s velkými pozemkovými držbami v rukou rodové aristokracie? A jak na to sama šlechta reagovala? Prozkoumejte s námi právní, sociální a ideologické souřadnice prvorepublikové pozemkové reformy.

Automobily představovaly chloubu českého průmyslu již v dobách první republiky. Ačkoli zde neprobíhala masová výroba jako ve Spojených státech, co do kvality a pestrosti výroby patřilo Československo mezi přední země na světě. V čele těchto snah stály tři automobilky: Laurin a Klement (později Škoda), Tatra a Praga.

Po první světové válce došlo k rozpadu tehdejšího světa, který byl doprovázen zánikem velkých evropských monarchií – Německa, Ruska, Turecka a Rakouska-Uherska. To přineslo osamostatnění mnoha národů. Jedním z nich byl národ Rusínů, který se připojil k nově vzniklé Československé republice. V původních plánech českých a slovenských politiků se přitom s připojením Podkarpatské Rusi vůbec nepočítalo. Stalo se tak spíše náhodou, v důsledku tehdejší složité politické situace.

Československý fenomén trampingu vznikl na počátku první republiky, když mladí lidé z měst chtěli alespoň o víkendu uniknout od práce nebo školy do přírody. Měšťanská společnost byla podle nich pokrytecká a zkostnatělá. Za vzory měli postavy amerických němých kovbojek nebo hrdiny z knih Karla Maye, Jacka Londona a Jamese Fenimora Coopera. Měli svůj styl chování, slang, písně i přezdívky. Nejznámějšími trampy byli Géza Včelička, Bob Hurikán nebo Jenda Korda.

Má se mladá Československá republika ve své zahraniční politice orientovat na evropský Západ, nebo se má přiklánět ke slovansko-ruskému Východu? A má domácí demokracie sloužit svobodnému jednotlivci, nebo národnímu kolektivu? Prozkoumejte s námi prvorepublikový ideový souboj, který Tomáš Garrigue Masaryk a Edvard Beneš sváděli s Karlem Kramářem.

Františka Plamínková bojovala celý život za práva žen a práva slabších. Tato národní socialistka se snažila měnit pořádky. Jak skrze senát, tak i přes tzv. Ženskou národní radu. A stala se největší prvorepublikovou osobností emancipačního hnutí. Určující pro její osud bylo její první povolání učitelky. V období před první světovou válkou musely pedagožky dodržovat celibát a ona tuto absurditu chtěla nechat zrušit.

Spolek Sokol si nemusíte pamatovat jen jako tělovýchovnou organizaci. Na počátku první republiky totiž pomáhal budovat zemi. Jeho členové se už v říjnu 1918 dobrovolně stávali vykonavateli branné moci státu. A další sokolské aktivity, jako například slety, měly být důležitým tmelícím prvkem „československého národa“.

Silná a důvěryhodná měna jako symbol státní vyspělosti i zdroj národní hrdosti. To byla ambiciózní vize prvního československého ministra financí Aloise Rašína. K jejímu uskutečnění však měli českoslovenští občané kráčet za cenu přemrštěného šetření, všemožného odříkání a velkého sebeobětování.

Vskutku existoval jednotný československý národ, jak tvrdila prvorepubliková ústava? Nejednalo se spíše o politicky motivované přání, jehož necitlivé prosazování Čechy a Slováky naopak vzdalovalo a bylo zdrojem jejich vzájemných nesvárů? Prozkoumejte s námi politická, intelektuální a kulturní zákoutí prvorepublikového čechoslovakismu.