Televizní Emmy ovládla hororová komedie Widow’s Bay, která přepsala historické statistiky, Mel Gibson mezitím vysvětluje, že jeho pokračování Umučení Krista nás vezme do pekla, před stvoření světa i mimo planetu Zemi. Tom Holland se díky Spider-Manovi a Odyssee prodral na samotný vrchol hereckých tržeb, český Volklore si veze z Toronta stříbrného studentského Oscara a první reakce na nový Resident Evil naznačují, že Zach Cregger mohl konečně trefit filmovou podobu slavné herní série.

Backrooms dostanou pokračování, Hollywood dál testuje, jak AI šije i přešívá herce, a Spider-Noir končí s několika soškami na triku. K tomu se vrací debata o dalším Matrixu, Luc Besson chystá další sci-fi úlet a Dungeons & Dragons mají scénář k pokračování, jen zatím nikoho, kdo by ho zaplatil.

Po prázdninové pauze jsme zpátky s podcastovou verzí pátečních shrnutí všech filmových a televizních novinek. Netflix ukázal, že miliony lidí ochotně zaplatí i za přednostní zhlédnutí reklamy na GTA VI, zatímco Kojot po letech tahanic konečně vrátil Warnerům úder z pláten kin. Došlo také na spory kolem seriálového Harryho Pottera, návraty několika slavných značek i další vítězné tažení Spideyho a Odyssey.

Kina ještě nejsou mrtvá, Ridley Scott ale možná dělá všechno pro to, aby byla. Martin Mažári a Martin Svoboda tentokrát řeší postapokalyptické Vzhlížet ke hvězdám, dinosaury na předměstí, pochmurnou Smrt Robina Hooda, vesmírné lesby, velmi bolestivou sexuální Očistu i překvapivě povedený Insidious. A na závěr se přesunou k drakům, protože třetí řada Rodu draka podle nich možná konečně ukázala, jak má správně vypadat adaptace George R. R. Martina.

Milan Ondrík patří k hercům, u kterých máte často pocit, že mu roli nestačí jen zahrát – musí ji nejdřív fyzicky prožít. Kvůli svým postavám běhá, boxuje, kvůli Bojovníkovi rok trénuje MMA... ale pak přijde snímek, jako je Otec, ve kterém je herecky možná ještě mnohem náročnější to, co se odehrává uvnitř hrdiny. V rozhovoru si s ním proto Martin Mažári popovídal o tom, proč potřebuje umět věci, které by za něj vlastně mohla vyřešit kamera a střih, jak hledá postavu přes řeč těla, nebo co ze sebe je ještě ochoten svým postavám půjčit. Dostaneme se ale i k tomu, jaké to je hrát skutečného zločince a nesoudit ho, jak si odnesl domů dva pytle plné cen, jak se mu jako Slovákovi hraje v češtině, nebo jestli si už zvykl na to, že se z člověka, kterého kdysi zaskočily limuzíny a červené koberce v Karlových Varech, stala jedna z nejvýraznějších tváří česko-slovenského filmu.

Červenec měl být okurkovou sezonou, místo toho přinesl dva festivaly, rekordní nápor na kina, šestnáctihodinovou antickou báseň Christophera Nolana a Spider-Mana, který vydělává rychleji, než Marvel stíhá renderovat. Martin Mažári a Martin Svoboda se po Varech a Filmovce vracejí do studia, aby probrali párovou terapii s Olivií Wilde, horory o mateřství, české festivalové filmy i otázku, zda může kritika s nulovým hodnocením posloužit jako ten nejlepší marketing.

Před šesti lety jsme s Annou Geislerovou na Letní filmové škole mluvili o životních rolích i o tom, co pro ni znamená herectví. Letos se do Uherského Hradiště vrací jako držitelka Výroční ceny Asociace českých filmových klubů, a byla tak ideální příležitost na náš tehdejší rozhovor navázat. Řeč přišla nejen na to, jak se za šest let proměnil její pohled na vlastní profesi, ale také na filmy Karavan, Pramen a dokument Dvě deci tuše, u něhož se ujala i producentské role. Mluvili jsme o morálně nejednoznačných postavách, důvěře mezi hercem a režisérem, rodinných vzpomínkách, producentské odpovědnosti i o tom, zda dnes vnímá filmovou kritiku jinak než dřív.

Na Letní filmové škole jsme si s oceněným Jiřím Lábusem popovídali o jeho celoživotním vztahu k filmu, divadlu i dabingu. Prozradil, proč se před každou novou rolí stále cítí jako začátečník, proč je dobrá komedie podle něj nejtěžším hereckým žánrem i jak se stalo, že američtí tvůrci při schvalování dabingu nepoznali, že dvě různé postavy namluvil stejný herec. Zavzpomínal také na Arabelu, bezmála padesátiletou spolupráci s Oldřichem Kaiserem, působení ve Studiu Ypsilon a své nejslavnější animované postavy. Připravil Martin Mažári.

Tak už to je tu... Odyssea Christophera Nolana, adaptace epické básně, jež je jedním ze základů takzvaného západního kánonu. Projekt natočený komplet na IMAX kamery, který si automaticky nárokuje stěžejní pozici v dějinách kinematografie. Protože pokud nejsou filmy Christophera Nolana nejdůležitější, jaké být mohou, tak nejsou vůbec ničím. Stojí výsledek za všechno to haló?

Říká se, že život dává smysl až zpětně. Jaké je dočkat se vlastního filmového portrétu, který mapuje padesát let vašeho života? Co vlastně s vámi udělá, když vás kamera sleduje roky a postupně z jednotlivých situací skládá váš filmový obraz, který nikdo dopředu neumí přesně naplánovat? Časosběr patří k nejpozoruhodnějším dokumentárním metodám, a nikdo není povolanější o něm promluvit než režisérka Helena Třeštíková. Spolu s ní a protagonistkou jejího nejnovějšího filmu, zpěvačkou Bárou Basikovou, si v našem podcastu Martin Mažári povídal o tom, jak se takový film rodí, co všechno při něm nelze kontrolovat, jak náročné je po letech vybírat z nasbíraného materiálu to podstatné a jak zvláštní může být pro samotného protagonistu sledovat vlastní minulost s odstupem času. Na příkladu nového dokumentu o Báře Basikové, který se divákům představí mj. na nadcházejícím karlovarském festivalu, tak otevírají mnohem širší debatu o autenticitě, paměti a o tom, co všechno zpětně dokáže o člověku odhalit kamera. Do distribuce výsledek vstoupí 17. září.