Pořád ještě nevíme, jak moc se enormní zájem na internetu o marketing tohohle comebacku po dvaceti letech promění v dolary, eura a koruny, rozhodně ale tušíme, že Ďábel nosí Pradu 2 není radno podceňovat. Film s nejsledovanějším trailerem roku 2025 se vrací s kompletním ikonickým obsazením, a přestože Meryl nejspíš komerčně nedorovná Michaela ani Maria, za nás to je zdaleka nejpříjemnější podívaná z téhle trojky dubnových blockbusterů.

Dubnové premiéry nám nadělily nejen pořádně šťavnaté Drama a vykleštěnou hagiografii Michaela Jacksona, ale i jedno opeřené překvapení, dokument o vaření ovesné kaše nebo sadistickou černou komedii se svérázným názvem Kdybych měla nohy, tak ti nakopu. A taky trend, kdy po vzoru Mumie Lee Cronina odmítáme název filmu vyřknout bez jména režiséra.

Hollywood se dál snaží najít rovnováhu mezi jistotou a rizikem. Na jedné straně stojí obří značky, které pořád vydělávají miliardy, ale už ne tak suverénně jako dřív, na té druhé roste tlak na efektivitu a opatrnější plánování. Nejlépe je to vidět na budoucnosti ságy Avatar, která se po slabším výkonu třetího dílu ocitá v bodě, kdy se bude muset rozhodnout, jestli dál tlačit technologickou revoluci, nebo hledat udržitelnější model. Podobné dilema ale řeší i Marvel, kde se sice nabízí další týmovky s Deadpoolem, zároveň se však musí chytře dávkovat nástup X-Menů a dalších velkých značek. Do toho studia dál zkoušejí nové trendy i staré jistoty. Sydney Sweeney se veze na vlně úspěchu a rychle rozšiřuje svůj „žánr nebezpečných brigád“, zatímco A24 znovu potvrzuje, že i z provařené látky lze vytěžit svěží a nepříjemně intenzivní podívanou. Mezitím kina balancují mezi vlažnější návštěvností a jednotlivými hity, které drží čísla nad vodou.

Dlouho vyhlížené drama o životě Michaela Jacksona provázely nakonec komplikace podobného rozsahu, jakými nechvalně proslula Bohemian Rhapsody, i když životopis krále popu si alespoň udržel svého režiséra. Přes drastické přetáčky a vyhození celého třetího "příliš kontroverzního" aktu producenti jistě nadále doufají, že se bude opakovat situace Mercuryho fláku, kdy cinefilové budou možná brblat, ale široká veřejnost, která stojí především o nostalgickou jízdu, obrazy a zvuky svého mládí, bude spokojená. Uspěje tedy Michael přinejmenším v tomto slova smyslu?

V uplynulých dnech proběhl v Las Vegas další ročník filmově prezentačního eventu CinemCon, studia tedy oznámila záplavu nových projektů, tunu remaků, ukázala nové záběry z blížících se bijáků včetně Spideyho a Avengers a řadu dříve oznámených posadila na konkrétní data premiér. Je toho tuna, většinou ale jde o drobky, které bude mít smysl důkladněji rozebrat později, až k nim budeme mít víc informací. Probrat si ale můžeme aktuální kontext, kdy se o pár set kilometrů vedle Hollywood netěší zrovna nejlepší atmosféře, a jedno zajímavé castingové oznámení a jedno ne úplně šťastné vyvolávání AI duchů.

Tenhle týden byl alespoň ve světě filmu nebývale klidný, vzhledem ke všem těm hrozbám o "koncích civilizací" ale trocha klidu rozhodně neuškodí... Alespoň na něco je ale spoleh. Hollywood opráší známé motivy v nových kabátech, seriálové fenomény odmítají skončit a ambiciózní tvůrci zkoušejí vykročit mimo své zavedené polohy. Do toho přichází i další signály z kin, které naznačují, co dnes opravdu funguje – i co už naopak ztrácí dech.

Zatímco Spasitel dál potvrzuje status letošního hitu a Zendaya si střihá jeden velký projekt za druhým, hororová scéna žije znovuzrozením starých značek a zároveň chystá nové kapitoly těch nejúspěšnějších. Do toho přichází i ambiciózní seriál o Epsteinově kauze, trojitá dávka Sloního muže a první náznaky, kam se po úspěchu Hodiny zmizení vydá Zach Cregger. Přejeme příjemné čtení a hezké Velikonoce!

Drama s názvem Drama. Na co si to proboha hrajete? To bude určitě nějaká do sebe zahleděná, nesnesitelná, rádoby intošská blbost, které se karma za nadutost pomstí zapadnutím v internetových algoritmech. Protože kdo teď ten film vůbec najde? Jenže vůbec! Drama je raným kandidátem na jeden z filmů roku. A my mu přejeme, aby vágní název a potřeba tajit svou podstatu nezabránila publiku si k tomuhle skvělému počinu najít cestu. Pozor, recenze obsahuje spoilery.

Březen byl náročný měsíc, který kromě silných témat z lidskoprávního festivalu Jeden svět přinesl i bolestivé svědectví v podobě oscarového kandidáta Hlas Hind Radžab, ale také několik zklamání, ať už jde o nevyužitý potenciál popfeministické variace Nevěsta, ambiciózní, leč nedotažené sci-fi Zlom vaz, bav se, neumři od Gora Verbinského nebo osobně laděné Najdou si tě, které nedokázalo strhnout; opatrná očekávání pak provázela i filmové završení seriálu Peaky Blinders: Nesmrtelný muž. Vedle toho ale měsíc nabídl i výrazná pozitiva, když český Poberta potěšil jako chytrá a vstřícná komedie, slovenská Potopa se ukázala jako suverénní debut a Tanec s medvědem zaujal alespoň svými silnými momenty, zatímco rodinná pixarovka Na skok do divočiny nabídla nenáročnou zábavu, druhá série seriálu One Piece znovu potvrdila kvality jedné z nejlepších hraných adaptací mangy a nakonec překvapil i Spasitel alias Project Hail Mary, který svým úspěchem zachránil kariéru svých tvůrců, takže ve výsledku nebyl březen vůbec marný a jen naznačil, jaké Drama může přijít v dubnu.