Filmová sezona minulý víkend pro nás vyvrcholila předáváním Českých lvů a Oscarů, jen několik hodin po sobě. O humory se tradičně pokusily Zlaté maliny a místo jednoho traileru tenhle týden musíme zmínit hned dva.

Filmová sezona uplynulý víkend vyvrcholila předáváním Českých lvů i Oscarů, pěkně dva dny po sobě. Dvě převážně probdělé noci a obě oslavy audiovize a kinematografie proto Martin Mažári a Martin Svoboda završili dumáním i lamentováním nad výsledky i koncepcí obou večerů. Zvolili jsme při souboji našich oblíbených Hříšníků a Jedné bitvy za druhou podobně vyhrocenou rétoriku, jako americké publikum? Zasloužíme si Oscara za oslí můstky? Přivlastňujeme si jako země Oscara za dokument Pan Nikdo proti Putinovi, nebo si ho skutečně zasloužíme? Nebylo by lepší sehnat si jednu ze sošek Seana Penna na Aukru? Jak se Timmymu Chalametovi podařilo tak ladným krokem vytančit z pozice favorita na oscarovou sošku? A čím to je, že horor jako žánr konečně sklízí ceny, které si tak zaslouží? Nezapomeňte si pustit i povídání o Českých lvech, jejichž večer byl sice dvakrát kratší, zato utíkal dvakrát pomaleji.

Filmová sezona uplynulý víkend vyvrcholila předáváním Českých lvů i Oscarů, pěkně dva dny po sobě. Dvě převážně probdělé noci a obě oslavy audiovize a kinematografie proto Martin Mažári a Martin Svoboda završili dumáním i lamentováním nad výsledky i koncepcí obou večerů. Proč jedinou nominaci nedostalo výtečné slovenské drama Otec, přestože kongresové centrum připomínalo převrat, kdy český film zkolonizovali naši slovenští sousedé? Proč na lva neměl šanci ani česko-dánský dokument Pan Nikdo proti Putinovi, když mu britská i americká akademie sošku dala? Jak zpětně hodnotíme kontroverzního Sbormistra a naše hlasování na Cenách české filmové kritiky? Bylo předávání příliš woke, nebo příliš málo? Co čeští akademici vidí a zbytek světa ne, že několik sošek rozdali životopisnému Franzovi? A jak slavnostnímu večeru slušelo Kongresové centrum? A odsýpalo příliš rychle, nebo pomalu? Nezapomeňte si pustit i povídání o oscarovém večeru, kde filmaři dokonce dostali i čas za své ceny poděkovat.

Letí to, a letošek už trvá deset týdnů, během kterých se toho zase stalo víc, než za celý rok 2019. Naštěstí se pořád můžeme před světem schovávat k filmům. Pixar po solidním startu své novinky odhalil plány na další roky, Arnold Schwarzenegger mezitím naznačil velké osmdesátkové návraty a ve Středozemi se rozjíždí nejen Lov na Gluma, ale i herecké hvězdy. Ambiciózní Nevěsta! naštvala pár diváků a bolestivě narazila, a Gore Verbinski se vrátil za kameru aby nás se smíchem informoval, že tu všichni chcípneme.

Hollywood se v posledních dnech proměnil v jednu velkou byznysovou partii pokeru. Po měsících spekulací se zdá, že studio Warner Bros. Discovery nakonec neskončí v rukou Netflixu, ale Paramountu, což rozjíždí debaty o budoucnosti filmového průmyslu, médií i politiky. Zatímco se zákulisní miliardové šachy teprve budou roky schvalovat, studia už dál sázejí na to, co funguje nejlépe. Na obzoru je filmová Hra o trůny, návrat parodické série Scary Movie, v kinech řádí nostalgický Vřískot a český mainstream mezitím zkouší zvednout hlavu covidovou komedií Poberta. A aby toho nebylo málo, internet se tentokrát místo filmů zabýval tím, jestli náhodou někdo nevyměnil Jima Carreyho za Jima Scarreyho.

Maggie Gyllenhaal, herečka a tvůrkyně nominovaná na Oscara a podepsaná pod chválenou Temnou dcerou, přichází s odvážnou a osobitou reinterpretací jednoho z nejslavnějších příběhů všech dob. Tentokrát jako temnou, smyslnou a stylově nekompromisní černou romancí.

Hlavním blockbusterem měsíce je samozřejmě Jarmuschova epika Otec Matka Sestra Bratr, jejímuž titulu jsme se rozhodli vzdát holt rozčleněním filmů minulého měsíce podle klíče tak vágního, že by to udělalo radost i mistru amerického nezávislého filmu. V otcovské linii stojí poctivě zrežírovaná žánrovka Cesta zločinu s Chrisem Hemsworthem, Markem Ruffalem a Halle Berry a komediální sci-fi hříčka Parazit z chlaďáku, zatímco unaveně působící Vřískot 7 nedokáže navzdory návratu Kevina Williamsona a Neve Campbell zakrýt kreativní vyčerpání série; audiovizuální extázi naopak přináší Luhrmannův koncertní film EPiC z archivních materiálů Elvise Presleyho a v mateřské sekci i melodramaticky vyhrocené Bouřlivé výšiny Emerald Fennell s Margot Robbie a Jacobem Elordim, které se staly nevděčným terčem tiktokových debat, zatímco cenové ambice nenaplnilo boxerské drama Christy se Sydney Sweeney; bratry a sestry pak oslovují animáky Nejlepší z nejlepších: GOAT a Velrybí píseň, kde první těží z americké energie sportovního filmu a druhý z klidnějšího, koprodukčně „europudinkového“ přístupu s výraznou českou stopou. materiálů Elvise Presleyho.

Uplynulý týden střídal radost z domácích úspěchů s pobaveným zoufalstvím nad rozhodnutími hollywoodských studií. Na BAFTÁCH i v Berlinale triumfoval český dokument, taky se ale hodně nadávalo. Venom, Madam Web i Kraven se vrátí, v prvním traileru se představilo páté Toy Story a Vřískot řeže do žíly nostalgie.

„Víte, čí tvář na nás poslední roky odevšad kouká málo? Vladimíra Putina! Pojďme se na něj dívat dvě a půl hodiny v kuse, vždyť kdo by na něco takového neměl chuť!“ Těžko říct, kolik potenciálních diváků a divaček pronese tato slova, když uvidí plakát na Čaroděje z Kremlu, film sledující reálný vzestup profesního špiona optikou fiktivního mistra PR. Někdy to ale holt není o zábavě a pánbůh ví, že té se od Vladimira Vladimiroviče příliš nedočkáme. Což neznamená, že nejde o produktivní zážitek.