Hollywood se v posledních dnech proměnil v jednu velkou byznysovou partii pokeru. Po měsících spekulací se zdá, že studio Warner Bros. Discovery nakonec neskončí v rukou Netflixu, ale Paramountu, což rozjíždí debaty o budoucnosti filmového průmyslu, médií i politiky. Zatímco se zákulisní miliardové šachy teprve budou roky schvalovat, studia už dál sázejí na to, co funguje nejlépe. Na obzoru je filmová Hra o trůny, návrat parodické série Scary Movie, v kinech řádí nostalgický Vřískot a český mainstream mezitím zkouší zvednout hlavu covidovou komedií Poberta. A aby toho nebylo málo, internet se tentokrát místo filmů zabýval tím, jestli náhodou někdo nevyměnil Jima Carreyho za Jima Scarreyho.

Maggie Gyllenhaal, herečka a tvůrkyně nominovaná na Oscara a podepsaná pod chválenou Temnou dcerou, přichází s odvážnou a osobitou reinterpretací jednoho z nejslavnějších příběhů všech dob. Tentokrát jako temnou, smyslnou a stylově nekompromisní černou romancí.

Hlavním blockbusterem měsíce je samozřejmě Jarmuschova epika Otec Matka Sestra Bratr, jejímuž titulu jsme se rozhodli vzdát holt rozčleněním filmů minulého měsíce podle klíče tak vágního, že by to udělalo radost i mistru amerického nezávislého filmu. V otcovské linii stojí poctivě zrežírovaná žánrovka Cesta zločinu s Chrisem Hemsworthem, Markem Ruffalem a Halle Berry a komediální sci-fi hříčka Parazit z chlaďáku, zatímco unaveně působící Vřískot 7 nedokáže navzdory návratu Kevina Williamsona a Neve Campbell zakrýt kreativní vyčerpání série; audiovizuální extázi naopak přináší Luhrmannův koncertní film EPiC z archivních materiálů Elvise Presleyho a v mateřské sekci i melodramaticky vyhrocené Bouřlivé výšiny Emerald Fennell s Margot Robbie a Jacobem Elordim, které se staly nevděčným terčem tiktokových debat, zatímco cenové ambice nenaplnilo boxerské drama Christy se Sydney Sweeney; bratry a sestry pak oslovují animáky Nejlepší z nejlepších: GOAT a Velrybí píseň, kde první těží z americké energie sportovního filmu a druhý z klidnějšího, koprodukčně „europudinkového“ přístupu s výraznou českou stopou. materiálů Elvise Presleyho.

Uplynulý týden střídal radost z domácích úspěchů s pobaveným zoufalstvím nad rozhodnutími hollywoodských studií. Na BAFTÁCH i v Berlinale triumfoval český dokument, taky se ale hodně nadávalo. Venom, Madam Web i Kraven se vrátí, v prvním traileru se představilo páté Toy Story a Vřískot řeže do žíly nostalgie.

„Víte, čí tvář na nás poslední roky odevšad kouká málo? Vladimíra Putina! Pojďme se na něj dívat dvě a půl hodiny v kuse, vždyť kdo by na něco takového neměl chuť!“ Těžko říct, kolik potenciálních diváků a divaček pronese tato slova, když uvidí plakát na Čaroděje z Kremlu, film sledující reálný vzestup profesního špiona optikou fiktivního mistra PR. Někdy to ale holt není o zábavě a pánbůh ví, že té se od Vladimira Vladimiroviče příliš nedočkáme. Což neznamená, že nejde o produktivní zážitek.

A.I. udělala další krok k apokalypse v Hollywoodu, F1 se vrací, Jason Statham objevuje metaúroveň vlastní existence a Stephen King dál úspěšně plní pětiletku. Do toho odchází tichý velikán Robert Duvall, česká kina na chvíli zachraňuje domácí gastro romantika a festivalové horory slibují traumata, za která si dobrovolně zaplatíme.

Hollywood si podává kliku s Prahou, Disney mění královský pár v čele studia a česká kritika rozvířila debatu, která sahá daleko za hranice jednoho filmu. K tomu za sebou máme Super Bowl jako výkladní skříň blockbusterů, nečekaný koncertní hit a jeden literární monument, který se v kinech proměnil v nečekaně sexy drama.

Hudební životopisy dnes zaplavují kina i streamy podobně neodbytně jako televizní kriminálky tuzemský éter. Každý velký umělec si koleduje o vlastní film a Hollywood už dávno nehledá zda, ale jak ho natočit jinak než minule. Tenhle týden to je vidět obzvlášť zřetelně: ambiciózní čtyřfilm o Beatles slibuje bezprecedentní experiment s perspektivou, Michael míří na masové publikum skrze velkolepou, ale uhlazenou poctu králi popu a my si klademe otázku, kde dnes leží hranice mezi autorským gestem a bezpečnou nostalgickou atrakcí. Podíváme se ale taky na chystaný prequel Ramba, tržby filmu tak budovatelského, že by se za něj nemusela stydět ani Třetí říše, a doporučíme si nenápadný malý seriál, o kterém jsme určitě doteď ani nezaslechli.

Leden nám po těžkém startu roku servíruje hlavně adrenalin a existenciální depky: injekci napětí obstarává pokračování 28 let poté v režii Niy DaCosty, kde i bez Dannyho Boylea drží Garlandův scénář laťku vysoko, zatímco comeback Sama Raimiho v hravém SOS připomíná jeho éru Evil Dead a dává Rachel McAdams prostor zazářit. Žánrově neurazí ani Greenland 2, naopak největším zklamáním měsíce je blockbuster Důkaz viny s tápajícím Chrisem Prattem. Temnější polohu ledna pak potvrzuje shakespearovsky laděný Hamnet, bolestný portrét ztráty dítěte, dále Křídla smutku s Benedictem Cumberbatchem a režijní debut Kate Winslet Sbohem, June o umírající mamince. Historické drama Norimberk boduje Russellom Crowem coby Hermannem Göringem i Rami Malekem jako psychiatrem zkoumajícím podstatu zla, byť film lehce naráží na limity režiséra. Útěchu v lidské blízkosti hledáme v podivně něžné Rodině k pronájmu s Brendanem Fraserem i v cynické festivalové senzaci Citová hodnota o rozpadlé umělecké rodině. Seriálově pak potěší návrat do světa ledu a ohně v komorně pojatém Rytíři sedmi království a okrajově se dotýkáme i fenoménu hokejové romance Heated Rivalry

Ralph Fiennes možná prokecl nového Voldemorta, DC si zadělává na další batmanovské dilema, ceny se dál točí kolem stejných favoritů a kina mezitím bojují s jedním z nejslabších lednových období za poslední roky.