Tenhle týden byl alespoň ve světě filmu nebývale klidný, vzhledem ke všem těm hrozbám o "koncích civilizací" ale trocha klidu rozhodně neuškodí... Alespoň na něco je ale spoleh. Hollywood opráší známé motivy v nových kabátech, seriálové fenomény odmítají skončit a ambiciózní tvůrci zkoušejí vykročit mimo své zavedené polohy. Do toho přichází i další signály z kin, které naznačují, co dnes opravdu funguje – i co už naopak ztrácí dech.

Zatímco Spasitel dál potvrzuje status letošního hitu a Zendaya si střihá jeden velký projekt za druhým, hororová scéna žije znovuzrozením starých značek a zároveň chystá nové kapitoly těch nejúspěšnějších. Do toho přichází i ambiciózní seriál o Epsteinově kauze, trojitá dávka Sloního muže a první náznaky, kam se po úspěchu Hodiny zmizení vydá Zach Cregger. Přejeme příjemné čtení a hezké Velikonoce!

Drama s názvem Drama. Na co si to proboha hrajete? To bude určitě nějaká do sebe zahleděná, nesnesitelná, rádoby intošská blbost, které se karma za nadutost pomstí zapadnutím v internetových algoritmech. Protože kdo teď ten film vůbec najde? Jenže vůbec! Drama je raným kandidátem na jeden z filmů roku. A my mu přejeme, aby vágní název a potřeba tajit svou podstatu nezabránila publiku si k tomuhle skvělému počinu najít cestu. Pozor, recenze obsahuje spoilery.

Březen byl náročný měsíc, který kromě silných témat z lidskoprávního festivalu Jeden svět přinesl i bolestivé svědectví v podobě oscarového kandidáta Hlas Hind Radžab, ale také několik zklamání, ať už jde o nevyužitý potenciál popfeministické variace Nevěsta, ambiciózní, leč nedotažené sci-fi Zlom vaz, bav se, neumři od Gora Verbinského nebo osobně laděné Najdou si tě, které nedokázalo strhnout; opatrná očekávání pak provázela i filmové završení seriálu Peaky Blinders: Nesmrtelný muž. Vedle toho ale měsíc nabídl i výrazná pozitiva, když český Poberta potěšil jako chytrá a vstřícná komedie, slovenská Potopa se ukázala jako suverénní debut a Tanec s medvědem zaujal alespoň svými silnými momenty, zatímco rodinná pixarovka Na skok do divočiny nabídla nenáročnou zábavu, druhá série seriálu One Piece znovu potvrdila kvality jedné z nejlepších hraných adaptací mangy a nakonec překvapil i Spasitel alias Project Hail Mary, který svým úspěchem zachránil kariéru svých tvůrců, takže ve výsledku nebyl březen vůbec marný a jen naznačil, jaké Drama může přijít v dubnu.

Marvel snad konečně otáčí kormidlem vstříc fandovské spokojenosti a první trailer na Spider-Mana láme rekordy. Zároveň se vrací i další velké značky našeho dětství. Středozemě chystá návrat s novým filmem a HBO opatrně láká na seriálový návrat do Bradavic. Naopak generativní algoritmus Sora už naše oblíbené série dojit nebude.

Z hollywoodské historie dobře známe fenomén tzv. tzv. „twin films“, kdy se v krátkém časovém rozestupu objeví dva či více velkých filmů s nápadně podobným tématem, často v důsledku jejich paralelního vývoje, snahy svézt se na aktuálním trendu nebo prosté shody okolností. Z české a slovenské kinematografie mnoho takových případů neznáme. Jen před pár měsíci jsme se ale dočkali v kinech adaptace životního příběhu slovenského krasobruslaře Ondreje Nepely pojmenovaného prostě Nepela, a už 9. dubna do nich vstoupí snímek Šampión, který se soustředí na dva rozhodující dny v životě stejného sportovce. Jak se stalo, že filmový životopis stejné osobnosti vznikl souběžně dvakrát? Jde spíš o konkurenci, nebo zajímavý umělecký dialog? Je nevýhoda mít premiéru až jako druhý? Jak se dá různými způsoby přistoupit ke stejnému tématu? A je Šampión spíš intenzivní sportovní film, nebo intimní drama o svobodě a tlaku společnosti a doby? O tom si Martin Mažári popovídal s režisérem Jakubem Červenkou.

Filmová sezona minulý víkend pro nás vyvrcholila předáváním Českých lvů a Oscarů, jen několik hodin po sobě. O humory se tradičně pokusily Zlaté maliny a místo jednoho traileru tenhle týden musíme zmínit hned dva.

Původem slovinský, v Česku však již dlouhá léta pohodlně zabydlený filmař Olmo Omerzu uvádí svůj pátý celovečerní film Nevděčné bytosti o rozbitých vztazích uvnitř jedné rodiny, jejíž členové se sice stále milují, přesto se neobejdou bez nutnosti si navzájem lhát a přetahovat se o dominanci. O filmu si s režisérem povídal Martin Svoboda a řešili spolu třeba i tom jak vznikal příběh o dynamice vztahů jedné rozbité rodiny, kde odloučení rodičové, tedy anglicky mluvící otec a česká matka, bojují o přízeň svých dětí. Zvlášť když syn se cítí stále odstrčeněji a dcera propadá anorexii? Jak vzniká specifická nálada jeho filmů, v níž se mísí bolestivá trefnost a černý humor? Proč se Olmo tak často vrací k příběhům dětí a teenagerů? A jak se mu pracovalo s neherci, s nimiž mu pomáhala herečka a koučka Eliška Křenková?

Filmová sezona uplynulý víkend vyvrcholila předáváním Českých lvů i Oscarů, pěkně dva dny po sobě. Dvě převážně probdělé noci a obě oslavy audiovize a kinematografie proto Martin Mažári a Martin Svoboda završili dumáním i lamentováním nad výsledky i koncepcí obou večerů. Zvolili jsme při souboji našich oblíbených Hříšníků a Jedné bitvy za druhou podobně vyhrocenou rétoriku, jako americké publikum? Zasloužíme si Oscara za oslí můstky? Přivlastňujeme si jako země Oscara za dokument Pan Nikdo proti Putinovi, nebo si ho skutečně zasloužíme? Nebylo by lepší sehnat si jednu ze sošek Seana Penna na Aukru? Jak se Timmymu Chalametovi podařilo tak ladným krokem vytančit z pozice favorita na oscarovou sošku? A čím to je, že horor jako žánr konečně sklízí ceny, které si tak zaslouží? Nezapomeňte si pustit i povídání o Českých lvech, jejichž večer byl sice dvakrát kratší, zato utíkal dvakrát pomaleji.

Filmová sezona uplynulý víkend vyvrcholila předáváním Českých lvů i Oscarů, pěkně dva dny po sobě. Dvě převážně probdělé noci a obě oslavy audiovize a kinematografie proto Martin Mažári a Martin Svoboda završili dumáním i lamentováním nad výsledky i koncepcí obou večerů. Proč jedinou nominaci nedostalo výtečné slovenské drama Otec, přestože kongresové centrum připomínalo převrat, kdy český film zkolonizovali naši slovenští sousedé? Proč na lva neměl šanci ani česko-dánský dokument Pan Nikdo proti Putinovi, když mu britská i americká akademie sošku dala? Jak zpětně hodnotíme kontroverzního Sbormistra a naše hlasování na Cenách české filmové kritiky? Bylo předávání příliš woke, nebo příliš málo? Co čeští akademici vidí a zbytek světa ne, že několik sošek rozdali životopisnému Franzovi? A jak slavnostnímu večeru slušelo Kongresové centrum? A odsýpalo příliš rychle, nebo pomalu? Nezapomeňte si pustit i povídání o oscarovém večeru, kde filmaři dokonce dostali i čas za své ceny poděkovat.