Jedna z nejčastějších chyb začínajících podcasterů je potřeba okamžitě komentovat všechno, co se během nahrávání zvukově nepovede. Vypne se klimatizace, padá ti mikrofon a hned se omlouváš, vysvětluješ co se děje a zastavuješ rozjetý vlak. Jenže většinou ty chyby slyšíš jen ty. Posluchač si toho často vůbec nevšimne. A host už vůbec ne.

Ve chvíli, kdy na to upozorníš, zbytečně přesuneš pozornost pryč od rozhovoru. Host znejistí. Posluchač začne poslouchat závady místo příběhu. A ty sám ztratíš koncentraci. Takže místo toku myšlenek najednou řešíš kabely a čudlíky.

Za techniku buď někdo zodpovídá, nebo je to tvoje práce. Když máš zvukaře, věř mu. Když nahráváš sám, připrav se tak, aby ses během rozhovoru nemusel o nic starat. Baterky na sto procent. Karty prázdné. Kabely nepřekážejí. Počítač v nabíječce.

Ale stejně se to někdy posere. Zoom se zasekne, host bouchá do stolu. V tu chvíli nepanikař, ale udělej si pauzu. Situace se opraví, a pokračuje se dál. Když je to nepodstatné, vystřihneš to. Když to omylem dodá scéně vtip, necháš to tam. Některé nehody vytváří neopakovatelnou atmosféru.

Hlavní pravidlo je jednoduché: během rozhovoru nekomentuješ techniku. A pamatuj. Mít záložní variantu je známka profesionála, ne paranoika.

Produkce: Jakub Viliš
🎙️ Pomůžu vám s audio formáty a produkcí podcastů 
www.jakubvilis.cz

Jednou to přijde. Sedíš naproti hostovi, vedeš rozhovor a najednou ti řekne něco, o čem víš, že není úplně pravda. Možná to přikrášlil. Možná se vyhnul nepříjemnému detailu. A možná prostě mlží. V tu chvíli se v tobě poperou dvě protichůdné věci. Na jedné straně nechceš rozhovor převést do konfrontace. A na druhé straně taky nechceš působit jako moderátor, který všechno poslušně odkývá.

Tady je dobré si uvědomit, že nejsi soudce. Nejsi tam od toho, abys někoho usvědčoval ze lži nebo dokazoval, že máš lepší fakta. Tvoje role je vedení rozhovoru. To znamená, že není nutné hosta napadat nebo tlačit do kouta. Úplně stačí jemné zpomalení a doplňující otázka, která ukáže, že situaci vnímáš, ale necháváš prostor pro vysvětlení.

Jde o to zachovat respekt, ale zároveň dát posluchači najevo, že nejedeš na autopilota. Je však důležité být připravený. Pokud chceš otvírat sporná nebo citlivá témata, musíš mít podklady, které se dají dohledat. Ne zdroje typu „někde jsem slyšel“. Spíš konkrétní článek, výrok, událost, něco, co skutečně existuje. To ti dá jistotu.

Dobrý moderátor nemusí vyhrát každou verbální bitvu. Stačí, když je ve chvílích nejistoty vidět, že poslouchá a přemýšlí. Jde o to, aby posluchač pochopil, že jsi u rozhovoru skutečně přítomný. A přesně v tom je tvoje síla.

Produkce: Jakub Viliš
🎙️ Pomůžu vám s audio formáty a produkcí podcastů 
www.jakubvilis.cz

Každý, kdo někdy vedl rozhovor, ví, že přijde okamžik, kdy se mikrofon stane těžší, než obvykle. Třeba když se máš zeptat na vážnou nemoc, na ztrátu, na smrt. Na něco, co opravdu bolí.

Ale už to, že si takové téma zvoliš, zaslouží uznání. Protože ses rozhodl neutíkat před tématy, na které si všichni netroufnou. Dělat jednoduché a líbivé rozhovory umí každý. Ale položit otázku typu: jak se srovnáváte s tím, že vám zbývají poslední týdny života? - chce odvahu a taky vědomí, že se musíš srovnat s odpovědí, která může zamávat tvými emocemi.

Na taková témata se moderátor často připravuje celou svou kariéru. Takže pokud jsi na začátku své moderátorské cesty, nečekej žádný instantní návod. Můžeš se ale mentálně připravit na zvládání svých emocí. Zklidni dech, neuhýbej očima, nebojuj s dojetím pokud se dostaví. Tvůj úkol není být bezcitný stroj na otázky. Přiznej, že tě odpověď zasáhla, a jak nad odpovědí uvažuješ.

Možná ti taky pomůže vědomí, že v těchto chvílích nejde o tebe. Jde o člověka, který se ti rozhodl otevřít. A tvoje role je tu těžkou chvíli udržet, dát jí tvar a respondentům bezpečí. Nepřerušuj ticho. Nenech se svést k rychlému vtipu nebo okamžité reakci. Ticho po těžké odpovědi neznamená výpadek přenosu, prázdno či selhání. Je to prostor, kde se oba nadechujete a danou chvíli prožíváte.

Tvoje otázka může bolet, ale někdy právě ta bolest umožní, aby vzniklo něco silného, opravdového a lidského. Třeba ozhovor, který si lidé zapamatují ne proto, že byl dokonalý, ale protože byl skutečný.

Produkce: Jakub Viliš
🎙️ Pomůžu vám s audio formáty a produkcí podcastů 
www.jakubvilis.cz

Představ si následující situaci. Máš dokonalou přípravu na rozhovor a vyladěné pořadí otázek. Technika ve studiu jede, host sedí naproti… a pak to přijde.

Tvůj protějšek odpovídá jednoslovně. Nemá to šťávu a s každou další nachystanou otázkou přichází strohá odpověď hosta, který se prostě stydí. Má trému z mikrofonu a stres z mluvení. Ty se začínáš potit a říkáš si: bezva, právě nahrávám nejkratší podcast v dějinách lidstva. Tohle je noční můra každého začátečníka. Host, který se zasekne, stydí, nebo prostě odpovídá jen jedním slovem. 

Co s tím? Rozhodně nepomáhá panika a strategie: odpovídám za hosta. Tohle může vést k tomu, že ti respondent začne rovnou neslyšně přikyvovat. A takový podcastový dotazník prostě nechceš. Tak to zkus jinak. Náladu a trému hosta totiž rozpoznáš už ve dveřích, když host vstupuje do studia. Musíš se ale pozorně dívat. Viditelná nervozita a vyptávání se předem na detaily rozhovoru, koktání a absence úsměvu. Tyhle signály ti mohou napovědět.

Takže začni fintou kamarádského small talku a před samotným rozhovorem začni maličkostmi. ‚Co jste měl k snídani?‘, ‚Jak dlouho vám trvala cesta?‘ nebo ‚Dáte si kafe, sladíte?‘ Jakmile se host rozpovídá o tom, že mu ujel autobus nebo že nesnáší instantní kávu, snáz se rozmluví i na složitější témata.

Další trik je dát otázku, která se nedá zodpovědět jedním slovem. Místo ‚Bylo to těžké?‘ zkus ‚Co bylo na začátku nejtěžší?‘ Tam už jednoslovná odpověď nestačí.

A když ani to nepomůže? Použij vtip. ‚Hele, jestli budeš odpovídat jen jedním slovem, tak tenhle díl nazvu Haiku Podcast.‘ Někdy host potřebuje slyšet, že je podstatnou součástí tvého snažení, že nesedí u zubaře a že nejde o výslech.

A přidám možná poslední tip. Pokud nahráváš s někým, kdo se fakt nedá rozmluvit, klidně udělej kratší epizodu. Přiznáš charakteristiku hosta a i podcast na 12 minut může vykazovat silná sdělení.

Takže – neboj se ticha, ptej se chytře a pamatuj: nejhorší host není ten, co se stydí, ale ten, kterému vůbec nedáš šanci něco říct.

Produkce: Jakub Viliš
🎙️ Pomůžu vám s audio formáty a produkcí podcastů 
www.jakubvilis.cz

Začátečníci v podcastech mají často jednu typickou iluzi. Myslí si, že když otázku jen tak lehce naznačí, host ji nějak… dořekne za ně. Jako by byl jasnovidec. 

Jenže hosté telepatii většinou neovládají. A naopak, když místo otázky předneseš filozofický monolog o smyslu života, většinou se dočkáš odpovědi: „Jo, to je zajímavý.“ A tím to končí.

Tohle je přirozená začátečnická chyba. Snaha působit sofistikovaně, tajemně, nenápadně vést rozhovor do hloubky. Jenže bez systému a čitelnosti se ti tvůj host v té hloubce utopí. Když máš v hlavě konkrétní myšlenku, řekni ji jasně, klidně a jednoduše. Nepředváděj se a ptej se s upřímným zaujetím. Tvé dotazy nemají znít jako bakalářka z psychologie. Hosta i posluchače bude bavit tvůj skutečný zájem.

A pozor — tohle nepochopení se ti může stát i s kamarádem. Znáš jeho příběh, víš, čím si prošel. Ale pro posluchače je to úplně nový svět. Tvým úkolem je pomoct ho otevřít. Představit téma, přidat kontext a ze známých detailů udělat plastické a srozumitelné odpovědi.

Svým známým nesmíš jen jednoduše pinkat polovičaté otázky s vědomím, že „on ví“.
Protože posluchač, který jede metrem z práce domů, vaří oběd, nebo trénuje na půlmaraton se prostě neorientuje.

A to je celé tajemství: Nechceš být nejchytřejší člověk ve studiu. Chceš přece, aby díky tobě zněl chytře tvůj host. A když se ti to povede, posluchači si zapamatují i tebe.

Produkce: Jakub Viliš
🎙️ Pomůžu vám s audio formáty a produkcí podcastů 
www.jakubvilis.cz

Plánuješ nahrávat solo podcast? Na první pohled to vypadá jednoduše. Ale realita je mnohem těžší. Protože všechno – energii, tempo i pointy – musíš odpracovat ty sám. Nemáš hosta, který se zasměje, přihodí historku nebo přikývne, že rozumí. A věř mi, bez toho je udržet pozornost mnohem těžší.

Jak na to? Základ je scénář. Pokud nejsi rozený řečník, zapomeň na oblíbený model: „nějak to ukecám“. To možná funguje ve sprše, ale v podcastu ne. Měj po ruce plán, poznámky, bonmoty, data. Klidně uveď zdroje. Posluchač hned pozná, že to myslíš seriózně. A v době, která přeje video obsahu, tu nápovědu v klidu přiznej.

Druhé pravidlo – piš si krátké věty. To proto, aby ses u nich zbytečně nezadýchal. Protože jakmile ti začne docházet dech a začneš mlaskat nebo svůj výklad eee přerušovat, zničíš si i ten nejlepší obsah.

Třetí tip. Nezapomeň na gradaci. Každé vyprávění potřebuje vývoj. Začni klidně, postupně přidej vtipy, napětí nebo fakta, a dojdi k pointě. Posluchač musí cítit, že celá cesta někam vedla a mělo smysl ti věnovat svou pozornost.

Další rada zní: Trénuj. Nahraj se a poslechni si to. Pokud slyšíš jen monotónní proud slov bez emocí a plný nudných výplní, tak to oprav. To není slabost, to je prostě příprava. A když máš dar mluvit z patra? Gratuluju. Ale i tak si napiš kostru, protože i improvizace občas potřebuje nápovědu.

Pamatuj – sólový podcast není deník, který čteš do zdi. Je to show. Tvoje show. A pokud ji zvládneš utáhnout jen vlastní energií a textem, jsi o krok dál než většina začátečníků.

Tak do toho!

Produkce: Jakub Viliš
🎙️ Pomůžu vám s audio formáty a produkcí podcastů 
www.jakubvilis.cz

Začátečníci mají často jednu slabost: každou odpověď musí okamžitě okomentovat. „Jó, jasně!“ – „To je super!“ – „Souhlasím!“ … a host ještě ani nedomluvil. Jenže víš co? Někdy je lepší prostě… mlčet.

Ticho je totiž velmi podceňovaná zbraň. Dramatická pauza dokáže víc než tři rychlé „hm, jasně, rozumím“. Zkus se někdy po odpovědi na vteřinu odmlčet a uvidíš, co se stane. Host dostane prostor, rozvede svou myšlenku – a ty získáš odpověď s nečekaným bonusem. Anebo – přiznání, že přemýšlíš nad tím, co jsi právě slyšel, působí lidsky.

Můžeš si klidně dovolit chvíli ticha, nadechnout se a říct: „Tohle je zajímavé, musím si to srovnat v hlavě.“ V tu chvíli posluchači cítí, že se skutečně zapojuješ, a ne že jen sypeš připravené reakce jako stroj.Samozřejmě – reakce na hosta je důležitá. Empatie, údiv, vášeň – to všechno do rozhovoru patří. Ale chce to míru. Přehnané „wow, super, jojo!“ působí lacině.

Takže pamatuj: Neboj se ticha. To ticho totiž může udělat z tvého podcastu show, která má rytmus, hloubku a napětí.

Produkce: Jakub Viliš
🎙️ Pomůžu vám s audio formáty a produkcí podcastů 
www.jakubvilis.cz

Podcast o motivaci. Zní to dobře, že jo? Jenže… taky to zní jako padesát dalších podcastů, co už někde běží. A tvoje epizoda s názvem „Jak najít motivaci“? To je taková klasická univerzální nuda.

Teď si poslechni tenhle titulej: „Ztráta motivace ve třetím týdnu projektu.“
To už je jiná liga. To je konkrétní situace, kterou spousta lidí zná. A hlavně – má šanci, že si řeknou: „Jo, to je přesně můj případ.“

Tohle je totiž základní trik: univerzální téma je bezpečné, ale rychle vyšumí. Konkrétní téma je užitečné, protože dává posluchači důvod, proč si to pustit právě teď.A pozor – platí to i v oborových nebo firemních podcastech. Neříkej „budeme se bavit o marketingu“. To je jako říct „budeme se bavit o životě“. Zkus radši: „Jak vybrat správný slogan, když máš na stole dvacet nápadů a deadline zítra.“ To už je situace, do které se lidi umí vžít.

Takže až budeš plánovat další díl, zeptej se sám sebe: je tohle téma dost konkrétní? Nebo je to jen další vágní věta, co zní chytře, ale nic neříká?

Pamatuj – čím konkrétnější jsi, tím větší šance, že si tě posluchač zapamatuje. A že se vrátí, protože mu tvoje epizoda fakt něco dala.Univerzální rady najde všude. Ale tvůj podcast může být ten, kde dostane konkrétní odpověď na svůj konkrétní problém.

Produkce: Jakub Viliš
🎙️ Pomůžu vám s audio formáty a produkcí podcastů 
www.jakubvilis.cz

Jako moderátor máš jednu mocnou zbraň – přípravu. A víš, co ji dokáže úplně znehodnotit? Když se zeptáš na věc, kterou by sis během dvou minut našel na Googlu.

Host si tě pak nezařadí jako zvědavého průvodce, ale jako líného tazatele. A jeho respekt? Ten se ti začne sypat pod rukama. Samozřejmě nemusíš vědět všechno. Nikdo to po tobě nechce. Ale měl bys ukázat, že sis o hostovi něco zjistil. Že tě zajímá, co dělá. A že chceš jít dál než k všeobecně známým údajům.

Například: nikdy se neptej ve stylu „Vy jste pracoval v téhle firmě?“ – to ví každý, kdo má přístup k internetu. Radši se zeptej: „Pracoval jste na těchto projektech, s těmito lidmi – který klient byl pro vás nejnáročnější a proč?“ To už tě posouvá do role někoho, kdo zvídavě hledá detaily. Trochu té človečinky. Ať už je to seriózní postřeh, nebo klidně i drb – to záleží na tvém podcastu.

Ale hlavně: nikdy, opakuju nikdy, nezačínej rozhovor větou „Tak nám o sobě něco řekněte.“ Host, který tohle slyší, by si měl okamžitě sundat sluchátka, odmontovat port a odejít.

Produkce: Jakub Viliš
🎙️ Pomůžu vám s audio formáty a produkcí podcastů 
www.jakubvilis.cz