Ranní úvaha
23. srpen 2022

Poslechněte si podcast: Tereza Horváthová: Starší a mladší

Každý starší sourozenec zaručeně zažil pocit, že mu ti mladší trochu lezou na nervy, do zelí nebo zkrátka tam, kam nemají. Nejde jen o to, že aniž by ho o to kdo žádal, přebral si jen tak beze všeho jedinečné postavení toho nejmladšího a nejroztomilejšího, vystrnadil ty starší z prvního místa, zabral jim plac a pozornost rodičů.

04:05

Ranní úvaha

Vydává: Český rozhlas

Malé zamyšlení a inspirace pro všední den v autorské interpretaci. 

Web

Dnes 04:22

Anna Beata Háblová: Jazyk mraků

Když jsem byla dítě, milovala jsem pozorování mraků a odhadování jejich typů. Bavilo mě je od sebe rozlišovat. Cumulus byl naducaný polštář, stratus roztrhaná mléčná pěna, cirrocumulus byli pasoucí se beránci a z cumulonimbu většinou pršelo. Ale o mracích ve tvaru trychtýřů a dlouhých nudlí jsem jenom slyšela. Nikdy jsem je neviděla na živo.

Včera 04:07

Pavla Horáková: Řeka Iowa si teče líně

Řeka Iowa si teče líně, tak líně, že to chvílemi vypadá, že couvá. Jižní vítr totiž čeří říční hladinu proti směru jejího toku. Opakovaně jsem se musela ujistit v mapě a nakonec i hodit z mostu pár klacků, abych uvěřila. Město rozkročené na obou březích řeky se jmenuje Iowa City. Pod slovem „city“ si obvykle představíme metropoli, ale u sedmdesátitisícového města je to poněkud nadsazené.

Před dvěma dny 04:50

Petr Vizina: Salve, hodnoty!

Hodnoty nejsou a nebudou, neptejte se ani příští týden, naznačují filosofka Tereza Matějčková a filosof Václav Bělohradský. Rozumím, co tím myslí, ostatně filosof to opakuje ve své poslední knize Čas pléthokracie. Řečí o hodnotách se většinou míní vlastní přesvědčení, z něhož nejsme v debatě ochotní slevit. Jiné názory než ty s hodnotami se tím pádem jeví jako cesta do bezhodnotového marasmu.

Před třemi dny 05:36

Markéta Pilátová: Chuť bedly

„Nechceš bedly?” Ptá se sousedka Blanka a v ruce houpe velkou papírovou taškou z Lidlu. „No jasně, že chci!” Vyhrknu a nemůžu se dočkat, až ta taška bude celá moje. „Všechny?” Podiví se sousedka. „Všechny!” Ujistím ji. Pak se ještě společně ujistíme na internetu, že to nejsou jedovaté bedly zahradní a probereme všechna místa v okolí, kde teď rostou.

Před čtyřmi dny 05:08

Petr Borkovec: Fádní les

Je tak nicotný, že do něj nikoho nevodím. Jednou jsem to udělal – kdysi dávno jsem si jeho nicotnosti totiž nebyl vědom – a na smích, který jsem sklidil, nezapomenu. Můj milovaný les je jednotvárný a krátký. Přesto jsem v něm tenkrát, po tom posmívání, zabloudil; poznával jsem ho jako vždycky, ale jako by se každá jeho bezvýznamná část o kousek posunula.

Před 2 týdny 06:02

Pavla Bergmannová: Na východ od Západu, na západ od Východu

„Pocházím ze země, která leží příliš na východ od Západu a zároveň příliš na západ od Východu,“ popsal Sławomir Mrożek v roce 1986 ve svém dramatu Smlouva poněkud ironicky Polsko. Zmíněná analogie – kterou není třeba vnímat jen z hlediska geografického – je svým způsobem stále trefná a vystihuje mj. i hlavní město této země – Varšavu.

Před 2 týdny 05:56

Karel Hvížďala: Spiróvo vyprávění o Rusku

„Pro Alexeje Peškova, jak se skutečně Maxim Gorkij jmenoval, v posledních čtrnácti dnech jeho života tiskli speciální číslo Pravdy a Izvěstiji, protože v opravdových vydáních se denně psalo o Gorkého zdravotním stavu. V jeho výtiscích se zprávy nevyskytovaly. Ale snad by bylo bývalo lepší, kdyby byl dostal normální vydání, alespoň by se byl pobavil.“

Před 2 týdny 05:59

Václav Vokolek: Hrad francouzského ducha

Zbytky hradu vypínající se nad řekou Jizerou svědčí i dnes o mimořádné velikosti a výstavnosti středověkého sídla. Dražický hrad založil ve druhé polovině 13. století Řehník z Litovic, ale dostavěli ho až jeho synové. Jeden z nich se stal kanovníkem pražské kapituly a později biskupem, jenž výrazně zasáhl do českých dějin. Biskup Jan z Dražic byl podivuhodnou postavou, dnes zcela zapomenutou, beznadějně zapadlou v učebnicích dějepisu.

Před 2 týdny 03:59

Alena Scheinostová: Epochy v symbolech

V souvislosti s úmrtím královny Alžběty čteme a slyšíme o konci éry, historické epochy, dokonce o konci „starého světa, jak jsme ho znali“. Odchodu významných osobností velká slova sluší a právě tato jistě lze vypodložit takovou argumentací, která přemostí zjednodušení a dodá jim na obsahu. Bezpochyby jsme prožívali, a to po ohromujících sedmdesát let, to, čemu se bude v dějepise říkat „éra královny Alžběty“.

Před 2 týdny 04:52

Magdalena Platzová: Čechoslováci na cestách

Nové vlaky se svými velkoprostorovými vagony konverzacím nepřejí, zato klasická kupé. To začnou dva. Ostatní mlčí, ale postupně je ovládne touha se připojit. Do dialogu se vloží třetí hlas, pak čtvrtý a ten pokračuje s prvním, zatímco druhý právě objevil styčné body se třetím. Pátý či dokonce šestý, jenž dosud dělal, jako by nic, těsně před cílovou stanicí skočí do hry a oživí závěrečný akt.