- Podcasty
- Ranní úvaha
Poslechněte si podcast: Tereza Horváthová: Operace
Hlava Táňu začala bolet třetí nebo čtvrtý měsíc od chvíle, co přijeli. Ubytovali je v přízemí domku, kde dřív bydleli rodiče její bytné Růženy. Ona s mužem už si dávno přistavili. Ukázala Táně svůj obývák, čtyři pokoje, velkou koupelnu s dlaždičkami potištěnými kapkami vody a balkon. Z balkonu je vidět silnice, po které jezdí hlavně traktory k místnímu družstvu.
Ranní úvaha
Malé zamyšlení a inspirace pro všední den v autorské interpretaci.
Jan Němec: Metafyzická sbíhavost
Nechci tu mluvit o nedávném sporu výtvarnice Toy Box a spisovatelky Aleny Mornštajnové. Ten se týká románu Les v domě a toho, že druhá jmenovaná mělo údajně využít osobního příběhu první. Jednak o tom už bylo řečeno ažaž, jednak je to nedokazatelná záležitost.
Alena Zemančíková: Smetiště
Smetiště je úrodné pole pro archeologa, vyprávěla nám naše profesorka dějepisu na gymnáziu. O civilizaci se nejvíc dozvíme z jejího odpadu. Nálezy, o které v tom výkladu šlo, byly střepy, rozbité nástroje a kosti, i když ty se rozkládají nejdřív.
Karel Hvížďala: Návraty Pavla Juráčka
Asi všichni píšeme buď cíleně, nebo z podvědomých a třeba nikdy neartikulovaných či nepřiznaných důvodů, abychom se zbavili alespoň do jisté míry chmurných strastí, bolavých úzkostí, útrap či se lépe orientovali sami v sobě. Proto své problémy svěříme papíru, nebo kvůli tomu, abychom alespoň na chvíli přežili svou smrt.
Jan Bělíček: Žalozpěv za mizejícím analogovým světem
Francouzské spisovatelce Virginii Despentes její český vydavatel, nakladatelství Garamond, připsal přídomek „Houellebecq v sukních“. Ona sama je na porovnávání se slavným nihilistickým kolegou zvyklá a ráda říkává, že Houellebecq píše operu, zatímco ona dělá metal. Na tomto jejím zvolání něco je. Virginie Despentes by skutečně mohla být ženskou odpovědí na Houellebecqa, pokud by Houellebecq byl levičák a feminista. A to se samozřejmě nikdy nestane.
Pavla Horáková: Jaro nad Bratislavou
Jsem tu v nejkrásnější čas roku. Pokaždé, když se obdivuji kráse Bratislavy, musím si připomenout, že v květnu je na naší polokouli krásně skoro všude, a že tedy křivdím místům, která jsem šmahem odsoudila, protože jsem do nich zavítala, když bylo ponuro a lezavo.
Jan M. Heller: Go West(splaining)!
Před nějakými deseti lety jsem se s očekáváním začetl do monografie jistého britského historika o Transsibiřské magistrále. Jako správný milovník vlaků jsem autora znal jako odborníka na bohaté dějiny železnice na Britských ostrovech a chtěl jsem si připomenout svou vlastní cestu po Transsibiřské, kterou jsem podnikl krátce předtím.
Alena Scheinostová: O tvrdohlavém Franzovi
Věděla jsem o něm už dřív – už předtím, než o něm Terrence Malick natočil film s uchvacujícími záběry a názvem Skrytý život. Franz Jägerstätter, rakouský sedlák, který se vzepřel Hitlerovi, mě zaujal svým nenápadným příběhem, který se ale odehrává na až archetypálním půdorysu – počínaje nejslavnějším Franzovým výrokem: „Lepší mít spoutané ruce než spoutanou vůli.“
Magdalena Platzová: Ampère in Love
„Jak rád bloumám po rozkvetlých stezkách,kde jsem tě spatřil pod střechou z šeříku….“Napsal své první lásce André Marie Ampèr, objevitel elektromagnetismu. Pocházel z vesnice Poleymieux, jež se rozkládá na několika příkrých svazích, severně od Lyonu.
Eva Janáčová: Tiziánův Apollo a Marsyas
„Vidíš toho pejska? Vždyť to je náš Šmudlík, jak to, že je namalovaný na obraze,“ ptá se celá rozzářená paní svého muže před Tizianovým plátnem Apollo a Marsyas v zámecké obrazárně v Kroměříži. Nevydržím to a začnu se smát. Dáme se do řeči a postarší manželé mě přesvědčují, že mají doma úplně totožného pejska, na chlup stejného, jako je zobrazený na rozměrném díle z konce 16. století. Prý je to menší lovecké plemeno, které má v oblibě nahánět kachny.
Martin Bedřich: Horká vana
Když jsem byl malý, bylo jednou z velkých atrakcí návštěvy z prarodičů koupání ve vaně – doma jsme totiž měli progresivně sprchový kout. Pamatuju si na zvláštní, jinou vůni koupelny ve starém činžáku, na to, jak se celá rozdrnčela, když jel výtah, ale hlavně na ten slastný pocit, když jsem se celý potopil do horké vody, cítil, jak mi vtéká do uší, plní hlavu tím nezaměnitelným šumem, zalévá svou uspávající mocí.