- Podcasty
- Ranní úvaha
Poslechněte si podcast: Tereza Horváthová: Djadja Olda
Pankáč, fanoušek Bohemky, kavárník, herec, kytarista, příležitostný čínský felčar s nosem jemně posunutým a rozpláclým po rvačce se skiny v devadesátkách s průsvitnýma vodově modrýma očima a přísným pohledem sedí na dětské židličce mezi hernou a jídelnou a netečně drnká píseň o slunci, vodě a společné radosti.
Ranní úvaha
Malé zamyšlení a inspirace pro všední den v autorské interpretaci.
Daniel Raus: Magie čísel
Nevím, jestli existuje něco jako magie čísel. Hodně lidí na ni věří, já jsem v tomhle ohledu spíše skeptik. Faktem ale je, že už starověcí Řekové byli čísly doslova fascinováni. Mluvili dokonce o jejich dvojí podstatě: věcné a duchovní. Pythagoras hledal v číslech přímo božskou podstatu světa.
Vladimír Just: Festivaly a média
V naší zemi je nepřeberně letních festivalů, a zdá se, že ani covid to nestihl zničit. Bezkonkurenční, přinejmenším co do přemnožení v médiích, je jistě Karlovarský, filmový. Zdatně mu při tom dnes v médiích konkuruje hudební Colours of Ostrava. A počtem návštěvníků i performancí s nimi už třetí desetiletí drží krok divadelní festival v Hradci Králové (tzv. „Regiony“). Ten ovšem proběhl i letos, jako obvykle, za bezmála nulové ignorance médií.
Alena Zemančíková: Výlet lodí
Vydejte se na Slapy s pražskou paroplavbou! Jeli jsme z Davle, to je zhruba z poloviny trasy. Minuli jsme tajemný Ostrov sv. Kiliána se zbytky dávného benediktinského kláštera, ke kterému se člověk nedostane jinak, než že tam doplave.
Karel Hvížďala: Ladislav Lábus, filosofující architekt
Milan Kundera napsal: Román objevuje všechny neznámé stránky existence v podobě krásy. A totéž by se asi dalo říci o architektuře. Jen je třeba dodat, že krása každého povedeného románu, či každé povedené stavby, objevuje jinou, svébytnou krásu, která je výsledkem přesvědčení romanopisce i architekta.
Markéta Pilátová: Zima a vedro
Volá mi Mónika. Žije na jihu Brazílie, v malém městečku Nova Petrópolis, kde jsem strávila asi sedm zim. Tedy brazilských lét. Říká, že tam prší, je vlhko a v noci teploty klesnou na nulu. „Vždyť to znáš,” povzdechne si do telefonu. A já si chtě nechtě musím připomenout, jak velká zima mi byla v tropické Brazílii, nebo v subtropické Argentině, nebo ve španělské Granadě. Ano, nejvíc zima mi byla vždycky na jihu.
Vladimír Just: Zavolejte mi, až umře. O informacích a veřejném mínění
Teorie informace říká, že čím méně je zpráva v daném kontextu očekávatelná, tím vyšší míru sdělení nese. To je podstata médií. A proti ní tak často, marně a přece nutně bojujeme. Zejména když média rezignují na vše ostatní a pasou už jen ne po pravdě, ale po neočekávatelném. Po senzacích.
Pavla Horáková: Třicet let od reprízy šachového zápasu století
Přesně před třiceti lety jsem trávila konec prázdnin v černohorském letovisku Sveti Stefan, bývalé rybářské vesničce s malebnými kamennými domky. Pár let předtím jsme ostrůvek spojený s pevninou jen úzkou kosou okukovali jako něco, kam se jako Čechoslováci s chudičkým dinárovým přídělem v životě nedostaneme.
Václav Vokolek: Poklad v Benátkách nad Jizerou
V české krajině se ukrývají místa, která jako silné magnety přitahují přítomnost lidí a významné události. Přesvědčit se o tom můžeme i na nevysokém kopci nad řekou Jizerou, na němž bylo vybudováno půvabné město Benátky nad Jizerou. Jeho osídlení je neobyčejně prastaré. Objevily se tu stopy celé řady prehistorických období, které dokazují, že na tomto příhodném místě u Jizery se usídlila celá řada etnik. Prozatím nejstarší nálezy pocházejí z nedalekých Horek.
Adam Borzič: S Thomasem Moorem v alchymické nádobě duše
Minule jsme zažili let svobodného ducha, tentokrát se ponoříme se do alchymické nádoby duše, jak ji poznávám v díle amerického psychoterapeuta Thomase Moora. Snad žádný jiný žijící terapeut mě tolik neovlivnil jako tato 82. legenda archetypální psychologie. Moorův přístup k duši vyvěrá z žité duchovnosti, a má v cyklu úvah o bdělé spiritualitě své místo.
Petr Borkovec: Klasické vedro
„Strašný vedro, klasicky,“ hlásí od volantu někomu do telefonu moje žena, když vyjedeme z Benátska a ponoříme se do nekončících romaňolských polí, která často začínají kamennou branou, u jejíž paty roste oleandr a olivovník. V jejich stínu – ve stínu brány, stromku a keře – by se dal, myslím si pokaždé, když se z okýnka dívám na Itálii, prožít osamělý a krásný život o vodě a dlouhých rajčatech, co se už červenají za polní branou. Je srpen. Strašný vedro.