- Podcasty
- Ranní úvaha
Poslechněte si podcast: Tereza Horváthová: Dílny
Dílny, řemeslnické kumbály, přízemní temné kobky, prostory za zaprášenou výlohou, kde ve světle mdlé žárovky pracují řemeslníci všeho druhu, truhláři, ševci, dýhaři, vitrážisti, krejčí, čalouníci a mnozí další, které český komunismus téměř vyhubil, raný kapitalismus na chvilku vzkřísil a pak ten globální dorazil, jsou v Čechách na vymření. Pár jsme jich ještě zažili, ale teď je jich čím dál míň.
Ranní úvaha
Malé zamyšlení a inspirace pro všední den v autorské interpretaci.
Petr Vizina: Umělá inteligence a svědomí
Požádal jsem umělou inteligenci, ať vymyslí lež, ze které nemůže být nikdo usvědčen. Jinými slovy, ať vymyslí podvod, který nelze dokázat. Pro úplnost dodávám, že jsem nemluvil s robotem na kolečkách nebo s někým podobným. Dopisujeme si na internetu jako dva rozumní jednotlivci, dvě entity, dva operační systémy, nebo jak to popsat.
Petr Borkovec: Zelené Hromnice
V kostele sv. Ignáce ještě hoří vánoční jedle vysoké jako hlavní oltář, v dušičkové kapli je pořád rozložen betlém v lesíku, co sestává z šesti širokých neozdobených borovic, a ve všech kaplích, na všech postranních oltářích stojí vázy s tulipány a liliemi a chvojím, v nichž jsou zapleteny světelné řetězy a skleněné ozdoby ve tvaru flakonů, rampouchů a kapek.
Jan Bělíček: Strach a hnus v Kodani. Druhý život Tove Ditlevsen
Ve své době patřila Tove Ditlevsen mezi slavné dánské spisovatelky. Správně bych možná měl říct spíše spisovatele, protože na přelomu třicátých a čtyřicátých let to i v Dánsku byla převážně pánská záležitost. Není to ale jediná oblast, v níž byla Ditlevsen průkopnicí. Z velmi nelehké startovní pozice si dokázala vybojovat cestu až na samotný vrchol.
Magdalena Platzová: Opravdu zvláštní rozkoš
Bazén vyložený bílými dlaždičkami se zašlou špínou ve spárech a vyfouklým dětským kruhem na dně. Patnácté patro paneláku s řadou zavřených dveří. Co se za nimi asi přihodilo? Rokokové divadlo, plyšová sedadla pokrytá prachem, opadané štuky, díra ve stropě. Chodba starého hotelu, do níž žlutými závěsy dopadá slunce. Hlavní sál restaurace Chez Maxim, na stolech bílé ubrusy, drobné porcelánové talíře a skleničky.
Karel Hvížďala: Úsměv štětce Tomáše Císařovského
Drzost každého skutečného umělce je ve výzvě Boha k soutěži o podobu světa, říká vousatý bonmot. Každý umělec si vytváří vlastní svět, i když jeho smyslem není stávající svět, jak ho dle Bible Bůh stvořil, změnit, ale jen ho posunutým okem, slovem či překvapivými tóny nahlédnout jinak a vyzvat nás, nikoliv Boha, abychom o něm přemýšleli.
Petr Beneš: O dvou začátcích
Před Vánocemi tradičně trávím část dne v Anežském klášteře v Praze v expozici starého českého umění. Opakuji to pak vždy ještě před Velikonocemi. Motivy Madony s dítětem, narození Krista Pána, betlémské scény, klanění mudrců jsou tam zastoupeny téměř tak hojně jako motivy Kristovy smrti, ukřižování, piety.
Tereza Horváthová: Prázdniny
Dny jsou krátké a šedé, obloha jako by seděla na střechách a z gotického městečka se stal zamčený obývák, není z něj úniku. Lesy kolem jsou temné, chodíme do nich jen neochotně, mrazy polevily a na botách domů nosíme hutné bahno, kterého se nemůžeme zbavit.
Vladimír Just: Mehr Licht – více světla!
Slyšíme teď často kolem sebe, a nejen u nás, slova o tom, jak bychom se měli energeticky uskrovnit, přestat plýtvat, chovat se obžerně, zhýčkaně, omezit přesouvání se z místa na místo auty a chodit víc pěšky. A hlavně, uvědomit si dnes a denně, že i při všech současných potížích, které jsme si ne vždy zavinili sami, žijeme pořád v té šťastnější, bohatší části světa.
Alena Zemančíková: Sešit s recepty
Moje babička byla špatná kuchařka. V době, kdy se dívky učí vařit tím, že doma pomáhají v kuchyni, byla z pošumavského městečka poslána k tetě do Prahy, aby mohla pokračovat ve školní docházce na měšťanské škole a nemusela zůstat další tři roky v obecné. Teta měla krejčovský salón a na vaření měla služebnou.
Norbert Schmidt: Neztratit směr
Spatřil jsem ho jednou z ulice, jak se vznáší sám ve vitríně u okna. Jindy, to už bylo uvnitř, ho doplňovaly podobně staré předměty. Při další návštěvě vedle něho stála antická hlava císaře. Také jsem ho už zastihl v místnosti s výhledem na katedrálu a to překvapivě ve společnosti monochromů, které vznikly docela nedávno.