Přestože mnozí z československých parašutistů padli během plnění svých úkolů, stále žijí druhý život. Jak ale vypadal po konci 2. světové války, za vlády komunistického režimu a jak se proměnil po sametové revoluci?

Dodnes jsou v rodinách po Čechách a na Moravě zachovány vzpomínky i archivní materiály po mužích, kteří prožili druhou světovou válku mimo svou vlast. Díky rodinám se postupně skládají střípky a rekonstruují se dosud neznámé příběhy Čechoslováků nuceně nasazených v Norsku. Co tito muži v Norsku prožili a jaké vzpomínky na ně mají jejich potomci? To je Téma pro Lenku Kopeckou a badatele z Univerzity Karlovy i Norska.

V březnu 1965 se v německém Spolkovém sněmu rozpoutala bouřlivá diskuze. Za dva měsíce měl svět oslavit 20. výročí konce druhé světové války a podle tehdejšího německého trestního práva by tak mohly být promlčené vraždy spáchané do roku 1945. Političtí představitelé země řešili zásadní otázku. Dají se nacistické zločiny promlčet, anebo Německo přizná odpovědnost za tyto události a bude je chtít potrestat nehledě na čas, který od nich uplynul?

Počátek 90. let minulého století: československá zahraniční politika se probudila z hibernace. Po celá desetiletí byla diplomacie podřízená Sovětskému svazu a najednou se prakticky ze dne na den změnila v diplomacii sebevědomého státu, který ví, že chce radikálně změnit své místo ve světě. A mimo jiné vycouvat z vojenského paktu, jehož jediným smyslem bylo své členy držet na krátkém vodítku a v případě neposlušnosti na ně vzít hůl.

Na konci 80. let se v Severních Čechách opravdu dalo dýchat jen s jistým sebezapřením. Velmi znečištěné ovzduší bylo ale i jinde. V emisích na obyvatele byl náš stát na jednom z prvních míst ve světě. Hodnoty koncentrací z nejzatíženějších lokali – Podkrušnohoří, Praha, Ostravsko – překonávaly jen údaje z měst rozvojových zemí s nejvíce zatíženým životním prostředím.

Před 80 lety se narodil písničkář Karel Kryl. Zatímco se kritikové přou o literární a hudební úrovni Krylova uměleckého odkazu, u veřejnosti si získal nesmrtelnost v letech 1968 až 1969, kdy se jeho protestsongy staly symbolem doby.

Na konci 50. let se tehdy jednatřicetiletému architektovi Václavu Krejčímu nabídla jedinečná příležitost – navrhnout centrum nového města Most, které se teprve mělo stavět. Jak na to dnes vzpomíná? A dokážeme s odstupem času ocenit socialistickou architekturu?

Byla to velká sláva, když se v Helsinkách v srpnu 1975 podepisoval závěrečný akt Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě. Média sovětského bloku včetně Československého rozhlasu o ní tehdy referovala jako o vítězství pokrokových sil, zdravého rozumu, diplomatického úsilí socialistických zemí a „rozumných“ sil buržoazního světa. Ve skutečnosti brežněvovské impérium považovalo výsledek z Helsinek především za vlastní vítězství.

Na Ukrajině zahynulo podle historika Timothyho Snydera v letech 1933 až 1945 čtrnáct miliónů lidí. A to v důsledku řízeného hladomoru, velkého teroru, okupace území nacistickým Německem a komunistickým Sovětským svazem podle linie dohodnuté v tajné doložce paktu Molotov-Ribbentrop v roce 1939 i v důsledku války. A právě v tomto období sílí aktivity směřující k vytvoření nezávislého státu. Ukrajinskému nacionalismu se věnuje Téma Plus Pavla Hlavatého, který vysíláme v repríze.